Zrození bestie [TVD/TO FF] ✔

1. kapitola - Sesterstvo šílených plánů

Kouzelné prsteny, tajemné truhlice, ukrytá schodiště. Příběhy jsou plné ztracených a znovu nalezených pokladů. Občas se ovšem může stát, že místo vchodu do Narnie, objevíte ve skříni kostlivce. Některá tajemství by měla zůstat neobjevená. Nikdy totiž nevíte, jaká monstra můžete vypustit z Pandořiny skřínky.

Pohled Lizzie

"Josie! Hope!" zakřičela jsem nadšeně ze svého pokoje, "myslím, že to mám!" 

Konečně! Nikdy jsem do ničeho nevložila tak velké úsilí jako do tohohle kouzla. Strávila jsem tolik hodin v tátových archivech studiem původu smečky Půlměsíce a jejich jazyka, že se mi o tom téměř denně zdávaly i sny a věřte mi – už jsem toho měla plné zuby. Co bych ale neudělala pro svou nejlepší kamarádku, že? Kromě toho, historie byla moje vášeň a zdálo se, že jsem v tomhle směru podědila i pár tátových genů.

Obě dvě se za mnou přihnaly jako velká voda. Hope měla ve svých zrzavých vlasech ještě zbytky šampónu a Josette dožvýkávala poslední sousta z oběda. Ani jedna ovšem neudržela zvědavost na uzdě, a tak nechaly všechno odpadnout od rukou, aby si ke mně mohly přisednout. 

Byly jsme tu jako jedna velká rodina od doby, kdy přijela Hope se svou mámou Hayley. Moji rodiče je přijali pod svou střechu a nakonec tu úplně zakořenily. My holky jsme si nestěžovaly, protože tři jsou vždycky lepší, než dvě. Kdysi jsme si společně hrávaly na pískovišti a skákaly přes švihadlo. Teď jsme si svěřovaly všechna svá tajemství a společně prožívaly první lásky a první zlomená srdce. Byly jsme jako sestry a nic nás nemohlo rozdělit.

"Co myslíš?" Posunula jsem před Hope velký papír popsaný odshora až dolů složitými slovními spojeními v cizím jazyce. Tentokrát jsem si byla naprosto jistá, že jsem konečně uhodila hřebíček na hlavičku a tohle kouzlo je přesně to pravé.

Hope si vzala papír do rukou a proletěla ho několikrát očima. "Nerozumím ani slovu, ale předpokládám, že se ho zvládnu naučit. Určitě to bude fungovat?"

"Jelikož Inadu pochází z kmene původních indiánů, musela jsem použít jejich jazyk. Našla jsem u táty v archivech pár knížek, které mi s tím pomohly. Jsem si naprosto jistá, že tohle je ono," přikývla jsem, "...ale."

"Proč by tu taky nebylo nějaké ale, že?" poznamenalo mé tmavovlasé dvojče s letmým úšklebkem na rtech, až jsem se na ni nepřátelsky zapitvořila. Vždycky musela mít poslední slovo. Ona byla z nás dvou ta hlasitější, temperamentnější a tak nějak... větší mrcha. Bez urážky vůči ní, ale ona by to určitě stejně brala jako kompliment.

"Potřebuji krev. Od všech Mikaelsonových. Jako hlavní kotva nám poslouží jeden z nich, ale musíme ho propojit se zbytkem. Ale hlavně – já a Jo nejsme dost silné, abychom dokázaly odčerpat všechnu její magii. Myslím, že by nás porazila." Zavrtěla jsem hlavou. Bylo by naivní myslet si, že jen já a moje sestra zvládneme porazit víc jak tisíc let starou čarodějnici s obrovskou mocí. Tolik víry jsem v nás vážně nikdy neměla.

"Takže potřebujeme dalšího sifona?" Obrátila na mě nevěřícně hlavu Josette. "Kde ho jako chceš hledat?"

"No, ne jen tak ledajakého sifona," začala jsem opatrně. „Musí se s námi dokázat spojit, abychom vytvořili uzavřený kruh. Musí být naší krve." Lehce jsem povytáhla obočí a obdařila své dvojče významným pohledem. Spoléhala jsem na to, že se dovtípí i bez větší nápovědy.

"Ne!" vyhrkla z ničeho nic, když pochopila můj záměr. "To je šílenství, rozumíš mi? Zabil naší mámu!" Zamračila se vzpurně a založila si ruce na hrudníku.