Did you love me? Maybe

Svítání, na nebi, na duši

Na konci kapitoly pro vás mám takovou novinku, tak se mrkněte ;)
A užijte si čtení

Jak se zdálo tak nové ráno, přineslo i novou atmosféru.
Hagrid se hned po snídani rozloučil, a vrátil se do své hájenky v Bradavicích.
Andromeda Tonksová se spolu s Teddym, přemístila do jejich malého domku.
Všichni Weasleyovi se přesunuli do Doupěte, samozřejmě i Harry s Ginny a dětmi.

Blackovi tak doma zůstali sami, Jacob s Anabeth seděli u krbu.
Jacob svíral v hrsti Anabethinu ruku, vedle seděla Ema a v klíně jí pochrupovala stará Maya.
Draco si jí láskyplně přisunul do objetí a seděli tak ještě dlouho.
Lucie si tiše zpívala při vaření oběda, Christine šla se Sarah, Lotkou, Jesseym a Charliem ven.
Sirius dirigoval hůlkou, odklízení čerstvě napadlého sněhu, z příjezdové cesty.

•••••

Svátky se chýlily ke konci, dnes byl poslední den v roce.
Znovu se sešli se všemi přáteli a přivítali Nový rok.

,,Mami? Neviděla jsi ty moje tenisky?"přecházela Sarah po chodbě a hledala všude, kde by se mohly ony boty ukrývat.
,,Mami?"ječela znovu, když se jí nedostalo odpovědi.

,,Není tady..nevíš kde mám ten červenej svetr?"
,,Ne Christine, nevím...a kde je?"

,,Musela jít na ministerstvo, šla i moje máma"houkl na ně Jessey, jdoucí po chodbě.
,,A jeje"mlaskla Sarah a dál hledala své boty.

,,Charlotte!"ozval se náhlý řev, přes celý dům.
,,Charlotte, okamžitě uhas oblečení svého bratra!"vřískala Lucie na nejmladší vnučku.
,,Charlesi!Přestaň s tou vodou!"okřikovala i chlapce.
Jessey se pro sebe uchchtl a semkl víčka.
Lotka s Charliem vyběhli nasupeně nahoru.
,,Přestaň si hrát s našima pocitama!"sjela ho Lotka pohledem, stejným jako jejich matka.
,,Jess, víš že to hodně bolí?Ty si prostě jen tak myslíš..hm, hm, hm bolest, ale ono to fakt dost bolí!"utrhl se na něho i jeho mladší bratr.
Christine se rozesmála, pak ale zvážněla.
,,Má pravdu"přikývla a cvrnknutím prstů, se objevil výr větru a sfoukl Jesseyho k zemi.
,,Kdežto tohle je příjemný"žvatlat nespokojeně, když se odklízel k sobě do pokoje.
Sarah zavřela pevně oči a najednou se vznášela u stropu.
Jako balónek helia, jediný strop jí držel, aby neodletěla vzhůru do oblak.
Rozhněvaná Lucie vydupala schody nahoru.
Když spatřila létající Sarah, Lotčin a Charlieho souboj oheň versus voda a dokonce i Christine jenž si drobnými pohyby prstů prohrávala s papírovou vlaštovkou, nachvíli ztratila slova.
Brzy je ale našla a spustila na všechna svá vnoučata kázání, o nedůvodněném používání jejich darů.

Umlčel jí až příchod Siriuse, který jí přitiskl své rty na její, jedním pohybem ruky stáhl Sarah zpět na zem, a stačilo mu pozvednutí ukazováčku aby přestala Christine i dvojčata.
Lucie na ně chvíli šokovaně hleděla, a pak odešla.
Hned co jim zmizela z dohledu, propukli všichni v huronský smích.
Sirius je ale zarazil.
,,Má pravdu, už jste všichni dost staří na to, aby jste věděli že takhle to nejde.."tahle věta je všechny přinutila sklopit zahanbeně zrak a přemýšlet nad jeho slovy.

•••••

Vrátili se do Bradavic, Ema ani Anabeth už na nástupiště nedorazily, s dětmi se tedy rozloučil Jacob a Draco.

Cesta proběhla v klidu, a mohli se tak všichni zařadit zpět, do každodenního shonu.

•••••

,,Pane Jacksone?"
Odpovědi se jí nedostalo.
,,Pane Jacksone?!"oslovila ho znovu, on se však stále ani neohlédl.
,,Jessey!"zvolala Lenka.
Konečně se k ní obrátil, nasadil svůj sebevědomý úsměv, při kterém padaly dívky k zemi.
Lenka na něho však pořád přísně hleděla, i když měla co dělat aby zamaskovala cukající koutky.
,,Můžete mi prosím zopakovat, jak zní kouzlo k odzbrojení protivníka?"
,,Ehm.."pohlédl do houfu spolužáků.
Rosina ruka mávala na profesorku tak zuřivě, až to mohlo být nebezpečné.
,,Expelliarmus"zamumlala k němu Dominique a zavrátila oči.
,,Díky Dom"zakřenil se.
,,Ehm..Expelliarmus, paní profesorko"odpověděl a v očích se mu blýskalo.
,,Příště by jste mi mohl věnovat více pozornosti"zamumlala jen a uhladila si své extravagantní šaty.
Byli růžové, s modrými a zelenými volánky, po celém jejich povrchu byli drobounké ředkvičky, mrkve a jablka.

•••••

,,Dnes věnuji hodinu na to, aby jste se s námi mohli podělit o to, o jakém povolání uvažujete po ukončení školy"řekla profesorka McGonagallová a posunula si své brýle výš.
Třídou se ozvalo vzrušené šeptání.
Teddy s Christine si vyměnili všeříkající pohled.
,,Kdo začne?
Pane Andervoode?"
,,Já..uvažoval jsem nad práci pro ministerstvo..
Odbor kouzelnické přepravy"
,,Výborně..slečno Weaseyová?"
Victoria se trochu usmála a pak odpověděla.
,,Chtěla bych se stát lékouzelnicí"
,,To je hezké povolání, dobrá volba!"usmála se trochu.
Pak se ptala ještě několika dalších až došlo na Teddyho.
,,Pane Lupine?"
Teddy se usmál na Christine, stojící vedle.
,,Já a Christine bychom chtěli být bystrozorové"
McGonagallové se blýsklo v očích a ústa se jí skroutila do mírného úsměvu.

•••••

,,Paní ministryně?"
,,Co se děje, Barney?"obrátila se k němu a zvedla oči od rozděleného papírování.
,,Přišla vám sova.."
,,Opravdu?
Děkuju vám"převzala si dopis.
Rozlomila pečeť a vytáhla přeložený pergamen.

Kopretinová cesta

To bylo všechno, co na něm stálo.
Tohle písmo nepoznávala, nevěděla co si o tom má myslet.
Vyšla ven ze své kanceláře, u Barneyho stolu ležel květ kopretiny.
Za ním další, a další..květy jí vyvedly až za dveře.
Vedly jí dál, po schodech dolů, po okraji atria až ke vchodu pro návštěvníky.

Objevila se v telefoní budce a tiskla se k nějakému muži.
Pohlédla do jeho tváře.
Předložil před ní velikou kytici kopretin a položil jí ruku kolem pasu.
,,Miluju vás, paní ministryně"
Ema mu hleděla do tváře se směsici překvapení a údivu.
,,Tohle by jste neměl, pane"
,,Ale já si nedokážu pomoc!"
Přitáhl si jí za pas, ještě blíž"
,,Pane, to..to nemůžete..pusťte mě!"
,,Miluji vás!"a přitiskl tvrdě své rty k jejím.
Ema se mu bezmocně svezla do rozpřažených paží.

,,Pane, takhle to nejde!"
,,Ale já vás miluji, paní ministryně"
A znovu splynuli v polibku tak krásném a ničivém.

,,Pane..pane Malfoyi!"zasténala.
,,Paní ministryně promine"mumlal mezi neutichajícími polibky.
,,Promine hloupému zamilovanému.."huhlal dál.
,,Po..tolika..letech?"
,,Navždycky"tentokrát jí silou toho polibku, srazil doslova na zem.
,,Draco"zasténala a přitáhla si ho k sobě.
,,Tohle vážně není hodné ministryně kouzel, nechat se svést jen tak obyčejným pánem.. podvádíte svého manžela tak často?"otázal se s neskrývanou zvědavostí, koutky úst se mu celé třásly, jak se snažil ututlat smích.
,,No, nevím..pokud se jedná o muže, který mě vyláká z mé kanceláře a nestydatě mě svádí a líbá přímo v pracovní době.."uvažovala a znovu se k němu pevněji natiskla.
,,Jsem tak hloupý..pošetilý blázen co si myslel, že by snad mohl získat vaše srdce, paní ministryně"
,,Už jste ho získal, pane Malfoyi"prohodila laškovně a poddala se dalšímu z vášnivých polibků.
Draco si k sobě Emu tiskl, Ema mu nevědomky zajela rukou pod košili.
Přijížděla po jeho hrudi a zádech.
Draco se moc, opravdu moc ovládal, aby z ní její černý kostýmem nestrhal.
Něžně jí políbil a odtáhl se tak, aby jí viděl do očí.

Vpil své šedomodré oči do jejích smaragdů, jemně odtáhl její ručku ze své hrudi a chystal se k rozloučení.
Při pohledu do jejích očí, ho však přemohla touha.
Jediným hbitým pohybem si ji k sobě přimáčkl a natlačil jí na zeď budky.
Vášnivě plenil její ústa a Ema mu vycházela svými polibky vstříc.
Miloval tu ženu, od jedenácti let svého života, a byl si jistý že se jí nikdy nenabaží, že ji bude milovat do konce svých dnů.
Zdálo se to neuvěřitelné, z dětské lásky se stala láska na celý život.

Draco miloval Emu víc než svůj život, Ema bylo jediné co na jeho životě měnilo povahu Zmijozelského, jemu na ni totiž záleželo víc než na sobě, což není pro Zmijozel, zrovna typické.
Miloval ji, a ona zase jeho.

Ahoj:)

Mám tu pro vás takovou novinku.
Rozhodla jsem se rozebrat osudy některých postav v krátkých povídkách...kde jsou ve zkratce shrnuty jejich životy.

Nyní si můžete přečíst první z nich která se týká Milagros, Mili jestli si jí ještě pamatujete:D
Příběh se jmenuje ,,Říkali jí Cholito"

Můžete mi napsat jakou postavu by jste chtěli příště:)

Děkuju a ahoj;)