Did you love me? Maybe

Minulost se opakuje

Prosinec pomalu, ale jistě, mizel za okny a za dveřmi byli Vánoce.
Studenti v Bradavicích už se velice těšili, snad jen s výjimkou sedmých ročníků, pro které to znamenalo že už mají jen polovinu roku.

,,Ještě je to docela dlouhá doba"snažila se Rose uklidnit nejen své přátele, ale i sama sebe.
Všichni, co teď seděli v Nebelvírské společence, se na ni skepeticky zahleděli.
,,Vážně Weasleyová?
A jak to vlastně uděláš se svým novým přítelem maličkým Malfůjkem?
Copak na to řekne asi taťka Ron.."šklebil se Jessey.

Sarah do něho hrubě štouchla a prudce zavrtěla hlavou.
Albus, sedící vedle ní, přelétl nejistým pohledem zpět k Rose.
Najednou byla celá bledá a trochu se možná i třásla.
Dominique jí chlácholivě stiskla ramena.
Všichni Rona Weasleyho znali, a uměli si živě představit jak se asi bude tvářit, až se dozví že jeho dcera randí se synem jeho největšího nepřítele.

,,To bude dobrý, Rose"na konci své věty se Dom otočila k Jesseymu a věnovala mu několik nevraživých pohledů.

Lotka a Charlie běhali venku ve sněhu.

,,Je to hrůza..myslím, že tohle je náš poslední rok..a..už je půlka pryč.."usmála se hořce Sarah.
Albus si jí jen přivinul k sobě.
Byla to pravda, mají poslední půl rok tady v Bradavicích.
Pak z nich budou dospělí lidé, a budou muset chodit do práce.
Už nebudou každý den spolu, nebudou žádné lumpárny, žádné tresty a káravé pohledy McGonagallové.
Žádné tajné party, žádný Hagrid, nic z toho na co jsou tu zvyklí.
Všechno se změní, a už nikdy to nebude stejné.

•••••

Jeho hájenkou otřásla obrovská tlaková vlna.
,,Co to sakr..."vystrčil svou velikou hlavu ze dveří.
,,No jo..Blackovy"zpráskl Hagrid ruce.
,,Tak pojďte, dáme si šálek čaje"usmíval se na dvojčata, odpalující další ze svých pověstných ohňostrojů.
,,Jacksonovi"opravila ho se smíchem Lotka a posadila se ke stolu.
,,A to máš jedno..stejnak máte Blackovskou krev..tak to máte jedno"naléval jim obrovské hrnky horkého čaje.
Charlie i Lotka ho s chudí přijali.
,,Nate..Griliášovi hrudky"podal jim plnou mísu.
,,Díky"řekl nepřesvědčivě Charlie a pokusil se jednu hrudku nacpat do tlamy, starému Tesákovi.

•••••

Vtrhl do jejích dveří.
,,Máte..tady dopis, paní ministryně"vydal ze sebe zadýcháný Barney.
Ema si od něho se strachem převzala vzkaz.
Bylo to jen pár, narychlo načmáraných slov.

Mám tvoji dceru, Blacková

Zamrazilo jí.
Vyběhla ze své kanceláře a běžela na oddělení bystrozorů.
,,Kde je Christine, Harry!?"vykřikla když rozrazila dveře.
Všichni na ni vyjeveně zamrkali.

,,Ještě se nevrátila, je v terénu.."
,,Kde v terénu?!"
,,Na Obrtlé"
,,Cože!?"drapla ho za ruku a s prásknutím se přemístila.

Harry si na místě, přiložil hůlku ke znaku bystrozorů na svém předloktí.
Ozvali se mu všichni z jeho bystrozorů, jen jeden ne.
,,Christine"šeptl ke znaku na předloktí.
Nic.

,,Nemáme jí.."vyhrkl zděšeně.
Ema vytáhla hůlku a začala prolézat každičký kout na který narazila.
,,Tohle nemá smysl!"
,,Máš pravdu, Harry. Já vím"rozvzlykala se na jeho rameni.

•••••

Christine ležela v kobce.
Ruce i nohy měla spoutané podivnými pouty.
Cítila jak se jí doslova vrývají pod kůži.
Nemohla se soustředit, nedokázala použít svou moc.
,,Snažíš se zbytečně"
uslyšela ostrý a nepříjemný hlas.
,,Kdo jste?"zeptala se ochraptělým hlasem, byl celý zesláblý a třásl se.
,,To by tě zajímalo, co?"
,,A..proč mě držíš?
Co je to za pouta..
Co se děje s mou..s mou hlavou..nemůžu pořádně myslet.."
,,To je ale dobrě, drahá.
Je to jed...jed z akromantule.."protáhl ten někdo za dveřmi, jízlivě.
,,Jed z akromantule, otupuje mysl a znemožňuje tak užívání daru"udříkal kdosi úryvek z knihy o obdarovaných.
Christine jen zalapala po dechu, dál se ozýval jen chladný vysoký smích.

•••••

Znovu se zmatkařsky přemístila, byla pořádně vystresovaná.
Objevila se přímo na židli, ze které okamžitě vstala.
,,Co se děje!?''zeptala se Anabeth přímo.
,,Christine...mají Christine!"
Vykulila oči.
,,Tohle už se mi vůbec nelíbí...zachází příliš daleko!"
Ema nečekala na odpověď, celá roztřesená se přemístila.

,,Aa!"vyjekl vyděšeně, když se zhmotnila přímo na jeho klín.
,,Co se děje?!"vyhrkl, když se vzpamatoval.
Pohlédl na její černé kruhy pod očima, od slzami rozteklé řasenky, třesoucí se ret a vzlykající Emu.
,,Mají Christine"špitla tiše a zhroutila se mu kolem krku.
Draco prudce vstal.
,,Mojí holčičku, ne!"přemístil se.

Dlouho nad tím přemýšlel, potřeboval být sám.
Přemístil se do míst kde, i když s odporem, strávil svoje dětství.
Seděl na své staré, rozbité posteli v opuštěném sídle Malfoyových.

Přemítal nad tím co věděli.
Jdou po moci těch druhých tedy jdou po obdarovaných.
Ale jsou konkrétně zaměřeni právě na jejich rodinu, právě na ně.

,,Voldemortovi stoupenci"ozval se za ním tichý hlas.
Otočil se.
Uvědomil si že celou dobu, své myšlenkové pochody, říkal nahlas.
Stála za ním drobná žena, s šedivými lokny a velikánskýma modrýma očima.

Byla vyobrazena na starém obraze, který už byl téměř zničený, přesto tu však byla.

,,Máte pravdu!"praštil se do čela.
Poděkoval, a zmizel.

•••••

Martin Wooder cítil že je Christine v nebezpečí, když mu Anabeth Jacksonová potvrdila že jí někdo unesl, vydal se jí najít.
Prolézal Anglii křížem krážem a pátral, nikde však nebylo po Christine ani vidu ani slechu.

Takže ten někdo, kdo poslal na Christine Grifida, jí nyní jistě držel.
Byl si téměř jistý že jde o tutéž osobu.
Cítil to.

A jeho pocit, nebyl mylný.

•••••

Draco se přemístil zpět do své kanceláře, kde nyní seděla plačící Ema, poznámky zapisující Harry Potter, Ron, Hermiona, Jacob a Anabeth a všichni zděšeně a zapáleně diskutovali.

Všichni se zvědavě otočili k němu.
,,Voldemortovi stoupenci!"vykřikl.
Harry otevřel ústa.
,,Máš pravdu..ano Draco..všechno by tak do sebe zapadalo!"vykulil oči, za kulatými brýlemi.

Vletěla dovnitř sova.
Jacob jí div neutrhl nohu, jak od ní urychleně přebíral vzkaz.

,,A...Azkaban byl dobyt...vězni jsou na svobodě.."
,,Všechno se hroutí..jako domeček z karet.."
Anabethina slova vysela ve vzduchu ještě dlouho po tom, co je řekla.
Hermiona lapala po dechu věděla, stejně jako ostatní, co to znamená.

Ema se náhle postavila.
Pohlédla do očí, všech svých nejbližších přátel a rodiny.
,,Minulost se opakuje"

Pak bylo ticho.
Ron pevně objal Hermionu, Harry Emu a Jacob Anabeth.

Draco si brzy prodral cestu k Emě, a Harry se přesunul k Ronovi s Hermionou.

Věděli jak moc je tohle špatně, minulost se opakuje.
Přesně takhle začala druhá kouzelnická válka.