Did you love me? Maybe

Odjezd

Stará učebna jasnovidectví se změnila k nepoznání.
Po stranách byly malé kulaté stolky, s červenými ubrusy a několika židličkami.
Celá místnost byla osvícená barevnými lampičkami, a celkový dojem byl jako zámecký sál.

Bylo právě šest hodin večer, a Jessey se Sarah a Abem si oddechli.
,,No, myslím že dobrý"ohodnotil to Albus a položil ruku kolem Sářina boku.
,,Bože, jděte..nebo z vás budu zvracet"rýpal do svého kamaráda Jess a začal předvádět zvracení.

Albus vrhl na Jesseyho vražedný pohled a pak se otočil k Sarah.
Vytrhla se mu a roztomilě detinsky utíkala přes chodbu, Albus jí se smíchem doháněl.
Jessey zakroutil hlavou a odebral se do Zmijozelské společenské místnosti.

•••••

Christine se už nesmírně těšila na svůj pobyt na Kanárských ostrovech, jakožto součást svého výcviku, mladého bystrozora.
Pan Lucas si jí měl vyzvednout už v pět hodin.
Matka jí slíbila že přijde dřív, aby se s ní stihla rozloučit.
Christine se potýkala se zipem svého kufru, když se ozval za jejími zády, ode dveří, hlas.
,,Ukaž ty trdlo moje"řekl laskavě a odsunul si kufr k sobě.
,,Děkuju"vlepila mu malou pusu na tvář a už cupitala k posteli, aby z ní sundala spící starou kočku.
Maya agresivně zaprskala a uraženě odkráčela do ložnice o patro níž.
,,A kam vlastně jedeš ty?"
,,Eweril Aswonová, Někde tady v Anglii"řekl mladý Lupin.
,,Eweril?
To není možné!"vypískla nadšeně Christine.
Teddy na ni nechápavě hleděl.
,,Proč?"
,,Teta Eweril..vychovala mojí mamku!"
,,Wow!To jsem nevěděl!Tak to mám asi štěstí, že?"
Ušklíbl se vesele.
I on měl už všechno sbaleno.
Pevně se obejmuli a po hodině povídání, se Teddy vrátil k sobě domů, kde čekal na Eweril.

•••••

,,A mám tě!"chytil jí konečně kolem jejích úzkých, vykrojených boků.
Ona jen lehce vypískla.
Jeho studené ruce, jí na holých bocích zastudily.
,,Albusi Severusi Pottere"kárala ho se smíchem.
Víc už říct nestihla, přitáhl si jí k sobě a zuřivě jí líbal.
Rejdil jí rukama pod bílým tričkem, a něžně se mu, na její hladké kůži zad, třásly.
Albus Potter tu dívku miloval, bylo tomu už několik dlouhých let.
Miloval její oči, její úsměv, její tváře, její vlasy, její dokonalé křivky, její dokonalé rty..miloval jí.
Sarah mu svými polibky vycházela vstříc.
Milovala ho.
Jeho úsměv, smysl pro humor, to jak si rozuměli, milovala každičký jeho tmavý vlas.

•••••

Tyhle setkání v knihovně, byli věru podivné.
Kdykoliv se potkali na chodbě, na hodinách nebo ve Velké síni, to byl drzý, samolibý a všem nadávající Malfoy.
Ale tady v knihovně, kde byli jen oni dva, byl jiný.
Byl to milý a přátelský kluk, byl prostě normální.
Byl jako vyměněný.
Rose si několikrát s hrůzou uvědomila, že se přistihla při tom, jak se těší na to až do knihovny přijde.
Scorpius Malfoy se vždy mírně usmál a posadil se k jejímu stolku, Rosiiny tváře vždy, téměř okamžitě, nabraly rudou barvu.
Nedokázala si to nijak vysvětlit.

•••••

Bylo půl páté.
Draco seděl mlčky s Christine u stolu a žvýkali jablko.
Cvakla klika.
Zaslechli klapání podpatků a pak otevření dveří do obýváku.
,,Ahoj broučci!"usmála se na ně Ema a odhrnula si pramen vlasů za ucho.

Christine jí objala a zašeptala do ucha
,,Děkuju že jsi přišla, mám tě moc ráda"
,,Já tebe taky zlato"
Pak svou mámu pustila a vrátila se ke stolu.
Její místo zaujal Draco.
Vzal její obličej do dlaní a několikrát přejel prsty po jejích tvářích.
Slastně přivřela oči.
Pak jí dlouze políbil a během několika minut jí zajel rukou pod úzké tričko a jejich polibky se staly mnohem zuřivější a vášnivější.
Když se rukou neobratně začal pokoušet rozepnout zapínání Emiiny podprsenky, Christine si hlasitě odkšslala.
,,Ehm..ehm.."
,,Ehm..c..co?
Jo..promiň"zakoktal se Draco a jejich dcera propukla v záchvat smíchu.
Ema se na Draca škádlivě usmála, vytrhla se mu a zahleděla se na hodiny.
,,Za chvíli bude pět"oznámila a začala si upravovat tričko a vlasy.

Sotva dosedla na židli, ozvalo se zapraskání.
,,Dobrý večer"pozdravil je muž stojící v krbu.
,,Lucasi!"vrhla se mu Ema kolem krku.
,,Emo!"vykřikl šťastně a pevně jí sevřel v objetí.
Po dvou sekundách si Draco nevraživě odkšlal.
,,Ehm..dobrý den, mé jméno je Lucas Frair a přišel jsem si vyzvednou slečnu Christine Emu Malfoyovou."
,,To jste si ovšem spletl..to je totiž tahle"kývl Draco hlavou k dceři a zlostně upíral oči na Lucase.
,,To já ale vím.."
,,Ano?Pak nechápu proč objímate MOU ženu!?"
,,Draco"sykla k němu Ema varovně.
,,O milý pane, to máte tak..tohle je moje nejlepší přítelkyně..a mám tedy právo jí obejmout"řekl Lucas klidně.
,,Ovšem, přítelkyně..ale tohle je má žena..takže vás žádám, aby jste jí ihned pustil!"
,,Já to ale neudělám!"
,,Ale na to nemáte oprávnění!"
,,Mám, a zasloužím si její objetí více než vy!
Já jsem jí neopustil na dlouhých sedm let a nenechal jí trpět, víte?Já bych jí nikdy neublížil!!"
,,Lucasi!"vyjekla na něho Ema.

,,Má pravdu Emo..ovšem nezná zjevně celý příběh"pokýval odevzdaně hlavou a chystal se k odchodu.
,,Draco stůj!"rozběhla se k němu Ema.
Chytila ho za ruku, a donutila ho tak, otočit se jí do tváře.
Pustila jeho ruku a přitáhla si jeho hlavu níž, ke své.
Vášnivě a láskyplně ho políbila.

Lucas sklopil oči, a tvář se mu bolestně stáhla.

Draco se jí usmál do rtů a polibek jí oplatil.
Pak se od něho Ema odtáhla, zůstala však pod jeho paží.
Došli až ke Christine a rozloučili se s ní.
Ta pak nastoupila do krbu vedle Lucase a spolky je plameny.

Draco si přitáhl Emu blíž.
,,Kde jsme to přestali?"usmál se svůdně a přitiskl své rty k jejím.
Zuřivě a rychle plenil její ústa.
Vysadil si jí do náruče, a aniž by se od jejích rtů odlepil, vynesl jí nahoru.
Přesunul své nástroje lásky přes její lícní kosti a hranu obličeje až ke krku.
Tam laskal její jemnou kůži na klíční kosti.
Pomalu obšťastňoval svými rty celý její krk a dekolt.
Své neposedné ruce sunul k jejím bokům, vnikl jí pod tričko a hladil její kůži.
Během chvíle se vedle jejich postele ocitla hromádka oblečení a Draco přecházel svými rty z jedné části Emiina těla, na druhou.
,,Miluju tě"zašeptal jí a přesunul své rty na její záda.