I psychopat má lidské srdce

18.

"Cože?!" Obrovskou rychlostí jsem vstal a vyběhl ven ze školy. Musím k němu do práce! Neříkejte mi, že se vážně přiznal... Počkat! Možná šli domů. Doběhl jsem domů a vážně tu bylo jedno policistské auto. Vběhl jsem dovnitř a vrazil do policisty. "P-Pardon."

"Kdo to je?"

"Kamarád." Počkat, cože?! Shun?!

"Co se stalo?"

"Tvůj kamarád je ten psychopat, kterého jsme hledali. Je tohle jeho dům?" A jsem v koncích. Dělal jsem, že z překvapení nemůžu mluvit. Proč by se sakra Shun přiznal, když on není psychopat? Kdybych teď řekl, že to není jeho dům, pustili by ho, ale zároveň by zjistili, že to je dům Sotara a zatkli ho. Co mám dělat?!

Zahnali mě do kouta a já teď nevím co dál. Shune, proč jsi to- Počkat! Co když mě tím chce na něco upozornit? Stalo se něco Sotarovi? A co dělají tady, když se přiznal v devět ráno?

"O-Omluvte mě." S tím jsem odběhl. Ještě jsem si stihl všimnout Shunova úsměvu. Takže se něco děje... Běžel jsem rovnou do jeho práce, cestu jsem si ještě pamatoval, ale protože to bylo daleko, tak jsem dorazil hrozně zadýchaný a nebyl jsem schopný mluvit.

"Hiro! Co se děje? Jak jsi se sem dostal?" Sotaro mi pomohl na nohy a ještě me přidržoval. Pak jen všichni napjatě čekali až naberu dech.

"Sotaro..." Nahl jsem se k němu a pošeptal jsem mu co jsem zjistil.

"Cože?!"

"Nevíš co se děje?"

"Vím. Šéfe dnes si musím vzít volno. Omlouvám se." S tím i se mnou v náručí vyběhl ven, kde mě dal do auta. Sám si nastoupil a začal někomu volat. Co se to tu sakra děje?! "Ayo? Už to začalo."

Co začalo? Co se děje?! "To nevím. Hiro? jak je na tom Shun."

"No... Vypadal v pořádku a než jsem odešel, tak se usmál."

"Sama jsi slyšela. jedeme pro tebe, vydrž. --- Dobře, myslím, že tam budeme v pořádku. --- Ano Hirovi se to určitě bude líbit. --- Něco koupíme, ahoj." Konečně ukončil hovor a já se na něj jen udiveně koukal. "Vše ti vysvětlím, jen... Teď mě prosím na slovo poslouchej. Musíš mě, Aye a Shunovi věřit, dobře? Jen nám."

"Jak jen vám?"

"Přísahám ti, že vše vysvětlím, jen nás prosím poslechni, dobře?"

"D-Dobře..." Jeli jsme ke klubu, kde přistoupila Aya.

"Hiro, nevíš, kam Shuna odvedli?"

"Nevím, ale ten policista říkal, že je to ten psychopat."

"Takže použil plán B?" Podívala se pro změnu na Sotara.

"Asi ano. My budeme v tom případě taky."

"Takže jedeme tam?"

"Ano."

"Co se to děje lidi? Co skrýváte?" Vyměnili si pohledy a pak se oba podívali na mě.

"Aya ti to vysvětlí. Musím řídit. Sedni si k ní prosím." Kývl jsem a přelezl k Aye.

"Dobře... Nejprve ti řeknu proč vůbec nějaké plány máme. Když o tobě Sotaro mluvil, tak řekl, že hned při prvním setkání se do tebe zamiloval. Já Sotaro i Shun jsme věděli, že pokud přijmeš to, že je vrah, tak že Sotaro odhodí svou nenávistnou masku, taky jsme ale věděli, že by na nás mohla policie přijít dřív, protože by Sotaro začal chodit víc ven. Pak přišel i ten Goro a nám došlo, že když tak potřebujeme únikoví plán. Pro jistotu dva nebo tři."

"Kvůli Gorovi? Umím lhát a on mi věří!" Nemůžu uvěřit, že jsem vážně něco takového vyslovil.

"V tom nepochybujeme, ale sami víme jak je někdy těžké lhát lidem, které znáš dlouho. Kteří jsou jako tvá rodina, proto jsme měli záložní plány, kdyby se něco pokazilo."

"A pokazilo?" Vážně blbá otázka...

"Ano. Od Sotara jsem zjistila, že u vás v noci- no spíš ráno byl policista a ptal se na Gora. Jenže vy, já i Shun jsme Gora viděli ten den. Šel úplně v klidu po ulici. Určitě by si ho všimli, tak jsme to začali zkoumat a zjistili jsme, že na nás má několik policistů podezření. Nejspíše něco tušili. chtěli jsme použít plán A, ale ten nevyšel."

"Co byl plán A?"

"Ten byl jednoduchý. Prostě odjet co nejdál, bez toho aby nás nějak našli, takže vypnuté telefony a snažit se vyhýbat kamerám."

"A plán B?"

"Ten musíme použít teď, protože Shun celý den hlídal váš dům a přesně v osm k němu přišel policista a dostal se dovnitř. Shunovi bylo hned jasné, že půjde do sklepa a proto se šel přiznat, jakože je ten 'psychopat'." Nad slovem psychopat ve vzduchu ukázala uvozovky.

"Náš plán B je, že toho policistu Shun přepere,dostane se z pout a doběhne přesně..." Podívala se z okna a ukázala na horu ke které jsme se blížili. "Tam. Tam bychom na něj měli počkat, nastoupí k nám a budeme pokračovat stejně jako v plánu A. Jediný rozdíl je, že budeme muset být speciálně opatrní. vyhýbat se kamerám a nejlépe by měl Sotaro nastavit auto tak, aby zčernali skla."

"To jde? Já myslel, že se to musí už tak koupit..."

"Hele jsi trošku pozadu ne? Lidstvo se dost posunulo jestli sis nevšiml."

"Tak promiň, že to nevím!" Naštvaně jsem se podíval z okna, ale pak se zase podíval na ni. "A znamená to, že už se nikdy nevrátíme?"

"Vypadá to, že ne. Nevím, jak to budeš mít se školou, ale nejlepší bude, když si najdeme nějaký hezký dům pro nás všechny. Koupit si nové telefony a změnit čísla. Také si najít nějakou dobrou práci... Prostě to od teď bude pro všechny trošku těžší."

"Je pravda, že mě v tom městě už vlastně nic nedrží... Ale nemůžeme si přece jen tak koupit někde dům, máme na to vůbec?"

"Ano. Dohromady máme hodně."

"Ale i tak..."

"Hiro teď mě poslouchej." Otočila si mě za ramena k sobě. "Vím, že máš Gora rád, ale teď s ním NESMÍŠ být v kontaktu."

"Ano... To chápu..." Aya se usmála a už mě nechala. Byli jsme už skoro na místě a já se jen díval ven oknem a přemýšlel. Takže tímhle se můj život změní? Ale to co Aya řekla...

Když o tobě Sotaro mluvil, tak řekl, že hned při prvním setkání se do tebe zamiloval.

Je to pravda? Pokud ano, tak to znamená, že já jsem ten špatný. to já pochyboval o našem vztahu. To já nás 'rozhádal'...

"Víš, už jsem se jednou zamiloval a tomu klukovi jsem to tu ukázal. Tvářil se stejně jako ty a pak... Zlomil mi srdce. Volal na mě policii. Musel jsem mu vyhrožovat, aby jim řekl že to byl jen vtip... A pak. Pak jsem ho musel zabít..."

"Sotaro?"

"Ano?"

"Miluju tě." Díval jsem se na ním zpětným zrcádkem. Nejprve se tvářil udiveně, pak se ale zasmál.

"Co tě to tak najednou popadlo?"

"N-Nevím..."

"Awww..." Aya se začala rozplývat. Sotaro jen se smíchem protočil oči, pak ale zvážněl.