Did you love me? Maybe

Jeden pro druhého

A to byla první noc, co se jí zdálo o Martinovi Wooderovi.
Bylo to zvláštní.

Vstala, učesala se a oblékla si bystrozorskou uniformu.
Dnes měla službu v terénu.
Christine ze srdce milovala služby v terénu.

Ta nevšednost, cokoliv nepředvídatelného,
cítila vždy silné vzrušení, co temné ulice Londýna přinesou.

•••••

,,Omlouvám se, ale máte návštěvu, paní ministryně"
Hlasitě se vysmrkala.
,,Zase?"popotáhla.

,,O.. omlouvám se, klidně to můžu zrušit.."
,,Ne, to já se omlouvám, pozvěte je dál, Barney"usmála se slabě.
Pak vešel dovnitř.

,,Ehm..Emi?"
,,Hm?"
,,Promiň..já..jen s tebou musím mluvit o tvé mateřské dovolené.."
,,No..já..nevím..musím to ještě probrat s Dracem..já..no..vždyť víš...nikdy dřív jsem neměla mateřskou, ani s jednou z mých dcer..navíc..je ještě hodně brzo.."
,,Ano..to je v pořádku.. samozřejmě..jen to potřebuju vědět co nejdříve.."usmál se na ni shovívavě.
,,Dobře, tak ahoj"chystal se odejít.
,,Ehm..Kingsley?"
,,Ano Emi?"
,,Děkuju"
Usmál se a odešel.

•••••

Stála uprostřed své kanceláře a zoufale se chytala za hlavu.
,,To..to není možné!"opakovala si pořád dokola.

Pohlédla na svou asistentku Courtney která ležela omráčená na zemi.
,,Ne..jak se to mohlo stát?"
Anabeth nechápala jak to někdo mohl ukrást z bludišťové úschovny, nikdo kromě jejích zaměstnanců by se odtamtud nedostal.

To jí děsilo nejvíc, musel to být někdo z jejího Oddělení, přijala ale jen ty, kterým věřila, takže bylo očividné, že někdo zradil.

•••••

Do jeho kanceláře vtrhla rozcuchaná třesoucí se zoufalá žena.
,,Ukradli jí"
,,Ne"
,,Ano!Co..co bedeme dělat, Jacobe?"svezla se mu do náruče.
Měla strach, ukradli něco co bylo pro její rodinu velmi důležité, dalo by se říct že na tom závisel jejich život.

V té knize bylo všechno.
Všechno o jejich darech, o tom co dokážou, ale i o tom, jak se dají přenést na jiné osoby, či jak se dají zneužít ve špatných rukou.

Někdo šel otevřeně proti celé jejich rodině.
,,Musíme..musíme to říct ostatním"
A přemístila se.

•••••

Ocitla se v jeho kanceláři, na stole.

,,Do háje"zaklela a začala slézat dolů.
Poznal že se něco děje.
Anabeth byla v přemisťování mistr, muselo se něco stát.
,,Co se děje?"
Anabeth se najednou zoufalstvím rozplakala, svezla se mu kolem ramen a otřásala se vzlyky.
,,Co se děje?
Je Ema v pořádku?!"vyjekl vystrašeně.
,,Ano..to..ano..ale"
,,Anabeth co se děje?!"
,,Ukradli jí"

Chvíli mu trvalo než to pochopil.
Anabeth se již uklidnila, a už nasadila znovu svou bezemoční masku.
,,Co budeme dělat?"
,,Nevím..někdo ale jde přímo po nás..tohle není samo sebou"zakroutila hlavou.
Přikývl.
Měla naprostou pravdu.

•••••

Toulal se zatuchlou čtvrtí a přemýšlel.
Proč ale někdo šel zrovna po ní?
Přemýšlel nad tím už snad tisíckrát, stále to však nechápal.
Někdo proti ní šel, ale kdo?A proč?

Žmoulal v ústech cigaretu a pak si jí konečně připálil.
Silně z ní popotáhl a vyfoukl dým ústy.

Když došel k sobě domů, tedy jestli se dá polorozpadlý opuštěný dům považovat za domov, a lehl si na postel, tedy vlastně na starou a červi prolezlou, matraci.
Tu noc to bylo už poněkolikáté, co se mu zdálo o blondýnce, s šedomodrýma očima a jejím příběhu.

•••••

,,Rone?"
,,No?"
,,Přišli dopisy z Bradavic.."
,,Opravdu?A co píšou?"
,,Jenom jestli souhlasíme s tím, že děti pojedou na Valentýnský večírek na zámek LaVille"
,,A souhlasíme?"

Hermiona ne něho vrhla nevěřícným pohled.
,,Samozřejmě že, ano"
,,S kým asi Hugo půjde.."prohodil Ron.
Znovu po něm vrhla svůj pohled.
,,Spíš s kým půjde Rose, pro dívky je tohle mnohem složitější!"
,,Ano..jistě.."zvedl ruce v obraném gestu.
,,O Vánočních prázdninách půjdeme vybrat nějaké pěkné šaty"zasnila se, a pak přemýšlela s kým asi její dcera, opravdu půjde.

•••••

,,S kým půjdeš na ten ples?"
Rose okamžitě zrudla jako rajské jablíčko.
,,S kým ty, Dom?"
Dominique nasadila zvláštní, zasněný vyraz.
,,Se Stefanem.."
,,S kým?"
,,Se Stefanem Jordanem"usmívala se růžová Dominique.
,,Co ty Rose?"
Rose celá rudá vyběhla ven z ložnice.
,,Ehm..musím..musím si ještě...ehm..něco zařídit"a byla pryč.

Proběhla společenkou a prolezla ven otvorem v podobizně.
Když se ocitla na chodbě, zhuboka vydechla a položila si ruce na žhnoucí tváře aby z nich aspoň trochu dostala červeň.

Něčí ruka jí propadla kolem pasu a táhla jí na nejbližší umývárny.
Ani nestačila vydechnout a už jí zuřivě líbal.
,,Takhle..to.."huhlala mezi polibky.
,,Nejde..ano, já vím"usmál se na ni a pak přesunul své rty k jejímu krku.
Rose zavzdychala a zajela mu rukou do vlasů.
,,Kdy?"
,,Dneska"řekla, a sama se divila jak sebevědomě její hlas zní.
Scorpius neřekl nic, jen jí hluboce a procítěně políbil.

•••••

,,Říkám ti..nedělej mi cucáky..ne, co uděláš ty?"
,,Tohle"přisál se k jejímu krku z druhé strany.
Sarah jen zasténala.
,,Odpuštěno"vyhrkla když se od ní odtáhl, a začala mu mírně hryzat celý ušní boltec.
,,Ty moje dračice"vyhodil si jí do náruče a položil si ruce na její pevný zadeček.
,,A co jsi ty?"
Zašvitořila a sama se tontokrát přisála k jeho krku.
Hlasitě zaskuhral a pevněji jí sevřel.
Zavrněla mu u ucha a pak se dlouze líbali.

•••••

Seděli doma u večeře a všichni byli ticho.
,,Tak ven s tím"praštila Ema náhle rukou o stůl.
Všichni se k ní s klidnou tváří otočili, jakoby snad celý večer čekali, kdy už to řekne.
,,Co myslíš?"převaloval líně Sirius, sousto v ústech.

,,Nechte toho.."zavrátila oči a upřela je na svou sestru, pak manžela a ostatní.
,,No..ehm..uneseš to?"
,,Jsem snad nějakej psychopat?!!"
,,Ne, ne, ne..to určitě ne..promiň"
,,Takže?Co se děje?"

,,Ukradli jí"
,,Cože?!"
,,Ano, ukradli knihu Agnes Brumbalové."
Nasucho polkla, ale její tvář zůstala klidná.

,,Co si teď počneme?"
,,To nevím..ale..tohle už je osobní, není to nic pracovního..tady jde o naší rodinu"
,,Nějaké podezření?"
,,Musí to být někdo z mého oddělení...protože jinak..jinak by se z bludišťové úschovny nedostal"

Draco stiskl Emiinu ruku a hladil jí něžně po kloubech prstů.
Emě stekla po tváři slza, zoufalý výraz se střídal s vyděšeným.
Dracovo sevření jí však dodávalo pocit bezpečí a síly.
Tak jako vždycky.
Už tolik let.
Byli tu jeden pro druhého.