Ráno jsem se probudila opět za otravného zvonění budíku a šla si zaběhat. Když jsem doběhla a osprchovala se, běžela jsem na snídani, ale Jane tu opět nebyla. Ovšem dnes byl na ledničce vzkaz.
'Tvoje mamka mě vyhodila, že už jsi dost velká, aby ses o sebe postarala sama. Mám tě ráda. Jane xx'
Vyhodila? Dobře jsem velká, ale to tu mám být po zbytek života sama? Nebo co tím jako myslí?
Udělala jsem si palačinky a pár si jich vzala do školy na svačinu a šla se obléct. Vybrala jsem si džínové kraťásky, černé tričko a červeno - černou kostkovanou košili a samozřejmě mé oblíbené černé vansky.
Vyšla jsem z domu a vydala se na zastávku autobusu. Autobus byl plný, ale i tak jsem našla místo na sezení. Ke škole jsem dorazila včas.
Posadila jsem se za Rebecou, ale ta se zvedla a myslela jsi, že odejde bez vysvětlení. Chytila jsem ji za ruku, tím jsem jí znemožnila její únik.
,,Stalo se něco?'' zeptala jsem se a doufala, že mi to řekne. Vůbec netuším, co se včera stalo.
,,Ne, nic. Krom toho, že se po tobě plazil kluk, kterého chci já.'' vyprskla na mě jedovatě. Tak o to tu jde.
,,Reb, spadl na mě a v klidu tě ujistím, že tohle opravdu není můj typ. Aji kdyby byl nikdy bych ti tohle neudělala.'' pousmála jsem se na ni a viděla jsem jak si oddechla.
,,Dobře, jdeme zpátky? A dneska musíme nakoupit ty nejhezčí šaty, chci ho večer dostat.'' řekla už klidně a šla si sednout.
Nikdy se mi neomluvila nebo nepoděkovala. Už jsem si zvykla, že změní téma a dělá jakoby nic. U oběda jsme rozebírali opět párty a potom jsme rozlepili pozvánky po celé škole a různě je dali lidem, ale hlavně jsme je museli dát Martinovi. Myslím, že měl ve skříňce minimálně 4.
Po rozdávání jsme jeli s Rebecou do města nakoupit, jak řekla, ty nejúžasnější a nejhezčí šaty všech dob.
