V 7 ráno mě probudilo otravné zvonění budíku. Vážně by mě nidky nenapadla, že mi mamka hned první den nastaví budík na sedmou. Normálně bych vstávala v 10, protože mamka říkala, že dneska ještě do školy nejdu.
Vypnula jsem budík a chvilku jen tak koukala do stropu, dokud mi do pokoje nevtrhla mamka.
,,Super už jsi vzhůru. Šup škola volá! Začínáte v 9. Je to trošku jiné, než na co si byla zvyklá.'' řekla máma téměř na jeden nádech a pak zase rychle odešla. Ani jsem se ji nestačila na nic zeptat a ani říct dobré ráno. Ale vypadalo, že dobré ráno se v New Yorku nepřeje.
Naštestí s oblečením si problém dělat nemusím. Moje nová škola má uniformy. Jsem docela ráda nebudu muset vymýšlet různé kombinace. Máme černé nadkolenky, červenou kosktovanou sukni (určitě ji všichni znáte, prostě taková ta, co se ve školách nosí) a k tomu bílé tričko a černou kravatu a černý svetr. Myslela jsem si, že to bude nepohodlné a všechno bude škrábat a kousat, ale je to vážně hebké a příjemné. Vlasy musíme mít v culíku. Vážně, nechtějte číst náš školní řád. Je strašně dlouhý. Oblíkla jsem se, udělala si culík a jemně se namalovala. Ano ani výrazné líčení není povoleno. A už vůbec ne sbližování. Zajímalo by mě jestli je tam vůbec nějaká existence kluků.
Přišla jsem do kuchyně a mamka samozřejmě nikde. Na ledničce byl jen růžový lísteček. Fuj, jak mi ta barva už leze na nervy.
*Ahoj zlato. Musela jsem do práce. Adresu školy už určitě víš a všechno ostatní. Doufám, že hned první dne něco neprovedeš a zkus si to užít.
Mám tě ráda.
PS: Nečekej na mě přijdu pozdě. Mám moc práce.
Máma xoxo.*
Jasný moc práce mami. Maximálně tak šukání s Peterem. Zavrtěla jsem nad tím hlavou. Nepotřebuji si je představovat. A vy taky ne jasný?!
Přišla jsme do školy a našla ředitelnu. Nebyl to žádný problém. Plán školy mi pomohl. Pak mě zavedl do mé nové třídy a posadil mě za nějakou blondýnkou. V hodinách se nikdo nebavil a o přestávce se všichni chystali na druhou hodinu. Ještě nudnější než předtím. Takže škola nic moc.
Vůbec nic jsem tenhle den nevnímala. Ani nevím co jsem měla za hodiny ve škole a nezjistila jsem jak se jmenuje ta holka se, kterou sedím.
Bezmyšlenkovitě jsem si přecházela silnici a najednou jsem uslyšela hlasité troubení a jen tak tak jsem uskočila projíždějícímu taxíku.
,,Dávej pozor krávo!'' zařval na mě z okýnka řidič taxíku.
Bože asi bych měla začít vnímat, nebo spáchám nechtěnou sebevraždu. No i když...
Doma jsem měla na záznamníku zprávu od mámy.
,,.......................'' vypadá to, že číslo domů vytočila omylem. Jediné pozitivní na New Yorku je zatím můj nádherný pokoj.
Vyčerpaně jsem lehla do postele. Asi 10 minut jsem přemýšlela co dělat, ale nakonec jsem si pustila ''Nightmare before christmas'' a u toho usnula...
