O několik měsíců později
Ema zrovna vycházela z učebny lektvarů.Ve dveřích se srazila s Anabeth.
,,Pardon"zamumlala jejím směrem, ale pohled nezvedla od svých bot.
,,Počkej!"vykulila Anabeth oči a hnala se chodbou jako hurikán.
Bylo až nenormální že si až teď všimla, že po hradě chodí, její přesná kopie.
Dohnala Emu a chytila jí za loket.Ema zvedla pohled a chvíli si obě jen ohromeně hleděly do očí.
Bylo pravdou, že každá sice nosila jiné oblečení, jiný účes a i jejich povaha byla naprosto rozdílná ale tváře byly stejné.
Ema odtáhla Anabeth do umývárny v druhém patře.
,,Kdo jsi?"zeptala se své dvojnice
,,Anabeth...ty?"
,,No a dál?
Já jsem Ema"přikývla
,,Mé právé příjmení mi teta Terily nikdy neřekla.."
,,Mě teta Eweril také ne"pokyvovala hlavou
,,Máš..máš stejný prsten!"kulila Anabeth dál oči
,,Hm..už to tak asi bude.Ale hlavně vypadám stejně celá!"
,,Jsme.. dvojčata?"divila se dál
,,No asi jo"
Dnes už si ani jedna z nich nepamatovala jak je to napadlo, ale rozhodly se zajít za profesorkou McGonagallovou.
Minerva jim vše vysvětlila.
Dvojčata Blackova se poprvé pevně obejmula.
Od té doby se začaly scházet, poznávat se navzájem a zkrátka..brzy se z nich staly opravdové sestry.
•••••
Remus Lupin seděl na schodech dřevěné chaty uprostřed lesů.
Po tvářích mu stékaly slzy, oči měl opuchlé a ruce se mu nekontrolovatelně třásly.
Prsty si přejel po ruce a setřel několik kapek krve, z čerstvé rány.
Vyřezal si nožem do ruky jméno své ženy.Jediného člověka kterého celým svým srdcem miloval a kterého mu ti prašivý smrtijedi vzali.Bezdůvodně.
Přišel z minuty na minutu o všechno na čem mu záleželo.
Přišel o svou milovanou Elany a jejich nenarozené dítě.
Vzhlédl k nebi.
Jako by snad cítil že se na něho zrovna v tuhle chvíli Elany dívá...zakryl si rukou její jméno vyryté ve své kůži a bolestně, skříplavým hlasem pronesl,,To nic Elo!Jsem v pořádku!Nic se neděje..opatruj se.Brzy se uvidíme."
Elany jeho slova slyšela, viděla ho..viděla všechno.A když mrštila oblázkem o hladinu jezera, spadl Remusovi přímo na hlavu.
Remus Lupin si přejel prsty po hlavě, kde mu právě přistál kamínek, a bral to jako jasné znamení.
,,Elany! Ty..ty mě slyšíš?"
Odpovědí mu byl další kamínek, jenž dopadl k jeho nohám.
,,Elo!!Jsi tam nahoře?Jsi v pořádku?"
Dál už nespadl žádný kámen.Remus si pomyslel že už z toho nejspíš opravdu zešílel.Vstal a šel dovnitř.
Po chvíli se vrátil s provazem v ruce.Udělal na něm smyčku, a začal provaz věšet na strom.Když si ho navlékal kolem krku, spadl mu na hlavu další oblázek.Tentokrát mnohem větší.
Remus Lupin hleděl k nebi.
,,Elo?Jestli jsi to ty..pošli mi dva kamínky najednou.."dodal s nadějí v hlase.
K jeho nohám dopadly dva oblázky.
Remus Lupin je sevřel v dlani a dál vzhlížel k nebi.
Elany se poplašeně ohlížela jestli jí neviděla Jessica, takhle zasahovat do světa živých se nesmí!Ta by jí dala!
Ela si vzpomněla že dnes je vlastně i s Joyesefem na nějakém vyjednávání, vzala brk a naškrábala na kus pergamenu vzkaz.Zabalila oblázek do pergamenu a hodila ho do vody.S vírou že bude moct nějak komunikovat se svým milovaným manželem.
Remus napřáhl ruku a přistál mu v ní kamínek a rozmáčený kus pergamenu.
Hleděl na pergamen, všude byl jen rozpitý inkoust, pergamen byl rozmočený, Remus jen poznal Elanino písmo..ale žádné slovo z pergamenu nevyčetl.
Hleděl k nebi a svíral v ruce oblázky.
•••••
Voldemort rozhodl že Lucii přestěhuje zpět do její ložnice.
Posadil jí k oknu a mluvil na ní.
Lucie se jen nepřítomě dívala z okna a pohupovala se ze strany na stranu.
Voldemort se zvedl a odešel, ještě před tím ji krátce pohladil ve vlasech.
Lucie byla natolik zaskočená, že se málem přestala ovládat a vykřikla.Naštestí to překonala a dál si zachovala bezbarvý výraz.
•••••
Draco Malfoy toho večera nemohl usnout.
Anabeth mu řekla o jejím dvojčeti.Pro Draca to nebylo zase tak překvapivé, tvářil se však že je stejně nadšený a udivený jako ona.
Ležel v posteli a myslel na ty oči.
Ty oči, ta světlá pleť, ty černé vlasy..ten úsměv, ten pohled..jak jen ona byla krásná.
Toužil jí sevřít v náručí, to ale nemohl ani říct natož udělat.
Musel se prozatím tedy spokojit s tím, že je Anabeth seznámila a stali se něčím co by se vzdáleně dalo nazvat kamarádstvím.
Žárlil na toho pitomce Pottera.Má Emu pro sebe téměř pořád, co..co když jí má taky rád?Je opravdu krásná, takže by nebylo čemu se divit..Měl by ji pak pro sebe úplně.
Tráví spolu tolik času..jsou přátelé..
Draco Malfoy měl toho večera poprvé důvod žárlit.Jakožto jedináčkovi z velmi bohaté rodiny mu nic nescházelo, nikdy neměl sebemenší důvod žárlit, teď ale žárlil jako málokdo.
Uvnitř ho to téměř požíralo.Bolelo to.
•••••
Na hodině bylinkářství, zrovna když se Ema a Harry s Ronem a Hermionou pokoušeli přesadit nesmírně agresivní rostlinku, propaloval Emu někdo toužebným pohledem.
Harry zvedl oči a přelétl pohledem všechny přítomné, očima spočinul na Dracovi který stále hypnotizoval Emu.Ta si zatím ničeho nevšimla.
Smála se spolu s Ronem něčemu co je pobavilo, Dracovi cuklo v oku.
Ema během několika minut ucítila, že ji někdo pozoruje.Zvedla zrak a její oči se setkali s Dracovými.Mírně a rozpačitě se usmála a Dracovi se tváří rozlilo štěstí.
Ema znovu obrátila svou pozornost k Ronovi, který jí zapáleně vypravoval historky z prázdnin.
Nikdy by to nahlas nepřiznala, ale ten pohled šedomodrých očí se jí vryl do paměti.
•••••
Albus Brumbál s velikou radostí sledoval školní pozemky, po kterých se zrovna vraceli prváci z bylinkářství.
Najednou se ozvalo zaklepání, a dovnitř vešla rázným krokem Minerva McGonagallová.
,,Albusi!"vydechla ztežka
,,Já vím Minervo, já vím"přerušil jí.
,,Ale kentauři.."nenechala se odbýt.
,,Vím o tom.."odporoval dál
,,A co budeme dělat?"ptala se horlivě
,,My?zatím nic"pousmál se
,,Ale Albusi!"rozčilovala se McGonagallová
,,Ne Minervo, musíme je nechat ať si své spory vyřeší sami.Dokud nebude třeba, zasahovat nebudeme"ukončil debatu.
,,Ale Albusi!Oni mluví..mluví o Blackových.."šeptla
,,A?"povytáhl obočí
,,O nějaké jejich moci..nevím.. moc jsem toho nepochytila"přiznala pak.
,,Myslím že až nadejde ten správný čas, všechno se dozvíme Minervo"zablýsklo se mu v proměnkových očích.
McGonagallová chtěla něco namítnout, ale pak jenom zakroutila hlavou a odešla.
Brumbál otevřel knihu, byla to kniha kterou napsala jeho prateta Angnes Queinová, jeho prateta se zabývala studováním mrtvých a byla to právě ona která objevila ty druhé.
Albus Brumbál měl teď knihu u sebe a doplňoval ji o nové poznatky ohledně této věci.
Jeho poslední poznámka se týkala dne kdy se narodily obě dvojčata Blackova.
Anabeth Blackové byl udělen dar slyšet myšlenky.
Emě Blackové byl udělen dar vidění budoucnosti.
Dary by se měli projevit přibližně kolem 15.roku jejich životů.
Zaklapl knihu a zamkl jí do šuplíku.
Přešel po místnosti a pohladil svého Fénixe po křídlech.
ČTEŠ
Did you love me? Maybe
Fantasia-reupload Prosím abyste k této povídce nahlíželi jako k mé prvotině se spoustou chyb, dějových nedostatků a abyste brali v potaz můj tehdy nízký věk. Časem se určitě chystám na její kompletní opravení ale zatím to není mezi mými prioritami. Děkuji...
