Zrození bestie [TVD/TO FF] ✔

8. kapitola - Poblouzněná mysl puberťáka

Láska na první pohled - tak častá ve všech příbězích a pohádkách. Dva, kteří jsou ochotní překonat jakékoliv nástrahy, aby mohli být spolu, nehledě na jejich původ nebo společenské postavení. Naivní sny šedých myšek ovšem ve skutečnosti zůstávají pouze krásnými představami. Láska totiž často bývá iracionální a jednostranná.

Pohled Lizzie

"Tohle vůbec není dobré, holky. Co s ním budeme dělat? Nemůžeme ho tu přece nechat jen tak chodit po městě," strachovala se Josie a nervózně si okusovala nehet na palci. Měla pravdu a možná ani sama netušila, jak velkou. Kai byl doslova jako časovaná bomba, která navíc mohla vybuchnout kdykoliv. Nikdo z nás netušil, co od něj vlastně čekat.

Momentálně byl na motelu s Kolem, který nakonec svolil, že ho pohlídá. Nevím, jak moc bylo chytré, nechat sifona úplně samotného v blízkosti Původního upíra, který byl tak říkajíc neomezeným zdrojem energie, ale Mikaelson vypadal, že si je jistý sám sebou. Tak doufejme, že to tak opravdu je.

"Dokázali jsme ho dostat ven. Určitě ho dokážeme dostat zase zpátky, ne?" podepřela si Hope hlavu rukou. Prsty jedné ruky trochu nervózně bubnovala po stole a mezi očima se jí vytvořila zamyšlená vráska, jak si namáhala hlavu. "Kdyžtak na něj uděláme nějakou habaďůru."

Jen jsem zhluboka vzdychla a sáhla po mikině. "Bojím se, že tak hloupý nebude, Hope. Zajdu k tátovi do archivů. Třeba na něco přijdu, hm?" Tepleji jsem se oblékla, do kapsy strčila telefon a klíče a bez dalších řečí vyrazila ven. Celé to byl můj plán a já cítila zodpovědnost za nalezení řešení. Už teď jsem občas pochybovala, jestli jsme udělaly správně, když jsme ho přivedly zpět. Opravdu stojí osvobození Mikaelsonovic rodiny za takové nebezpečí pro celé Mystic Falls?

Dnešní ráno bylo až neobyčejně chladné. Od úst mi stoupala pára, když jsem procházela zvenku kolem domu a mířila do nového přístavku, který si nechal otec postavit před několika lety. Přestěhoval si sem spoustu věcí ze Zbrojnice, které kdysi pomáhal v boji proti nadpřirozeným věcem. Byla to úžasná sbírka předmětů souvisejících s magií a její historií. A nejenom předmětů, ale i obrovské množství knih, ve kterých jste našli téměř cokoliv, když jste hledali dostatečně dlouho.

V okamžiku, kdy jsem odemkla a otevřela dveře do potemnělé místnosti, mi na rameno dopadla cizí ruka. Krve by se ve mně nedořezal, jak jsem leknutím lehce vyskočila do vzduchu a tiše vypískla. Prudce jsem se otočila a div nezakopla o práh do místnosti. Mému pádu vlastně zabránila ruka, která mě ještě stále držela za pravé rameno. "Bože, Kole," vydechla jsem a promnula si mikinu na hrudníku, abych trochu ulevila zběsile bušícímu srdci. Vážně mě příšerně vyděsil. "Co tu děláš? Máš hlídat Malachaie," mírně pobouřeně jsem se zamračila.

"Uklidni se, drahoušku," přišla okamžitá odpověď. Mírně se ušklíbl, ale v očích mu stále hrálo pobavení. Zřejmě byl potěšený, že mě vyděsil do morku kosti. "Nechal jsem ho na vodítku u boudy, není se čeho obávat. Přišel jsem za tebou."

"Za mnou?" nervózně jsem se ošila a udělala krok do místnosti. "Proč zrovna za mnou?" Na stěně jsem sáhla po vypínači a rozsvítila světlo v chodbičce přístavku.

Kol udělal krok spolu se mnou, ale nějaká síla ho zastavila a on nemohl projít přes práh. "Pozveš mě dál, hm? Chtěl jsem si promluvit - o tom kouzle, které budete příští týden používat."

Nedůvěřivě jsem ho sjela pohledem, ale nakonec usoudila, že mi od něj zřejmě žádné nebezpečí nehrozí. Netušila jsem sice, proč chce zrovna on mluvit o mém kouzle, ale zřejmě bych ho neměla odmítat, takže jsem jenom letmo přikývla. "Pojď dál," pokynula jsem rukou dovnitř a ustoupila mu ze dveří.