I psychopat má lidské srdce

10.

"Hiro? Budeme tu chvíli? Co třeba se kouknout za ty VIP dveře?"

"Tak jo." Usmál jsem se a šli jsme tam. Otevřeli jsme dveře a... Wow... Je to obrovské. Dokonce jsou tu i nějaký VIP záchody.

"Huh? Promiň musím to vzít..." Sotaro zalezl i s mobilem na záchody a já se začal nudit. Kdo mu asi volal? A co chtěl?

-- O pár minut později --

"Volali mi z práce. Prosí nás jestli bychom tam nešli dnes. Co ty na to?"

"Už dnes?" Tak brzo? "No... Je to tvoje práce.. Ty rozhodneš."

Jen zatřepal hlavou. "Sice to je má práce, ale tohle nechávám na tobě. Nechci tě někam tahat, když se ti nechce, víš?"

"Tak jo, ať to máme za sebou." Usmál jsem se a vyrazil ven. Sotaro šel hned za mnou. Líbí se mi, že se mi otevřel, ale jde vidět, že na ostatní lidi má stále ten nenávistný pohled. Tedy až na Shuna a mě. "Kudy?"

"Počkej tu." Začal utíkat směrem domů. Nejprve jsem k němu natáhl ruku a chtěl jsem něco říct, nakonec jsem si to ale rozmyslel. Chvíli jsem tam stál, ale pak jsem se začal trošku nudit. Nevěděl jsem kam běžel a už vůbec jsem nevěděl jak se zabavit.

Po nějaké té době přede mnou zastavilo auto a já si až pak uvědomil, kdo je řidičem. Nastoupil jsem a jeli jsme. "Proč jsi běžel pro auto?"

Bylo poznat, že je zadýchaný. "Je to docela daleko, tak jsem chtěl aby sis neunavil nohy."

"Co tam budeme dělat tak náročného?"

"Budeme klidně i hodinu v kuse stát a jen párkrát změníme pózu, podle toho jak se jim to bude líbit."

"To bych přežil."

"Ne, je to vážně daleko a určitě bys pak chtěl pauzu."

"Hele? Když jsme se potkali měl jsi takový pohled. A jde vidět, že se tím pohledem díváš zatím na všechny lidi kolem až na mě a Shuna... Tváříš se tak i v práci."

"Ne... Skoro nikomu nevěřím, až na pár výjimek. V práci se musím přetvařovat, abych o tu práci nepřišel."

"Jen v jedné?"

"Ano. U těch obrazů to naopak zbožňují."

"Wow... To bych nečekal."

"Taky ne."

-- O pár minut později --

"Jsme tu." Zastavili jsme před obrovskou budovou. Vystoupil jsem, počkal na Sotara a bok po boku jsme šli pomalu do té budovy. "Ahoj! Jsme tu!"

"Sotaro! Konečně! Um... Ty budeš Hiro, že?"

"Ano." Jen kývla a táhla Sotara pryč. Není to... Aya?! Následoval jsem je až do místnosti kde byli už nachystané foťáky.

"Sotaro! Pojďte s ním sem!" Sotaro na mě koukl a naznačil ať přidám do kroku, což jsem taky udělal.

Vážně to zabralo dlouho a už jsme byli skoro u konce, když přišla Aya s novým nápadem. "Co takhle fotky v těch nových plavkách?! To by bylo boží a taky-" Začala něco šeptat do ucha muži, který nás fotil.

"To není vůbec špatný nápad!" Aya se usmála a někam odběhla.

"S-Sotaro?"

"Ano?"

"J-Já... Nevím jestli zvládnu fotky v plavkách..."

"Huh? Stydíš se?"

"J-Jo..." Do plavek se mi vážně moc nechce. Není na mě na co se koukat... Plavky mi ani nikdy nějak neslušely...

"To bude v pohodě, neboj."

"Grrr... Dej tu ruku pryč!" Už zase! Co to má za úchylku mi pořád rozcuchávat vlasy?!

"Awww... Vy jste roztomilí." Kde se tu vzala Aya?! "Tady pro tebe Hiro a tady pro tebe Sotaro, jděte se převléct."

Šli jsme do šaten a převlékli se. Ach jo... Mě plavky prostě nesluší. Zklamaně jsem se tam vrátil a rozhlédl se. Sotaro nikde... Asi se ještě převléká.

Vyjekl jsem, když mě někdo zezadu objal a rychle se z toho objetí dostal. "Sotaro~ Tohle už nedělej~"

"Promiň." W-Wow... Zase musím být červenej, ale... Jak dlouho mu to trvalo? Takový svaly bych si nedokázal vypracovat ani za sto let! "kampak se to díváš?" Tak teď jsem byl červenej snad i na prdeli.

"N-Nikam!" Uraženě jsem se k němu otočil zády.

"Vy jste roztomilý pár!" Rozplývala se Aya.

"P-Pár?!"

"Nejste?" Zuřivě jsem zatřepal hlavou. "Aha. tak to se omlouvám. Ale slušelo by vám to! No nic pojďte."

"Vážně musím?"

"Už máš na sobě plavky."

"Hmm..." Šel jsem tedy za nimi.