Did you love me? Maybe

Nový život?

1.9.1992
Ema se dnes vzbudila velice brzy, sešla dolů na snídani a pustila se do jídla.
,,Dobré ráno teto!"objala dívka Eweril.
,,Dobré ráno zlatíčko"líbla Emu do vlasů.
,,Dnes jedeš poprvé do Bradavic! Těšíš se?"usmívala se Eweril, ponořená do svých vzpomínek.
,,Ani nevíš jak!Jsem zvědavá, do jaké se dostanu koleje!A jaké si asi najdu kamarády!A..a..všechno!"vychrlila nadšeně Ema.
Eweril se vesele zasmála a šla do Emina pokoje, pro zavazadla.
Po snídani nastoupili do létajícího auta a doletěli k nádraží King's Cross.
Zůstaly stát mezi přepážkami 9 a 10.

•••••

Harry požádal strýce, zda by ho odvezl na nástupiště.Strýc, pod vidinou roku bez Harryho, svolil.
Harry bloudil po nástupišti.Nikdo, ani on sám, neměl tušení kde se nachází nástupiště 9 a 3/4.
Jestli ovšem takové, vůbec existuje.

•••••

Anabeth se několik následujících týdnů chystala do Bradavic.
Kufr měla dávno sbalený, a tak se už nemohla dočkat, těšila se na cestu.
Do hradu byl uveden Jacob.Její přítel, už od dětství.
Byli opravdu nerozlučnými kamarády, na život a na smrt.
Jacob Jackson měl stále tendenci Anabeth ochraňovat, třeba i před celým světem.
Anabeth nedokázala poznat žádné lidské pocity.A jelikož byl Jakob člověk, ani za ta léta přátelství si nikdy nevšimla, že k ní Jakob chová hlubší cit než jen přátelství.

Terily dnes Jacoba povolala do svého hradu, aby odvezl Anabeth na nástupiště do Londýna.
Jacob byl jedním z Terilyných spolupracovníků, dáli se to tak říci.
Jacob chodil po celé Evropě, a pokoušel se vypátrat všechny místní přívržence pána Zla.Jelikož někteří ze smrtijedů byli až zde, v Evropě.
Anabeth objala svého kamaráda a vydala se spolu s ním, ke kočáru.
Skleněný kočár tažený černými koňmi stál už tou dobou před hlavní bránou.
Nastoupili a vydali se směrem k Anglii.
Létající koně je dovezli poměrně rychle.Na nástupišti se Jacob rozloučil s Anabeth a odešel.

•••••

Seděla v tmavé místnosti a hleděla do prázdna.Zarachotil klíč ve dveřích, ona však nic kolem sebe nevnímala.Zešílela.
Do její duté tváře hleděli rudé žhnoucí oči
,,Lucie"sykl ledovým hlasem.Dále na ni promlouval.
Pak se do rozhovoru, jestli se tomu tak vůbec dá říkat, vložil Severus Snape.
,,Pane?A co sehnat ošetřovatelku?"navrhl opatrně
Voldemort se zamyslel.
,,To není úplně od věci..Možná by jí to vrátilo zpět ke smyslům..Myslím že možná bych, zrovna u ní, mohl přimhouřit oči a odpustit jí.
Sežeň nějakou ošetřující Severusi"
,,Samozřejmě pane"zavýřil černým pláštěm a byl ten tam.
Voldemort ještě nějakou chvíli hleděl do tváře své dcery.Snad se mu v očích mihla i lítost a smutek, byl ale něčeho takového vůbec schopný?

•••••

Seděl tu sám.Byl si téměř jistý, že tu zůstane navždycky.Pravda o Petrovi ho tížila a vidina, i když šance byla mizivá, na pomstu Potterových ho hnala kupředu.
Při životě ho udržovala myšlenka na děti a svou milovanou Lucii.
Dnes dostal od strážce Azkabanu možnost přečíst si nějaká stará vydání Denního věštce, které už strážce dávno odložil.
Ten který se dostal do rukou Siriuse Blacka byl více starý než očekával...byl starý jedenáct let.
Na titulní straně poznal svou fotografii, bylo to ze dne kdy ho odvlekli do Azkabanu, byl to ten den kdy přišli o život jeho nejlepší přátelé, bylo to toho dne kdy všechno ztratil.

•••••

Stála tu a hleděla skrz davy studentů k lokomotivě.Několikrát si tenhle zážitek představovala, její tvář však neprozradila žádné její emoce.
Stála tu s ledově klidnou a bezvýrazou tváří.
Pomalu vstupovala do vlaku.Její první cesta do Bradavic se nebezpečně rychle přibližovala.
Terily nesčetněkrát naznačovala že se Anabeth dozví mnoho věcí, o kterých do teď nemá nejmenší tušení.Anabeth si však žádnou z jejích narážek, nevyložila tak, aby se jen z poloviny dotýkala pravdy.
Anabeth, dívka vychovaná upíry, kdo by mohl očekávat že bude schopna citu, nebo pochopení některých lidských pocitů, narážek, nebo věcí kterých by si kdokoliv jiný už dávno všiml.Důkazem toho, byla řeba láska Jacoba.
Všechny tyto domněnky můžou ale klamat.V každém z nás je jistá hráz, jenž se časem prolomí a všechno vyjde na povrch.

•••••

,,Tak si užij školní rok!Pošli mi sovu!Měj se krásně zlatíčko!"líbla Eweril Emu do vlasů.
,,Bude se mi stýskat"usmála se Ema a pevně jí objala.Pak nastoupila do vlaku.
Procházela mezi jednotlivými kupé a hledala volné místo, najednou do někoho vrazila.
,,Omlouvám se"zamumlala aniž by k dotyčnému zvedla pohled, a pokračovala dál.
Dotyčný zůstal stát na místě, stál tam a díval se na její mizející siluetu.
Byl vlastně rád že ho teď nikdo nevidí, že teď nikdo nevidí jak se připitoměle usmívá.

•••••

Anabeth se posadila do kupé kde seděla velice upovídaná dívenka jménem Hermiona Grangerová a také velice nešikovný chlapec Neville Longbottom, spolu s pár dalšími studenty.
Posadila se k oknu a sledovala krajinu běžící za okny.Nevnímala nikoho z přítomných, podobně jako oni ji.Během cesty si musela odskočit, po cestě potkala blonďatého chlapce který na ní vytřeštil oči.
,,Co je?"vyštěkla jeho směrem.
,,My..my..neviděli jsme se už?"ptal se zmateně.
,,Ne"odsekla Anabeth.
,,Jsem Draco, Draco Malfoy.A ty jsi..?"
,,Anabeth"dodala už smířlivějším tónem.
Slovo dalo slovo a zamířili do jednoho z kupé, celou cestu si povídali.Skvěle si rozuměli.
A časem i spřátelili.
Cesta brzy utekla.

•••••

Draco Malfoy si byl jistý že tohle není ta krásná dívka do které omylem vrazil na chodbě ve vlaku.Oči mu sice tvrdili opak, ale jeho mozek si byl téměř jistý že se nemýlí, a že se jedná o jiné děvče.
Vědomí Draca Malfoye bylo zcela neomylné.

•••••

Ema si našla místo v kupé Harryho Pottera a Rona Weasleyho.Dali se společně do řeči a zdálo se že z nich budou výteční přátelé.
Kéž by jen věděli, že se Harry a Ema přátelili už od svého narození, kdyby jen věděli že se narodili téměř vedle sebe a prožili spolu první rok svého života.
Kdyby jen věděli.

•••••

Sirius Black listoval Denním věštcem až se dostal na stránku číslo 13.
Přelétl stránku s velikou fotografií svýma bouřkovýma očima a srdce mu vynechalo několik úderů.
Na fotografii byla fotka ženy kterou znal, kdyby jen znal, on tu ženu miloval.
Začetl se do textu pod fotografií.
Neidentifikovatelná žena byla zabita smrtijedy.Nikdo nezná její jméno natož bydliště nebo podobné informace, žádáme tedy kohokoliv kdo by jí znal, ať se přihlásí na ministerstvu kouzel.
To je od nás tedy vše
Rita Holoubková
Sirius text nedočetl do konce.Stačil mu jediný pohled na tu fotografii.
Začal srceryvně křičet, svíjet se po zemi, vřískat jako při nejhorších mukách.Což byla koneckonců pravda, nejhorší muka jsou ztráty našich milovaných nejbližších.
Z očí mu kanuly slzy, křičel a nešťastně se díval na onu fotografii.
Teď už nebylo pochyb, i kdyby se odsud nějak dokázal dostat, svou ženu už nikdy neuvidí...byla totiž mrtvá.
Hleděl na fotografii Lucie Blackové a cítil, jakoby mu někdo vytrhl srdce z hrudi.
,,Nemám už důvod žít.Opustila mě!Proč?Proč jste mi ji vzali?"křičel mezi vzlyky přes celé Azkabanské vězení.
Jako kdyby snad byli nějak propojení.Přesně v ten okamžik s sebou Lucie trhla.
Chvíli se toulala svými myšlenkami.
Myslela na svého milovaného manžela a své dvě překrásné dcery.
U srdce, jí z toho neuvěřitelně bolelo.