17.

987 40 4
                                    

Z pohledu Elisabeth

Dneska jsem se probudila ze zvyku už v 5, takže jsem si šla zaběhat do parku. Na lavičce opět seděl Daniel. Teď mi to došlo. Na té oslavě jsem s ním tancovala, to D. na papírku muselo být D jako Daniel. Že mě to nenapadlo hned. To je docela trapné ho potkat. Budu dělat jakože nic stejně si mě zase nevšimne.

,,Ahoj, kam zase spěcháš?'' zvedl pohled od knihy a upřel svůj pohled na mě.

,,Z parku.'' odpověděla jsem mu jednoduše, ale zastavila jsem.

,,Nevím, jestli si mě z té párty pamatuješ, ale každopádně to bylo super a opravdu jsi dobrá, jak jsi říkala.'' mrkl na mě.

,,Říkala?'' já mu říkala, že jsem v posteli dobrá? Bože, kolik jsem toho vypila?!

,, Jo chlubila jsi se mi tam tím čtvrt hodiny, než jsme si to šli ověřit.'' řekl Dan pobaveně.

,,No tak děkuji, že aspoň kousek večera vím.'' vyčerpaně jsem si sedla vedle něho, protože si toho opravdu moc nepamatuji.

,,Počke,j ty si nepamatuješ ani taneček na stole?'' vytřeštila jsem na něho oči.

,,Holka, neměla by si pít.'' kouknul na mě a začal mi vyprávět, co se tu noc dělo. Jak jsem zjistila, tak nepije, takže si vždy všechno pamatuje. Pamatuje si můj taneček na stole, moje hloupé opilecké kecy, náš sex, moje poznámky k němu, večerní zvracení a zbytek věcí, co už nemusíte vědět.

Až všechno dovyprávěl, bavili jsme se tam ještě hodně dlouho, nebo mě to alespoň tak připadalo. Zapomněla jsem na Rebecu, ale jakmile jsem viděla, že už bude 7, rychle jsem se s ním rozloučila a utíkala za Rebecou.

Rebeca už byla nasnídaná a připravená vyrazit do školy, rychle jsem se převlékla a běželi jsme do školy. Přiběhli jsme akorát se zvoněním.

It's life.Kde žijí příběhy. Začni objevovat