*crrrrrrrrrrrr* na nočním stolku mi zběsile zazvoní budík a já ho utiším tím, že ho shodím na zem. Protáhnu se na posteli a pomalu otevřu oči. V pokoji je ještě šero, protože vstávám v 5 hodin. Jako každé ráno mě čeká můj ranní rituál.
Vylezu z postele a ustelu ji. Potom přejdu do koupelny, udělám si culík a opláchnu obličej, přejdu zpět do pokoje, obleču si sportovní běžecké oblečení a běžím se proběhnout do parku. Takhle brzo je park ještě úplně prázdný. Svítající slunce osvětluje barevné podzimní stromy a dřevěné lavičky s kovovými nohami.
Po hodině běhání jsem doběhla zpět domů a šla se vysprchovat. Je úplně úžasný pocit po tak dlouhém běhání si vlézt do příjemně vlažné vody, aby ochladila vaše tělo. Když vylezu ze sprchy, obleču se a potom seběhnu schody a jdu se nasnídat.
Překvapilo mě, že dole není usměvavá Jane se snídaní. Bylo to divné ji tu po tolika letech nevidět, ale nemusím ji tu mít, má vlastní život. Do misky jsem nasypala müsli, nakrájela banán, dala k tomu bílý jogurt a posypala to borůvkami.
Odnesla jsem si to do pokoje a otevřela skříň. Sedla jsem si na postel a koukala do skříně, co si obleču a u toho snídala. Nakonec jsem vybrala rifle, bílé tričko, zlaté hodinky s černým koženým páskem a černé vans tenisky.
K tomu jsem si vzala černý kožený batoh a naházela do něj všechno dnešní učení. Odnesla jsem misku do myčky, udělala si bagetu ke svačině a vyrazila na kole do školy.
Ve škole jsem akorát včas. Rychle doběhnu ke své skříňce, hodím si do ní věci a utíkám do třídy. Doběhnu přesně se zvoněním a posadím se vedle Rebecy. Máme biologii. Dnes jsou na programu obojživelníci. Probírali jsme žáby a příští hodinu je budeme pitvat.
Když zazvonilo, celá třída se hromadně zvedla a vyšla na chodbu a pokračovala na další hodinu. Máme velice krátké přestávky, takže jsme si s Rebecou stačili říct jen ahoj a hned zas zvonilo. Jediná chvíle, kdy si můžeme popovídat je u oběda.
Dnes máme boloňské špagety. Miluji je. Ovšem Rebeca radši dala přednost nějakému salátu. Celá konverzace se točila kolem narozeninového večírku Rebecy. Rebece bude 17. Je mladší než já a to ji štve, tak si to vždycky nahrazuje mega párty. Bude tam minimálně 500 lidí. To je celá naše škola. Rebeca má bohaté rodiče a obrovský dům takže jí to nedělá žádný problém uspořádat tak obrovskou párty. Na zítra jsme si naplánovali nákupy a dnes jdeme k Rebece i s pár dalšími lidmi udělat pozvánky. Jsme umělecká střední, takže většina lidí byla z oboru výtvarky, aby Rebeca měla ty nejoriginálnější pozvánky ze všech.
Po obědě jsme měli ještě tělocvik. Rebeca má uvolnění z tělocviku. Celé 2 hodiny sedí na lavičce a kouká do mobilu. Zbytek jsme hráli fotbal. Když zvonilo, zakopla jsem o jednoho kluka a spadla a on na mě.
,,Promiň.. Jsi celá?'' ptal se, když se ze mě zvedal a pomohl mi vstát taky.
,,Jo, ale příště padej vedle a nepleť se mi pod nohy.'' mrkla jsem na něho a běžela se převléct. Ještě za zády jsem uslyšela jeho smích.
Po škole jsme šli vyrábět pozvánky a Rebeca se mnou skoro vůbec nepromluvila a dělala, jako bych byla vzduch. Po pár hodinách jsem se rozhodla jít domů. Jane tam pořád nebyla, tak jsem si šla lehnout a po chvilce jsem usnula.
