Zrození bestie [TVD/TO FF] ✔

18. kapitola - Zachraň moje dítě

Rodinná prokletí ovlivňují životy celých generací. Rodiče se snaží ochránit své děti před jejich vlivem, ale často selhávají. Neexistuje větší zoufalství, než uvědomit si, že je vaše dítě v nebezpečí. Potom uděláte cokoliv, abyste ho zachránili.

Pohled Klause

"Podívej, tuhle mám ráda," vytáhla Caroline s úsměvem jednu fotku z krabice a podala mi ji. Sice jsem se zařekl, že zmizím z Mystic Falls během hodiny, ale nemohl jsem odolat tomu jejímu žvanění. Byla to jedna z vlastností, které mi kdysi po většinu času spíš pily krev. Na druhou stranu jsem se ale přistihl, že mi docela chybělo. Její hlas ve mně vyvolával jistou melancholii a spousty vzpomínek.

Dnešní večer se až překvapivě vydařil. Viděl jsem po letech svou dceru a ten pohled mě naplnil jistou hrdostí. Byla nádherná - už ne dítě, ale mladá žena. Tolik jsem chtěl jít rovnou za ní a sevřít jí v náručí, ale nešlo to. Začínal jsem se smiřovat se skutečností, že ji možná už nikdy neobejmu. Pro její bezpečí bych ovšem udělal naprosto cokoliv. Jestli byla tohle cena, rád jsem ji zaplatil.

Hned potom, co ty puberťačky vyrazily na nějakou after párty, mě Caroline pozvala k sobě domů, aby mi mohla ukázat věci, které pro mě nastřádala. V jejím domě nicméně panovala jistá nevraživost vůči Mikaelsonům, takže jsem byl nucen jít po špičkách, abychom náhodou nenarazili na Alarica. Byla to vlastně zábava - plížit se po chodbách, abychom nakonec skončili v její ložnici. A ačkoliv bych se zřejmě nechal zlákat jakýmikoliv neřestmi, nakonec jsem se spokojil i s prohlížením fotografií. Díky nim jsem si mohl připomenout tu spoustu let, o které jsem přišel. A byl jsem za to vděčný. Dlouhé odloučení od Hope mě naučilo jisté pokoře a skromnosti - ačkoliv jsem to s ní příliš nepřeháněl.

Nevím, jestli to bylo těmi koktejly, co Caroline vypila, nebo se toho za ty roky vážně tolik změnilo, ale její obvyklá nevraživost jako kdyby dnes v noci téměř úplně zmizela. Se širokým úsměvem na rtech mi vyprávěla zábavné historky ze života mé dcery a tvářila se přitom... hrdě. "Jo a tady," se smíchem mi podala další fotografii všech tří děvčat v Halloweenských kostýmech. "Měly bradavické hábity a a všichni obdivovali, jak úžasné triky dokáží. Samozřejmě, že kouzlily opravdu. Vážně jsem myslela, že je přerazím, když jsem na to přišla. Vymyslela to Hope. Byla pěkný rarach," zavrtěla pobaveně hlavou.

Chvíli jsem jenom mlčky sledoval její rozzářený obličej a téměř ani nevnímal obsah slov, které ze sebe chrlila. Dnes večer jsem se ujistil, že není nikdo, komu bych býval svou dceru svěřil raději. Přijala ji i Hayley do rodiny, nechala je žít ve svém domě a pomohla mou holčičku vychovat jako kdyby byla její vlastní. "Caroline," přerušil jsem tiše její vyprávění.

"Hm?" s úsměvem na mě zvedla hlavu od krabice s fotografiemi a zastrčila si pramen vlasů za ucho.

Koutky se mi samovolně roztáhly do stejného úsměvu, jaký hrál na její tváři. "Děkuji. Za to, že jsi je tu nechala; že ses o ně postarala. Věděl jsem, že budou v dobrých rukou."

"Pro Hope cokoliv," pousmála se a já konečně pochopil. Pro ni byla moje holčička opravdu dcerou, která si našla cestu hluboko do jejího srdce. Vlastně jsem v tu chvíli vnitřně bojoval s dvěma pocity - radostí a žárlivostí. Ani jedna z nich ovšem nestačila vyhrát, protože tentokrát prohlásila něco, co zaujalo veškerou mou pozornost. "Klausi, co tu dělá Kol?" Mezi očima se jí objevila zamračená vráska, když čekala na odpověď - jako kdybych jí snad mohl poskytnout já.

Co tady zatraceně dělal Kol? Vůbec jsem netušil, že se motal kolem Hope - býval bych si to s ním velice rychle vyřídil. Měl ji chránit tím, že bude co nejdál, a on místo toho pobíhal po Mystic Falls? "Jak dlouho už tu je?" zeptal jsem se s přimhouřenýma očima.