Zrození bestie [TVD/TO FF] ✔

7. kapitola - Krása rodinných shledání

I zlý vlk může občas vypadat jako hodné a nevinné štěně. Ve chvíli, kdy se k němu Karkulka skloní, se ovšem objeví dlouhé tesáky a krvelačný pohled. Nikdy totiž nemůžete věřit těm, kteří už jednou někomu roztrhali hrdlo, ať se tváří sebenevinněji. Zlo se totiž stále skrývá hluboko uvnitř, ať je ukryto pod chundelatý kožíšek nebo sladký úsměv.

Pohled Josie

Seděla jsem na zemi zády opřená o strom a nechávala kolem sebe levitovat drobné jehličky popadané ze stromů. Naše síla už totiž nebyla potřeba - všechno teď leželo na Hope a já ani v nejmenším nepochybovala, že to zvládne levou zadní.

Její moc byla fascinující. Znala jsem ze školy spoustu schopných čarodějů, ale Hope nikdo nesahal ani po kotníky. Možná za to mohl fakt, že byla tribrid. Znělo to skoro děsivě. Kříženec čarodějnice, vlkodlaka a upíra. Měla všechno, co by si kde kdo mohl přát - mocnou magii, nesrovnatelnou s nikým, koho jsem znala, schopnost rychle se hojit a občas mi připadalo, že měla i zvláštní intuici, která mě a Lizzie chyběla. Jenom její vlkodlačí část zatím v klidu dřímala a čekala na chvíli, kdy její rukou někdo zemře. Teprve potom se projeví naplno.

Nebudu tvrdit, že jsem jí její schopnosti trochu nezáviděla, nicméně ne každý může být dítě slavného Klause Mikaelsona, že. Ať tak nebo tak, tu holku nešlo nemilovat. Byla pro každou špatnost, bláznivá, optimistická a nebylo nic, do čeho by s námi nešla. Teď díky tomu byla ve vězeňském světě s mým psychopatickým strýčkem. Upřímně jsem doufala, že z toho vyjde v jednom kuse.

V ruce jsem si pohrávala s pleteným náramkem, který jsem často rozplétala a zase splétala jenom proto, abych zabila čas. Snažila jsem se tvářit, že tu vůbec nejsem hlavně proto, aby se se mnou Kol nepokoušel navázat žádný kontakt. Jeho samolibost mi lezla poměrně dost na nervy. Tvářil se jako mistr světa a všem v okolí dával najevo svou pomyslnou nadřazenost.

Má sestřička mu tu jeho šarádu ovšem zřejmě spolkla. Po očku jsem sledovala, jak si neustále nervózně přejížděla jednou rukou po druhé, a nebo si dávala stále padající pramen zpátky za ucho. Vím, že bych se neměla smát, ale ona byla v okolí chlapů jako slon v porcelánu. Byla nejistá, neustále červenala a občas se dokonce zakoktávala. Lepší divadlo jsem si vlastně ani nemohla přát. Rozhodně to pomohlo zabít ten dlouhý a otravný čas, než se vrátí Hope s Kaiem.

Chvíli to dokonce vypadalo, že Kola zaujalo, co mu Lizzie říká. Škoda, že jsem je neslyšela, protože by mě opravdu zajímalo, na co se ten drzý upír začal soustředit natolik, že sestře přestal zírat do výstřihu. Nakonec se ukázalo, že řešili nějaké hloupé kouzlo. Jo, přednášky o kouzlech, to bylo její.

Vítr mi náhle prudce pročísl vlasy a okolí ozářil podivný záblesk. Pak se s dutým dopadnutím objevily dvě osoby. "No to je dost," vyskočila jsem na nohy, až mi zakřupalo v kolenou. "Au, asi jsem seděla moc dlouho," párkrát jsem si protáhla každou nohu a teprve potom zaměřila svou pozornost na tu podivnou dvojici.

To už byl ale Kai v pohybu a nakonec se zastavil přímo přede mnou. Potlačila jsem nutkání chytnout se za nos, protože čtrnáct let bez sprchy z člověka zřejmě udělá chodící skládku odpadu. Upřeně se na mě díval a já rozhodně nehodlala být ta, co uhne pohledem. Teď už jsem chápala, kde vzala Lizzie tu uhrančivou modř v očích. Bylo to skoro jako kdybych s dívala do jejích, jenže v těch jeho naprosto chyběla laskavost.

"Josette," pohrál si s mým jménem na jazyku a zvedl ruku k mé tváři, přes kterou lehce přejel. Znechuceně jsem pootočila hlavu směrem od něj, aby se mě dotýkal co nejkratší dobu, i když jsem tím byla nucena přerušit oční kontakt. "Nejsi jako tvá máma," povytáhl koutek do úsměvu a stále mě propaloval pichlavým pohledem. "Zdá se, že budeš spíš jako já. To se mi líbí," vesele se zazubil, zhluboka se nadechl a otočil hlavu k nebi. S téměř přitroublým úsměvem na rtech roztáhl ruce a nakonec tleskl, přičemž se otočil na Hope, za kterou už stál ochranitelsky Kol. "Je fajn být zpátky. Páni maliny, mňam," zvesela se rozešel k trnitému keři, který se vinul jen kousek od nás a začal z něj obírat drobné růžové plody.