Ani někteří princové nemohou mít navždy tu, která si kdysi získala jejich srdce. Šťastně až do smrti je totiž jenom fráze, která se říká malým dětem, aby měly naději. Občas se princezna rozhodne, že je čas jít dál a začít nový život po boku jiného prince. Potom už zbudou jenom oči pro pláč a krásné, ale bolestivé, vzpomínky.
Pohled Kola
Ta malá bloncka mě vážně naštvala. Přišel jsem jí pomoct v dobré víře a ona mě takhle vypakuje? Jistě, že jsem za ní dorazil v první řadě kvůli sobě, ale na tom přece až tolik nezáleží. Hlavně, že jsem přišel. Chtěl jsem jí pomoct s ovládáním magie, se kterou měla evidentně velké problémy, ale ta holka o to zřejmě vůbec nestála. Vážně byla divná. Byl jsem si jistý, že bych jí mohl být ku prospěchu, ale když nechce, tak nechce. Může si tam dál ležet ve svých hloupých pohádkách.
Něco jsem z toho ovšem přece vytěžil - pod kabátem jsem spokojeně svíral knížku v pevné kožené vazbě. Ten grimoár mě totiž zaujal natolik, že jsem si ho musel v klidu prohlédnout. Není mnoho čarodějů, kteří by byli schopni tvořit vlastní kouzla - je to velice náročné. Základem je perfektní znalost jazyka, protože i jedna chyba v kontextu zaklínadla může mít dalekosáhlé následky. A přesně proto jsem si tuhle knihu chtěl prohlédnout v klidu.
Dvakrát jsem nedbal instrukcí mé drahé neteře o nenápadnosti a vyrazil do svého nejoblíbenějšího místa tady v Mystic Falls. Do Grillu - kde jinde by mi taky nalili whiskey už dopoledne, že? Vlastně jsem se jenom rozhodl navázat na úspěch včerejší noci. Ukázalo se totiž, že Malachai je poměrně zábavný společník, a tak už ráno pokoj vypadal jako u dvou starých mládenců. Po zemích ležely rozpité lahve alkoholu a prázdné krabice od pizzy. Možná se od něj nakonec i něčemu přiučím. Ani tak jsem ale nebyl dvakrát nadšený z toho, že bych ho měl hlídat - zároveň mi ani nepřipadalo, že by to bylo třeba. Možná nebyl úplně normální, ale idiot to taky nebyl. A tak jsem ho dneska nechal s tím nejzodpovědnějším člověkem, kterého jsem znal, ačkoliv jsem se mu o tom tak trochu zapomněl zmínit.
Grill byl takhle po ránu prakticky prázdný. Jenom v jednom nejvzdálenějším rohu seděl jakýsi štamgast, který hleděl hluboko do sklenice s pivem a k tomu kolem stolů procházela mladá servírka. Brunetka s dlouhýma nohama a perfektním zadkem - možná bych ji mohl pozvat na partii kulečníku, ale ještě jsem měl něco na práci. Asi počkám, až jí skončí šichta a doprovodím ji domů.
V tuto chvíli jsem ovšem raději vyhledal klidnější kout v rohu místnosti, abych se mohl soustředit na hustě popsané řádky grimoáru. U servírky jsem si objednal dvojitou whiskey a zahleděl se do knihy. Byla působivá - daleko víc, než bych býval čekal. Nešlo jenom o kouzla samotná, ale i o kresby a popisy předmětů souvisejících s magií. Některé jsem poznával, jiné ne, ale i já musel uznat, že tohle dozajista vyšlo z pera profíka. Začetl jsem se do jednoho na pohled docela složitého zaklínadla, když se kniha sama od sebe zaklapla a ještě mě přitom bolestivě praštila přes klouby.
Nechápavě jsem chvíli hleděl na její desky, načež jsem zvedl hlavu před sebe, protože jsem tam tušil něčí přítomnost. Setkal jsem se s pohledem přimhouřených hnědých očí orámovaných tmavými vlasy. "Tohle nevypadá na tvoje písmo, že? A silně pochybuji, že ti to má sestra dala, když ses s tím tak nenápadně kradl pryč z našeho pozemku!" Nemluvila hlasitě, ale přesto jsem v jejím hlase zaslechl výhrůžku. Upřímně jsem netušil, že mě sem někdo sledoval a už vůbec jsem nečekal, že by to bylo jedno z dvojčat. Ne, že by to nebylo jedno, nic jsem si z jejího vyhrožování nedělal.
"Budu na ni něžný," povytáhl jsem koutek do křivého úsměvu. "Na tu knížku samozřejmě, ne na tvou sestru. Ta mi připadá trochu padlá na hlavu." Vyzývavě jsem povytáhl obočí a čekal na její reakci. Byl jsem zvědavý, jak moc Saltzmanovi ctí rodinu a tohle byl nejjednodušší způsob, jak to zjistit. Pokud se totiž Jo zastane svojí sestry, a pokud Hope berou dvojčata jako příbuznou, mohl bych se i já vyhnout budoucím nepříjemnostem.
ČTEŠ
Zrození bestie [TVD/TO FF] ✔
FanficTemnotu nepřemůžeš, démony nevyženeš, strach nepohřbíš. Vše, co můžeš udělat, je bojovat a nikdy nepřestat. Jakmile se vzdáš, pohltí tě a tvé srdce navždy zčerná. Tak běž a bojuj! Lizzie a Josie Saltzmanovi již dávno vyrostly z dětských botiček a js...