Jmenuji se Elisabeth. Jméno mi vymyslel táta, ale toho jsem nikdy neviděla. Žiji pouze s mojí mamkou Helen. Je herečka a tak není skoro vůbec doma a pořád někde lítá. Takže jsem doma vlastně sama až na pár vyjímek, kdy má mamka volno a je doma. Je blonďatá a má vyšší štíhlou postavu. Víc vám o ní asi neřeknu, protože ani víc nevím. Byla se mnou pouze 2 roky, ldyž jsem se narodila a pak jsem měla do 13 chůvu, která teď u nás doma dělá pomocnici v domácnosti a se vším mi pomáhá. Je to taková moje náhradní babička.
Tak ještě něco o mě. Mám hnědé vlasy a modré oči. Je mi 17 a chodím do druháku na střední uměleckou školu. Jsem sice nejchytřejší z celého ročníku, ale nikdo mi nenadává do šprta. Jsem zkrátka jedna z těch oblíbených holek. Přesněji řečeno já a moje nejlepší kamarádka Rebeca. Je to jedna z těch holek, co jsou krásné a chytré a oblíbené a mají jen určitou skupinku lidí, se kterými se schází. Ostatní nepopulární lidi má snad jen na opisování úkolů a docházení pro pití nebo svačinu. Teď si říkáte, že musí být strašná mrcha. No, řeknu vám to takhle. Na lidi, které má ráda je jako andílek, ale udělejte jí cokoliv špatného a promění vám život v peklo. Proto se jí snažím ve všem vyhovět a tak jí občas dělám poskoka. Ano uvědomuji si to, ale vždycky si hlídám jakousi hranici.
Já jsem spíš taková samotářka. Party, kde je moc lidí nejsou nic pro mě. Radši si sednu doma s knížkou a čajem. Další zvláštnost o mě je, že nepiji kafe. Vůbec, ani s karamelovou příchutí nebo čokoládovou. Prostě když něco chutná po kávě, tak mi to nechutná.
Ráda běhám, jezdím na kole a longboardu, čtu a zpívám. Kromě Rebecy se kamarádím s partou kluků se kterými trávím čas v posilovně, kině a tak různě. Je s nimi legrace a nemusím pořád mluvit o nové kolekci Chanelu. Myslím, že to by o mě stačilo.
