Zrození bestie [TVD/TO FF] ✔

4. kapitola - Dobří holubi se vracejí

Princové nejezdí pouze na bílých koních a neohání se mečem pro záchranu sličných princezen. Občas ani oni sami netuší, že osud jim vytyčil vyšší cíle. Někdy dokonce ani neví, že jsou v příběhu vlastně těmi kladnými hrdiny, protože každý princ má koneckonců i svou temnou stránku.

Pohled Kola

Mystic Falls. Doufal jsem, že tohle prašivé město už nikdy neuvidím. Přímo tady mi ten spratek, Jeremy Gilbert, vrazil kůl do srdce. Už teď se těším, až mu zazvoním u dveří a pozdravím ho. Určitě ho tím moc potěším a já přeci tak rád dělám lidem radost.

Nicméně má nejdražší, a taky jediná, neteř mi udělala až příliš lákavou nabídku na to, abych si jí dovolil nevyužít a nedorazit sem. Přesvědčovala mě, že dokáže, spolu s dvěma dceruškami Klausovy bývalé lásky, zničit kousek duše té zpropadené indiánky. Nebudu tvrdit, že se mi bude stýskat, až vypadne z mého těla. Bylo to jako mít tasemnici, ale tahle mrcha ještě navíc občas šeptala nesmysly a nedala se umlčet.

Kromě toho jsem navíc poslední dobou neměl tak úplně co na práci. Od doby, co se Davina rozhodla, že chce žít s někým, kdo zestárne po jejím boku – mimochodem minulý týden jsem jí zahlédl s kočárkem, nějak si s tím pospíšila – jsem měl až příliš volného času. Proč se tedy nevrátit do Virginie a neokusit trochu slaďoučké krve z místních obyvatel.

Brzy jsem si v parku u školy vybral svou oběť. Nemohl jsem přece vyrazit na návštěvu hladový, to se totiž nesluší. Proto jsem už nějakou chvíli sledoval tmavovlásku v krátké sukni, která si nasadila sluchátka do uší, na rameno hodila červený batoh a rozešla se skrz park směrem do centra města. Ihned jsem vyrazil za ní a chtěl si ten lov užít co nejvíc to půjde. „Můžu vám pomoct s batohem, slečno?" zařadil jsem se po jejím boku a na tváři vykouzlil ten nejsladší úsměv, co jsem dokázal. Všechny tyhle husičky byly naprosto stejné a bylo tak jednoduché omotat si je kolem prstu.

Při chůzi na mě otočila hlavu a vyndala si jedno sluchátka z ucha, aby mě lépe slyšela. „Nemyslím si, fešáku, ale díky," uculila se a nenápadným pohybem si urovnala sukni. To snad, aby na mě udělala dojem.

Nenechal jsem se odbít, přešel před ní, otočil se k ní čelem a začal jsem couvat, abych mohl udržovat stálý oční kontakt, „a na kávu vás pozvat můžu?" zkusil jsem znovu své štěstí.

„Mám teď něco na práci, frajere, ale jestli chceš, klidně ti dám telefonní číslo a můžeš se ozvat," koketně na mě mrkla a já letmo naklonil hlavu na stranu. Přestávalo mě to bavit a já se tak nerad nudil. Položil jsem jí z ničeho nic ruce na ramena a donutil ji tím zastavit. „Teď nebudeš křičet, ani se bránit. Nebude to bolet – moc," uchechtl jsem se a okamžitě vytasil špičáky v domnění, že je moje kořist ovlivněná.

„Doufám, že to nemyslíš vážně," zavrčela z ničeho nic a k mému překvapení mě prudce chytila jen kousek pod loktem. Pod rukou se jí objevilo zářivé oranžové světlo a já cítil, jak mi skrz kůži proudí pryč poměrně citelná část sil.

Rychle jsem ruku vyškubl z jejího sevření a o krok ustoupil. „Jedno ze Saltzmanových dvojčat předpokládám. Stejně nekompromisní jako tvoje adoptivní maminka, a skoro stejně tak přitažlivá," mrkl jsem na ni během toho, co jsem si mnul bolavé předloktí.

V tu chvíli se mi najednou začalo bolestivě stahovat hrdlo a ubírat mi tak postupně většinu kyslíku. Zalapal jsem po dechu a pevně se chytil rukou za krk. Zpropadená čarodějka!