Zrození bestie [TVD/TO FF] ✔

22. kapitola - Temnota přichází plíživě

A tak se úlomek kouzelného zrcadla zabořil do očí nevinného dítěte. Sněhová královna ho políbila svými ledovými rty a zasela do jeho srdce zlobu. Ty úlomky prý mohly vyplavit jen slzy z pravé lásky. Jenže slzy ve skutečnosti temnotu vyléčit nedokáží. Zůstává hluboko v nitru a člověk už navždy svádí boj sám se sebou. Tenhle souboj ale nebývá vždy vítězný.  

Pohled Josie

Ta zatracená cesta autem byla naprosto nekonečná. Myslela jsem, že mi ze všech těch kázání asi exploduje hlava. Přitom se mi tělem proháněla obrovská zásobárna síly, která se mi v tuhle chvíli zdála prakticky bezedná. Bohužel jsem moc dobře věděla, že nakonec zmizí a nezbude z ní vůbec nic. Tátovo spílání mi tak šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. On se vypovídal a nakonec se konečně uklidnil. Už bylo načase.

Hned po příjezdu tátu navíc okamžitě zabavila Lizzie, takže jsem si mohla konečně oddychnout a mít chvilku jenom pro sebe. Měla jsem obrovskou chuť jít vyzkoušet svou nově nabytou magii, ale popravdě jsem na to byla až příliš vyčerpaná. Odporoučela jsem se do pokoje s tím, že si na chvíli zdřímnu. Z chvíle byla nakonec celá noc a dokonce i většina dalšího dopoledne. Vůbec jsem netušila, že mě to až takhle zmůže. No co naplat, alespoň jsem si dostatečně odpočinula.

Ač rodiče vyhrožovali doživotním zarachem, i z něj vlastně nakonec sešlo. Jistě, naši sice uměli být přísní, ale po našem zoufalém kňourání se nechali ukecat. Stačilo pár argumentů o lásce k Hope, o dobrém úmyslu a měly jsme je v kapse. Díky bohu za to, protože jsem ani v nejmenším nemínila přijít o večerní párty u vodopádů.

Trochu mě mrzelo, že na ní nebude Hope, ale co se dalo dělat. Cameronovi bude určitě líto, že se nebude mít s kým šmajchlovat v lese. Byl to takový roztomilý slaďouš, který se k Hope dokonale hodil. Až na to, že netušil, kdo ve skutečnosti Mikaelsonová je. Kdyby to věděl, pravděpodobně by prchal tak rychle, až by se mu prášilo za patami. Vlastně by byla zábava, kdyby se setkal tváří v tvář s dalším jejím obdivovatelem. Ač se to zdálo absurdní, dala bych doslova ruku do ohně za to, že Malachai si pro ni vypěstoval jistou slabost, která s největší pravděpodobností vůbec nebyla vzájemná. Dobře, zas taková zábava by to asi nebyla, protože Cameron by z toho ani náhodou nemohl vyjít v jednom kuse.

Těšila jsem se, až zase uvidím Sorena, abych mu mohla vypovědět všechno, co se během pár předchozích dní stalo. Na to ovšem dnes večer nebyl tak úplně prostor. Pořád to byl můj učitel a museli jsme si dávat pozor, kdo nás spolu uvidí - respektive spíš neuvidí. To mi samozřejmě ani v nejmenším nezabránilo, abych si užila dnešní večer.

"Abych tě tu taky nenašel s pivem v ruce, co?" zasmál se jenom kousek vedle mě známý hlas. Nadzvedla jsem obočí a otočila se na Aidena. Sestřin nejlepší kamarád byl dost zvláštní týpek. Samozřejmě jsem věděla, že se mu líbím - sestřička se mě nejednou pokoušela přesvědčit, že je to skvělý kluk, a že by nám to spolu dost slušelo. To určitě. Možná byl vcelku roztomilý a měl pěkný úsměv, ale já dávala přednost trochu mužnějším klukům. Aiden byl hubený, vytáhlý, s vrabčím hnízdem na hlavě. Rozhodně to nebyl zrovna můj typ.

I přesto jsem ale vyzývavě povytáhla obočí a zazubila se na něj. "Jako bys mě neznal," cucla jsem si z plastového kelímku a rozhlédla se kolem sebe. "Kde je ségra? Myslela jsem, že bude s tebou." Ti dva na takovéhle akce chodili obvykle spolu, protože si ani jeden nedokázal sehnat žádné žhavé rande. Nic proti gustu, ale o čem jiném tyhle středoškolské párty byly?

"To snad ani nechceš vědět," zavrtěl O'Connor pohoršeně hlavou a upil ze svého kelímku. Tak nějak bych řekla, že popíjel jen džus, ale nechtěla jsem ho podceňovat.