Did you love me? Maybe

Vzpoura

Draco, Jacob a Anabeth vystřelili k nim.
Několik slabších obrů už se válelo po zemi.
Asi dvacet, jich však zůstávalo.

Deset bystrozorů, v čele s Harrym, po jehož boku byla Ema a další tři kouzelníci, totiž manželé Jacksonovi a Draco, tu stálo, proti obří armádě.
,,Petrificus totalus!"vyslala Ema kletbu, a úspěšně jednoho obra spoutala.
Brzy se sem přemístilo několik dalších posil z ministerstva.
Statečně čelili přesile.

•••••

Byl čtvrtek a tak se většina studentů už nemohla dočkat vikendu.
Teddy s Victorii a Christine měli poslední dvouhodinovku, Obranu proti černé magii.
Profesor Finnigan se postavil před třídu.

,,Milý studenti, když jsem byl tak mladý jako vy, připravoval jsem se na ty hrůzy, co mě čekali venku.
Jakožto člen bývalé Brumbálovi armády, vás rád naučím co kdysi učil můj kamarád mě a naše kamarády.
Harry Potter je vám jistě známý"začal svůj každoroční proslov.
,,Seamus to teda prožívá, co?"obrátila se Victorie na Teddyho s Christine.
Všichni se tiše zasmáli.
,,Budeme trénovat Patronovo zaklínadlo"zakončil Seamus Finnigan,  poměrně zapáleně.

Po zadání instrukcí se mohli konečně pustit do samotného kouzlení.
,,Expecto Patronum!"z Christiininy hůlky, téměř okamžitě vyběhl stříbřitý pes.Byla to nadaná čarodějka.
,,Výborně slečno Blacková, nebo Malfoyová..já už vlastně ani nevím.."zamumla pak tiše Seamus
,,Prostě Christine"dodal přátelsky.
,,Blacková i Malfoyová"zašklebila se vesele.
Většina třídy, se pobaveně zasmála.

Teddymu trvalo zaklínadlo o něco málo déle, na třetí pokus však vyčaroval Patrona v podobě vlka.
Brzy po něm se Patron povedl i Victorii, jejíž na sebe vzal podobu rovněž vlka, z čehož byla poznat její láska k mladému Lupinovi.

•••••

,,Slečno Malfoyová..můžete přestat provokovat tu Mandragoru?"otázal se jí pobaveně, Neville Longbottom.
Ta jakoby ho ani neslyšela.
,,Sáro"zavolal pak.
To už se na něho podívala a nasadila kající se výraz.
Neville po ní hodil přátelským pohledem a pokračoval ve výkladu.
Jessey však stále dloubal do Mandragory a ta začala příšerně ječet.
,,Pane Jacksone!"napomenul ho profesor Longbottom.
Ti Blackovi, ach ti Blackovi, zasmál se v duchu.

•••••

Po dlouhém boji, leželi všichni obři spoutání a s upravenou pamětí.
,,Tak..teď vzpoura nějaký to desetiletí zas nebude"zasmála se úlevně Anabeth, která se o onu paměť postarala.
Když se nikdo nesmál, ohlédla se.
Ležel tam Jacob, Ema a Harry.

Harry měl jen něco s nohou a z roztženého rtu mu odkapávala krev.
Jacob, celý bledý, ležel na zemi vedle něj.
Byla pod ním louže krve.

Zjevně jí ztratil opravdu mnoho.
Vylekaně k němu poklekla.
,,Jacobe! Slyšíš mě?"zatřásla s ním vyděšeně.
Kingsley Pastorek několikrát mávl hůlkou a zamumlal zaklínadlo.
Nic se nedělo.
Anabeth a Kingsley mumlali společně, oba už přestávali doufat.

,,Je to špatné zaklínadlo"zamumlal jí někdo za zády a opsal hůlkou ve vzduchu složitý vzorec.
Konečně.
Krev se začala vracet do Jacobova těla a rána začala srůstat.
Anabeth, se na jednoho z bystrozorů, vděčně usmála a obrátila se k Emě.
Ležela v Dracově náručí.
Tmavé vlasy měla slepené vlastní krví, měla rozbitou hlavu.
Ruce a nohy, jenž vykukovaly z krátkých šatů, byli celé rozervané.
,,Musí k Mungovi"řekl Kimgsley rázně a Draco nepřítomě přikývl.
Celý se třásl a byl popelavě bledý.
Anabeth ho přemístila.

•••••

Harrymu nohu téměř ihned napravili.
Anabeth se s ním přemístila k němu domů, tam se s ním rozloučila a přemístila se zpět pro Jacoba a s ním se teprve mohla dostat domů.

Ginny uložila Harryho do postele a jeho dcerka Lily mu otírala krvavé rány, mokrým kapesníkem.
,,Děkuju vám"usmál se na ně Harry.
Ginny se na něho se slzami podívala, snad žádná žena, neviděla svého muže tolikrát od krve a zraněného, jako právě Ginny.

•••••

Anabeth posadila Jacoba v obýváku, už byl v pořádku.
Otřela mu rány a pak je kouzlem zacelila.
Sama si pak opravila roztržené obočí a rozseklou nohu.
Dalším mávnutím hůlky je oba očistila.
Bylo právě přesně, sedm hodin.
Sirius seděl schody a uviděl sedět svou dceru na sedačce.
,,Přesně včas!"přivítal jí.
,,Co se stalo?"všiml si totiž ještě několika menších ran na dceřině těle.
Anabeth mu celou situaci popsala a vysvětlila.
,,U Merlima!
Ema..kde je Ema?"popadl se zoufale za hlavu.
,,Draco je s ní u Munga.."vysvětlila.
Sotva to dořekla, ozvalo se prasknutí v krbu.
,,Jsme tady!"vydal ze sebe zadychaně Draco.
,,Promiň tati..mám...pět minut zpoždění"omluvila se Ema.
,,Holčičko"sevřel jí Sirius v objetí.
Vypadal už poměrně v pořádku, což ho uklidnilo.

,,Pojďte k večeři"ozval se Luciin hlas z kuchyně.
Vešli pomalým krokem do kuchyně.
,,Teto!Strejdo!"pověsila se Charlotte a Charles na Draca s Emou.
Ema bolestně sykla ale přesto se na děti usmívala.
Po nich vešli do dveří i Anabeth s Jacobem.
,,Mamiiii!Tatiii!"vypískla nadšeně dvojčata.
,,Zlatíčka moje"objímala je Anabeth.
Lotka s Charliem byli nadmíru spokojeni a velmi příjemně překvapeni.
Po večeři si hráli s Jacobem a pak jim Anabeth přečetla pohádku na dobrou noc.
Když už oba pravidelně oddechavali, tiše zavřela dveře do pokojíčku a šla do ložnice.
,,Chtěla bych aby to takhle bylo napořád"zasnila se.
,,Miláčku.."přitiskl jí k sobě chlácholivě Jacob.
Dlouze jí políbil a všechno se zdálo, že je tak, jak má být.

•••••

V Bradavicích už bylo dávno po večerce.
Albus Severus Potter však nehodlal spát.
Vzal si Pobertův plánek, zkontroloval chodby..všude bylo prázdno.

Vyklouzl tedy ze své postele, zamířil skrz společenku až k otvoru v podobizně.
Chystal se prolézt ven, když v tom ho známý hlas, zastavil.
,,Ne, ne ne..Albusi!Ne tak rychle!"káral ho onen hlas.
Abe se poplašeně otočil a zůstal vyjeveně hledět do tváře své sestřenice.
,,Nepřipravíš Nebelvír o body, hned takhle ze začátku!"vysvětlila.
,,Rose neotravuj"mávl na ni rukou a otočil se k ní zády.
,,Albusi Severusi Pottere!Já tě varuju!"zahřměla Rose, a dokonale napodobila pohled své matky, Hermiony.
Albus zavrátil oči, a prolezl ven.
Rose ale mířila za ním.
,,Abe!"volala, ale Albuse už spolkla tma.

Mířil do umýváren v druhém patře, kde budou čekat jeho nejlepší přátelé, tím si byl jistý.
Otevřel dveře a opravdu, vykoukly na něho dva ospalé avšak kulišáren plné obličeje.
Sarah se na něho usmála a Jessey se začal nekontrolovatelně smát.
Bylo pozoruhodné jak byl tento trojlístek sehraný.
Jakoby snad byli jeden, jen ze tří částí.
Byli jakoby propojení.
Tvořili svůj trojlístek už od malička, vyrůstali spolu.
Sarah si položila hlavu na Albusovo rameno a oba čekali, kdy se konečně Jessey přestane smát, a budou moct společně vymyslet tu pomstu paní Norisové.