,,Ahoj jsem Joe a ze začátku by jsme si měli něco ujasnit.'' úsměv jí spadl ze rtů a zvážnila pohled.
,,Ahoj, Elizabeth... Co myslíš?'' zeptala jsem se a čekala co mi řekne.
,,Byla jsem tu první takže se mi nemotej do práce a nesnaž se být lepší než já, nehodlám přijít o tuhle práci jen kvůli nějaké namyšlené pipce, která se chce nějak ve volném čase zabavit. Rozumíme si?'' řekla v rychlosti s výhružným výrazem a příblížila se těsně ke mě a výhružně mi koukala do očí.
,,A-ano...'' vykoktala jsem ze sebe a stála jako opařená, ale když jsem si všimla, že ji cukají koutky trochu jsem se uklidnila.
,,Měla ses vidět! Ten výraz!'' Joe propukla v obrovsky smích až z toho spadla na zem. Byla jsem naštvaná, ale jak se tam válela po té zemi začala jsem se smát taky.
,,To teda nebylo moc pěkný.'' řekla jsem když jsme se dosmáli.
,,Zvykneš si, když to tu se mnou vydržíš.'' řekla pobaveně.
,,Pojď ukážu ti to tady. Je to větší než se zdá.'' řekla a vedla mě dozadu, kde by ukázala obrovskou kuchyň a za ní obrovskou komoru s různými sladkostmi.
,,Ty bohužel nesmíme jíst, ale když se paní kouzlená nedívá, tak to problém není.'' vedla mě dál kuchyní k bílým dvěřím. Za nimi byli schody, které vedli nahoru do 4 bytů.
,,Tak tady bydlíme. Hned první byt má Adeline, naše vedoucí, pak já a ten třetí má její syn, ten dělá webový stránky a všechny tyhle kraviny a čtvrtej byt je volnej.'' potom mě Joe vzala do svého pokoje. Měla ho.. no pěkný. Byl černý, ale ne zase moc černý. Takový rebelský. Měla tam vystavené hudební desky. Byla to směsice všemožných hudebních žánrů. Pak mě vzala zpátky do kuchyně a řekla mi, co a jak a kdy mám zítra přijít.
Byl už večer, ani jsem netušila, že jsem tam byla docela dlouho. Třeba tam plyne čas jinak. Blbost. Odemčela jsem dveře do bytu a to, co jsem slyšela, jsem vážně slyšet nepotřebovala. Podle bot jsem poznala, že návštěva bude asi Peter. A ty zvuky z ložnice to docela potvrzovali. Nepotřebuji to tu celý večer poslouchat. Rychle jsem zaběhla do svého pokoje pro knížku, opatrně abych něco nezahlédla a rychle se vypařila ven. Koupila jsem si kebab a sedla si na lavičku do parku pod lampu.
Klid, ticho, žádný bezdomovci. Ideální místo na večeři a čtení. Až teď jsem se podívala po jaké knížce jsem to sáhla. Harry Potter. Argh, tu jsem četla tak stokrát. Rozhodla jsem se, že dojím kebab a koupím si nějakou novou. Za celou dobu jsem potkávala na každém rohu knihkupectví, ale když do něj potřebuji jít, tak není nikde. Po asi hodině bloudění divnýma uličkami jsme našla knihkupectví.
,,Hallelujah!'' řekla jsem si pro sebe a vplula do toho obchodu plného knih. Chodila jsem mezi policemi a do oka mi padla osamělá knížka s padajícím mužem v oblacích. Ihned jsem si ji vzala a koupila. Byla tam jediná a mě prostě nenapadlo se podívat ani na název. Připadala mi výjimečná už jen tím, že tam byla sama. Opět jsem se vrátila do parku pod lampu a koukla, co jsem si to tedy koupila za knížku. Den co den od Davida Levithana. (btw. úžasná knížka!)
*Každý den se probudíte v jiném těle, každá dne žijete život někoho jiného. A tak platí jedna jediná zásada. Vyhněte se tomu, aby si kdokoliv všiml, že na jeden den jste v těle někoho jiného a nezasahujte mu do života. Vše se vám daří, dokud se nezamilujete. Všechna pravidla, podle kterých jste žili, přestávají platit. Konečně se objevil někdo, s kým chcete být den co den.*
Docela mě to zaujalo a tak jsem se s chutí pustila do čtení.
