Zrození bestie [TVD/TO FF] ✔

12. kapitola - Pravda někdy bolí

Král a královna se snaží ochránit své děti všelijak - zavírají je do věží, pokouší se je provdat nebo svolávají na zámek chrabré rytíře. Často jim tají skutečnou hloubku jejich prokletí. Tajemství se nakonec ale vždy provalí a rodinné lži mohou mít velké následky.

Pohled Josie

Posledních několik dní pro mě bylo velice plodných. Vím, že Lizzie i Hope byly trochu ve stresu, ale já se těšila. Nikdo z nich si snad ani neuměl představit, kolik možností nám ta čarodějnice otevře. Všechna ta moc, co se v ní skrývala, mi nedávala v noci spát.

Tomu všemu přispěly pravděpodobně i večery v Sorenově společnosti, protože jeho znalosti temné magie byly nedozírné. Možná bych mu neměla svěřovat naše plány, ale co jsem tím mohla zkazit? To on mě přivedl na spásnou myšlenku, jak se zbavit Kaie - jednoduše a bez zbytečných starostí. Ani tak jsem ale jeho slova netlumočila děvčatům a radši si je nechala pro sebe. Nechtěla jsem se s nimi dělit o své sladké tajemství týkající se mého učitele. Tahle část života totiž patřila jenom mě.

Vlastně jsem z toho důvodu vítala i skutečnost, že jsem si na dnešní den vytáhla Černého Petra. To znamenalo, že jsem měla na starost Kaie. Spravedlivě jsme se střídaly, jelikož ho nikdo z nás nevydržel poslouchat déle, než den. Bylo to doslova fyzicky nemožné. Tentokrát se mi ale jeho upovídanost hodila. Stačilo se jenom chytře zeptat a mohla bych dostat spoustu informací. Zřejmě to byla má poslední možnost, kdy ho vyzpovídat. Brzy doufejme zmizí nadobro.

Když jsem dorazila do motelového pokoje, našla jsem Kaie rozvaleného na gauči, s jednou rukou za hlavou a telefonem v ruce. "Paráda. Má nejoblíbenější Saltzmanová!" Zvolal okamžitě, posadil se a zastrčil mobil do kapsy. "Tak se tu u mě posaď má drahá neteřinko. Bourbon?" nabídl mi v první chvíli skleničku, kterou ovšem zase hned stáhnul. "Ne, promiň. To by nebylo výchovné. Strýček by ti měl jít jistě příkladem. To víš, teprve se učím, jak být člen rodiny," skoro provokativně se uculil a natáhl se pro misku s brambůrky.

Byla jsem rychlejší. Misku jsem mu vzala přímo z pod nosu a položila si ji do klína, aby na ni Kai nedosáhl. "Na tuhle rodinu zapomeň. Tu už jsi zničil dost," ušklíbla jsem se a dala si do pusy pár chipsů.

Kai naklonil zkoumavě hlavu na stranu. Pak se usmál, opřel si lokty o stůl a spojil prsty na obou rukou přímo před sebou. "Vážně? Copak vůbec víš o Gemini covenu? Sama k němu patříš - kolik ti toho řekli, hm?" vyptával se a upřeně mě přitom sledoval.

"Že jsi je všechny zabil. Do jednoho. Své sourozence, svoji rodinu," odvětila jsem s úšklebkem. Chtěla jsem ale, aby mluvil dál. Kde jinde bych se k takovým informacím dostala? A já chtěla vědět, co byl coven Gemini zač. Přece jen jsme byly se sestrou jeho následníci.

"Ou," lehce povytáhl jedno obočí, "Malachai Parker - ten šílenec, psychopat - všechny je bez milosti zavraždil. Jo, tuhle pohádku už jsem slyšel. Ačkoliv s tím psychopatem měli pravdu, ale to není podstatné. Znáš i zbytek toho příběhu, drahá Jo?" znovu se na mě upřeně zahleděl, jako kdyby se mi snad pokoušel nahlédnout až přímo do nitra. Dělal to naschvál - prostě si se mnou hrál jako kočka s myší a to mi vadilo, ale zatím jsem to byla ochotná přehlížet. Chtěla jsem informace, tak jsem musela hrát podle jeho pravidel.

"Tak mi ho pověz, jestli si myslíš, že je to důležité," odvětila jsem na oko nezaujatě, ačkoliv opak byl pravdou. Táta mi nikdy nic neřekl a neexistovaly žádné knihy, které by mi mohly odpovědět na otázky. Nebo možná existovaly, ale já o nich nevěděla. Přece jen jsem nebyla ten správný knižní typ jako byla Lizzie. Nebyla jsem si sice jistá, jestli se dalo na Parkerovi informace spolehnout, ale nic jiného jsem neměla.