Did you love me? Maybe

Navždycky

Vánoce utekly a studenti byli nuceni se vrátit do školy.
První měsíce po Vánocích běžely jako na drátkách.
Když byl ještě sníh, chodili se všichni po vyučování koulovat.
Pak chodili na krátké procházky po pozemcích a než se nadáli blížilo se jaro.
Se začátkem jara přicházelo stále více a více zamilovaných párů.
Harry s Ginny se k sobě pevně semkli.
U Hermiony a Rona byla také cítit nějaká změna, sice ne tak patrná jako vztah, ale něco tu bylo.
Draco chodil poslední týdny jako tělo bez duše.
Nikdo neměl tušení, čím se trápí.
Nikdo z nich totiž nevěděl, co se chystá.
Nikdo neměl ponětí, k čemu byl donucen.
Cítil se jako slaboch, slaboch co neumí říct ne.
Cítil se jako pitomec.
Neměl ani dostatek odvahy, aby se mohl přiznat Emě.
Neměl dost odvahy aby udělal cokoliv.

•••••

Ema si dělala starosti.Draco se jí poněkud vyhýbal, už uplynula věčnost co dostala jeden z jeho polibků.
Kdykoliv se s ním pokusila promluvit zavolal si ho Severus Snape.
Všechno jí to připadalo velice podivné, rozhodla se že mu dá čas.
I když sebe samu tím neuvěřitelně soužila, snažila se nechat Draca být.

Jednoho pozdního večera, za okny řádila bouře, se ozvalo zaklepání na sklo.
Ema vyděšeně vytáhla hůlku
,,Lumus"
Posvítila hůlkou do černočerné tmy.
Hermiona i ostatní dívky v ložnici už dávno spaly, cítila se pošetile, přesto však přistoupila k oknu a váhavě ho otevřela.
Dovnitř se snesl kouzelník na koštěti.
Z vlasů mu do obličeje stékaly proudy vody, celý byl deštěm promočený.
Pohlédl do jejích očí, ty jeho byly opuchlé pláčem, přesto zněl jeho hlas pevně.
,,Pojď se mnou."řekl, popadl jí za loket a odtáhl jí do koupelny.
,,Ahoj"pípla tiše a očima bloudila po podlaze.
,,Promiň.."sklopil dotyčný oči.
,,Co se stalo?"stále svůj pohled nezvedla.
,,Emo..já..omlouvám se, chovám se jako pitomec..jenže"zbytek věty zanikl v hlasitém vzlykání.
Ema poprvé váhavě, zvedla oči.
,,Co se děje?"položila znovu otázku.
,,Nutí mě ke strašnému činu!Nutí...nutí mě.."
,,K čemu?"
,,Chtějí abych zabil, Emo!"
Pochopila, semkla víčka a tiše naslouchala pokračujícímu vzlykání.
,,Vím že to není tvoje vina!Jenže..já se ti takhle nedokázal ani podívat do očí..nemůžu nic dělat Emo!Musím zabít..jinam on zabije mě!"
,,Pššt..už neplač"odhodlala se Ema a stiskla jeho třesoucí se paži.
,,Ty..ty mnou neopovrhujes?"
,,Ne..vím že dobrovolně by sis tuhle cestu nevybral!" Pohlédla mu zpříma do očí.
Draco Malfoy na ni chvíli koulil oči, vždycky věděl že je Ema úžasný člověk, stále si však zjevně nebyl vědom jak moc.
,,Emo..já..děkuju"podíval se jí do očí.
,,Promiň že jsem tu teď s tebou takovou dobu nebyl..dělal jsem tak jen a jen pro tvé bezpečí, pro mou lásku k tobě! Odpusť mi to...jestli můžeš"
Ema se mu váhavě svezla do náruče.
Nohy jí přestaly poslouchat, cítila že padá k zemi.
Draco si jí přitáhl blíž, zvedl jí do vzduchu a naléhavě ji políbil.
Ema i Draco byli rádi že je jejich vztah zpět ve svých kolejích.
Ema tu pro Draca bude, navždycky.
Draco jí bude milovat, navždycky.

•••••

Štědrý den - ti druzí

Jessica vytáhla z obrovského kola lístek s prvním jménem.
,,Alein Mcfarthová"
Oznámila jméno první vylosované.
Alein radostně výskla, byla to matka od pěti dětí, zemřela při porodu nejmladších trojčat.Všichni jí to tedy přáli.
Jessica znovu roztočila obrovské kolo.
,,Stefan Salvaring"
Byl to myslitel, objevil mnoho zaklínadel a dole na zemi, po něm zůstala truchlící žena a tři děti.
Jessica roztáčela kolo naposledy.
Ten okamžik než se zastavilo a ona přečetla poslední jméno, se zdál nekonečný.
Přecejen nakonec skončil a Jessica si pozvedla lístek do výše očí.
Mírně se pousmála.
,,A třetím vylosovaným šťastlivcem se stává.."dramaticky se odmlčela.
Lily a James,Elany a Sirius s Lucií, už dávno ztratili naději.
,,Snad zase příště"pokrčila Lily odevzdaně rameny.
Ostatní přikývli a pak obrátili pozornost k Jessice, která se konečně chystala říci to jedno jediné jméno.

,,Elany Tennerová Lupinová"rozlehlo se síní.

Všichni přátelé se ohromeně obrátili k Ele.
Tak tomu stále nemohla uvěřit, když si uvědomila co se vlastně stalo, nejdřív byla nadšená.
Pak ale posmutněla, nemůže se teď jen tak objevit u Remuse.On je teď konečně šťastný, má svou Nymfadoru, a ona mu přece nebude jeho štěstí kazit.
,,Podívám se vám na Harryho a dvojčata"otočila se k Jamesovi s Lily a Siriusovi s Lucií.
,,Ale Elo..co Remus?"namítla Lucie.
,,Nemůžu mu stát v cestě za spokojeným životem"usmála se hořce a chystala se k odchodu.
Uvnitř sebe cítila nepředstavitelnou bolest.
Její srdce jakoby někdo hodil na zem, a pevně na něho šlápl.

•••••

Současnost

Brumbál věděl moc dobře, že je čas.
,,Severusi, slibte mi to!"naléhal.
,,Pane..tohle po mě nemůžete chtít!"
,,Severusi, já vás prosím!"
,,Nemůžete po mě tohle chtít!"
,,Musíte to být vy, Severusi.Je to jediná možnost, jen tak vám bude Pán Zla bezmezně důvěřovat."
S mírným přikývnutím urychleně opustil jeho pracovnu.
Albus Brumbál přejel prsty zdravé ruky, po druhé na které se rozlézala kletba.
Jeho čas není dlouhý, je přesně vyměřen.
Přiložil si hůlku ke spánku a vytáhl stříbřité vlákýnko.
Uložil ho v myslánce a pak se posadil.
Díval se z okna, přelétl pohledem k Hagridově hájence a pak až k Zapovězenému lesu.
Protřel si své dlouhé stříbrné vousy a dál se zamýšleně díval z okna.

•••••

Terily řešila poslední dobou spousty spur mezi menšími upirskými klany.
Jakožto něco jako vůdkyně upírů, to byla její povinnost.
Zrovna teď si udělala chvilku pauzu.
Procházela se po zpustlých pozemcích svého hradu v Karpatech.
Zpoza stromů vyšel Richard Boods.
Vysoký, svalnatý muž, s tmavě hnědými vlasy a černýma očima.
Byl to kouzelník, spolupracující s upirskými klany.
Tentokrát se však v jeho očích zračilo šílenství.Po veselém a vlídném úsměvu nebylo ani památky.
,,Ráda vás vidím Richarde"pozdravila ho s ledovým klidem.
Neodpověděl, jen pozvedl hůlku.
,,O co se pokoušíte?"zůstala nadále klidná.
Zamířil Terily hůlkou mezi oči.
Uskočila vpravo, rychlostí světla.
Richard spolupracoval s upíry několik desetiletí, na jejich rychlost už si dávno zvykl.
,,Nechme toho, Terily"prohodil líně.
,,Prosím..co si tedy přejete Richarde?"
,,Vzpouru"ve stejný okamžik vyslal kletku.Paprskek světla zasáhl Terily a ta se bezvládně sesunula k zemi.
,,Upíři nejsou hodní, být kouzelníkům rovnoprávni"dokončil větu a překročil její bezvládné tělo.
Terilyny rudé oči byly otevřené, hleděly do tmy.