Zrození bestie [TVD/TO FF] ✔

15. kapitola - I mrtvé srdce může bít

Plesy bývají v pohádkách těmi nejkrásnějšími událostmi, kde princové nachází své budoucí lásky. Skleněné střevíčky jim nedávají po nocích spát. Ne každý ovšem znovu najde svou ztracenou princeznu. Někdy se ale vyplatí vracet se na stará místa - občas z nich kouzla ještě úplně nevyprchala. 

Pohled Caroline

"Neblbni, Eleno, a podej mi ten talíř," zasmála se Bonnie a domáhala se tím malého tácku s chlebíčky, který koloval po stole. Ples ještě ani pořádně nezačal a my už se skvěle bavili. Takové společenské události sice obvykle nebyly tak úplně pro rodiče, ale já byla poslední, komu by to vadilo. I mé dcery budou totiž brzy vypadat starší, než já, takže jsem se v tom davu puberťáků lehce ztratila.

Když už se Bonnie konečně podařilo ukořistit talíř s posledním chlebíčkem, byl to Damon, kdo jí ho vzal z talíře a celý nacpal do pusy. "Ěla hi ýt," pokoušel se ze sebe cosi dostat, ale místo toho se rozkuckal.

"Vidíš, to tě pán bůh potrestal za hamižnost," zasmála jsem se a napila se ze své skleničky se šampaňským. Ten večer snad ani nemohl začínat lépe. Uvolněná atmosféra se nesla celým sálem. Já ovšem po očku stále pokukovala po okolí, jestli se už náhodou někde neobjeví moje holčičky. Jistě, že už to nebyly holčičky - nesnášely tohle oslovení - ale pro mě takové budou navždy. To už byl zřejmě úděl matek.

Ozvalo se tiché zapípání a Bonnie okamžitě zalovila v kabelce. Vytáhla telefon a zvědavě se zadívala na displej. "Bože, už zase. Poslední týden mě otravuje nějaký cvok. Vůbec nevím, kdo to je," zavrtěla hlavou. "Bonnie Bennetová, doufám, že si užíváš večer. Určitě je až vražedně dobrý. Brzy se uvidíme. M.," přečetla zprávu nahlas a s povzdechem ho zase uklidila. "Vůbec netuším, kdo by to mohl být. To jsou tak hloupé vtipy. Kdyby tu Damon neseděl s námi, vsadila bych všechno na něj," pobaveně se uculila na Salvatora, který konečně zvládl spolknout chlebíček, co si nacpal do pusy.

"Znám někoho, na koho by to sedělo. Dokonce i to M. by bylo vypovídající," uchechtl se a dopil skleničku na jeden lok.

Bonnie se ve tváři objevil skoro vyděšený výraz. Jako kdyby snad nad jeho slovy chvíli uvažovala. "To není sranda, Damone," ušklíbla se nakonec.

"Vy se snad nikdy nepřestanete hádat," pobaveně jsem zavrtěla hlavou. Pak jsem si na parketu všimla známých tváří a nenápadně se zvedla od stolu. Nechtěla jsem děvčatům dělat ostudu, ale nemohla jsem si pomoct a musela se na ně jít na chvíli podívat.

Muzika doléhala k mým uším ze všech koutů sálu, ale já ji příliš nevnímala. S hrdostí jsem chvíli sledovala obě děvčata, která se se svými partnery připojily na taneční parket. Josie v kratších krvavě rudých šatech bez ramínek a Lizzie v mé tmavě modré vykládané róbě. Obě byly naprosto okouzlující.

Nakonec jsem ovšem pohled přeci jen zaměřila na Lizzie. A to čistě ze sentimentu. Blond vlasy stažené do drdolu, ze kterého vypadávalo jen několik zvlněných pramenů rámujících její obličej, a ty šaty. Připadalo mi to jako kdybych se dívala na sebe před spoustou let. Ráda jsem vzpomínala na minulost - už jenom proto, že člověk má tendenci si všechno, co se událo, romantizovat. Špatné vzpomínky mizí do pozadí a zůstávají hlavně ty, které vám vykouzlily úsměv na tváři.

„Je nádherná. Stejně jako jsi v těch šatech byla ty, lásko," ozvalo se z ničeho nic tiše přímo za mnou. Trhla jsem sebou, jak mě ten nenadálý hlas zaskočil. Poznávala jsem ho a přitom jsem tomu nedokázala uvěřit. Bylo to téměř sedmnáct let, co jsem ho slyšela naposledy a přesto bych ho poznala i v davu jiných. Nikdo jiný by mě totiž takhle neoslovil. Po celém těle mi doslova naskočila husí kůže a srdce se rozbušilo jako splašené.