Nakonec jsme zahlédla mé svetrové šaty, jsou úžasně pohodlné. Sundala jsem si košili a oblékla si ''šaty'', k tomu své oblíbení hodinky a černé boty na podpatku. Odnesla jsem nádobí po snídani do kuchyně a uklidila jsem.
Vydala jsem se na zastávku, protože v podpatkách nemůžu jet ani na kole ani na longboardu. Autobus mi jel za chvíli. Dnes byl kupodivu poloprázdný. Když zastavil před školou, bylo ještě brzo na to do ní vstoupit a tak jsem si zašla pro čaj a nějakou sladkost na svačinu. Nakonec jsem si vybrala skořicový donut. Šla jsem zpátky ke škole a po cestě potkala, no potkala, jen zahlédla, toho kluka z rána.
Když jsem vstoupila do třídy, Rebeca tam už seděla a s někým si smskovala. Usmívala se u toho jako sluníčko. Nemusím ani hádat, s kým si psala.
,,Ahoj, Reb'' řekla jsem, když jsem si sedala vedle ní, abych upoutala její pozornost.
,,Ahoj, El, poslouchej, co se včera dělo.'' a hned zpustila, kde všude včera s Martinem byli a v ruce mačkala jeho mikinu a každou chvíli k ní přičichovala.
Z jejího povídání mě vysvobodilo zvonění na dějepis. Probírali jsme středověk, všemožné vládce, však to znáte. Po dějepise máme konečně umělecky zaměřenou hodinu. Pro mě je to zpěv. Vždy se na tuto hodinu těším, máme tu nejlepší učitelku na této škole.
Po dvouhodinovce zpěvu jsme opět měli ty nudné normální hodiny jako je matematika, angličtina, fyzika, základy psychologie a chemie. Po chemii jsme byli konečně propuštěni domů. Rebeca jela někam s rodiči a já se vydala domů.
Když jsem otevřela hlavní dveře, viděla jsem u dveří růžové boty na podpatku, hned mi bylo jasné, kdo přijel.
,,Mami?'' řekla jsem do ticha našeho domu.
,,Jsem v kuchyni, už jdu!'' ozval se známý hlas z kuchyně a už jsem slyšela dámské kroky přibližující se ke mně.
,,Ahoj, mami'' s úsměvem jsem ji objala.
,,Ahoj, princezno'' řekla a objetí mi opětovala.
,,Co tady děláš? Měla si dojet až za týden. Máš volno dřív? A proč jsi vyhodila Jane? To tady mám trávit celé dny sama?'' vychrlila jsem na ni spoustu otázek a čekala na odpovědi.
,,Dali mi volno dřív, protože budu natáčet nový film a Jane jsem vyhodila, protože si myslím, že už jsi dost velká na to se o sebe postarat sama a taky, že teď budeme častěji spolu.'' řekla a já pořád nechápala, o co tu jde.
,,To, jako budeš natáčet tady?'' řekla jsem a opět čekala na odpověď. Je mi líto, že tu Jane nebude, ale jestli tu budu mít konečně po 17ti letech mamku, tak mi to nevadí.
,,Ne'' řekla a radostně se usmívala.
,,Co? Jak ne?'' vůbec jsem nevěděla, o čem mluví.
,,Budeme se stěhovat do New Yorku.'' řekla a usmála se ještě víc
,,Cože?'' nemohla jsem tomu uvěřit.
,,Dostala jsem tu novou práci a chtějí tam i mou dceru, říkali, že by to bylo dobré, kdyby tam bylo opravdové rodinné pouto.'' Rodinné pouto? My nějaké máme? Za 17 let jsem ji viděla jen 3krát do roka.
,,Takže... já mám s tebou hrát ve filmu, i když vůbec neumím hrát?'' Je pravda, že chodím na uměleckou školu, ale obor mám zpěv a ne herectví.
,,Ano, bude to zábava. Navíc New York je nádherné město, bude se ti líbit.'' mrkla na mě a odešla do kuchyně.
,,Asi ano.'' povzdechla jsem si. Nemůžu tady zůstat, nejsem dospělá, takže s ní musím odjet do NY a opustit vše na, co jsem si tu za těch 17 let zvykla a žít s mojí mamkou, kterou vlastně ani neznám.
Mamka dovařila a společně bez jediného slova jsme se najedli. Potom si mamka šla pustit módní přehlídku a já si šla lehnout do teplé vany plné pěny. Bylo mi do pláče. Mám všechno opustit? A co škola? Co Rebeca? Co moje pěvecká parta? Co Jane? Co můj celý dosavadní život?
