Když jsme došli k Rebece domů, došla jsem si pro kufr a Dan na mě čekal pořád před domem. O co mu jde?
,,Chováš se jako stalker'' vyplázla jsem na něho jazyk.
,,Chtěl jsem tě odvézt na letiště, aby si nemusela platit za taxík, ale když nechceš'' otočil se a chtěl dělat, že odchází.
,,Dobře stalkere, pokud sis to nerozmyslel, budu ráda.'' rychle se otočil, vzal mi kufr a šli jsme k němu domů.
,,Je škoda, že odjíždíš.''
,,Proč?'' proč mu to vadí? Skoro se neznáme.
,,Protože jsme si s nikým o knížkách ještě tak dobře nepopovídal. Není příjemné ztratit kamarádku.''
,,To ani kamaráda, ale nezapomeň, že existuje spousta vymožeností, jako jsou telefony a internet.'' řekla jsem mu a zasmála se.
,,To je fakt, můžeme si prát o knihách a jaký je New York.''
,, To ráda, protože vůbec netuším, jaký bude'' povzdychla jsem si, ale to už Dan dával můj kufr do auta a vyrazili jsme na letiště. V autě jsme probírali knihy, filmy, seriály dokonce i školu. Vtipkovali jsme a já s konečně za celý den pořádně nasmála.
Když jsme dojeli, pořádně jsem se s Danem rozloučila a šla na check-in. Potom jsem měla ještě hodinu čas tak jsem si zašla na tortily a na čerstvou pomerančovou šťávu. Bože jak já tyhle 2 věci miluji!
Potom jsem šla k bráně číslo 14 a šla do letadla. Sedla jsem si na své místo vedle nějakého postaršího páru (během cesty jsem se dozvěděla, že letí za svými dětmi na návštěvu). Byli hodní a nechali mě sedět u okýnka, i když jsem měla zarezervované místo v uličce.
Natočila jsem si start a pak jsem si od letušky koupila sušenky Oreo a mléko a šla koukat na Lol. Po Lol jsem si na chvíli zdřímla. No já myslela, že na chvíli ale spala jsem skoro celý let. Vzbudila mě až letuška, že už budeme přistávat, ať si zapnu pás. Zapnula jsem si ho a už jsme přistávali. Když jsme byli konečně na zemi a já se dostala z toho davu lidí, tak na mě před letištěm místo mamky tam čekal taxikář, který mě měl odvézt domů.
