Did you love me? Maybe

Nemáme čas

Vtrhli do Brumbálovi pracovny.
,,Pane profesore!"vyhrkl Harry
,,Ema zmizela!"vysvětlovala Hermiona
,,Není nikde, tady v Bradavicích!"rozhodil Ron rukama.
,,Potřebujeme ji najít profesore Brumbále!"vyjekl Harry, když zpozoroval profesorův klidný výraz.
,,Obáváme se že je v nebezpečí!"zoufale si držel hlavu Draco.
,,Myslím že ji unesl..kvůli..vy-víte-čemu"špitla Anabeth a vpila své oči do jeho.
,,Je hezké jak se doplňujete"řekl jen Brumbál.
,,To..to je všechno?!Nic s tím neuděláte!?"začínal Harry nevěřícně křičet.
,,Nechte mě prosím chvíli o samotě se slečnou Blackovou."požádal je a nereagoval na Harryho křik.
,,Harry to ví, Hermiona a Ron myslím taky..a Draco..možná je na čase aby se to dozvěděl.."
,,Jestli myslíte to co myslím já, pak mi to Ema už dávno řekla"řekl Draco a hleděl do tváře Albuse Brumbála.
,,Dobrá tedy..pokud jí unesl Voldemort, nemáte ji jak pomoc."
,,Ale vy ano..že je to tak pane profesore?"řekla nakonec Hermiona.
Brumbálovi se jen býsklo v očích.
,,Nebojte se, všechno bude nakonec v pořádku..nedali byste si citronovou zmrzlinu?"
Nevěřícně zakroutili hlavou a odešli.
Albusův bezstarostný výraz, se ztratil v tu samou chvíli co odešli.
Brumbál se dal okamžitě do psaní dopisu.

•••••

Poslední dny jim utekly ani nevěděli jak.Navzájem se nestýkali.
Harry se zavřel v ložnici a ležel v posteli s očima upřenýma ke stropu.Ron chodil truchlit k Hagridovi.
Hermiona prolézala knihovnu, nedokázala se však na nic soustředit.Už několik dní nespala a nevěděla co se bude dít dál.
Anabeth seděla u okna a hleděla do hlubin jezera.Celé noci nespala a celá se třásla.
Draco nezamhouřil oka už celé tři dny a tři noci.
V očích už mu nezbyly slzy, všechny už dávno vyplakal.Byl zoufalý, nejdl, nepil a když nadešel den odjezdu, urychleně nastoupil do vlaku a zavřel se v prázdném kupé.
Nikdy by nečekal že za ním přijde zrovna on.Ale přecejen se otevřely dveře kupé a vešel dovnitř Harry, Ron, Hermiona a Anabeth.Všichni měli, stejně jako Draco, podlité oči krví, celý se třásli a vypadalo že stejně jako on vůbec nespali.
Celou cestu absolvovali mlčky.

•••••

Ema se probrala v zatuchlé, smradlavé kobce.
Hlava jí třeštěla a ruce se jí klepaly.
Protřela si oči a rozhlížela se kolem.
Dovnitř vešla žena, celá v černém.Zkontrolovala její zdravotní stav a zjistila že má mnoho modřin, podlitin, pohmožděnin a že je velice slabá.
Ema zaslechla jak si pro sebe mumlá něco o přibližně týdnu.
Emě se zdála velice povědomá, svým hlasem i když ho slyšela jen mumlat.
Neudržela se a stáhla jí z hlavy kápi.
,,Emo..tohle nemůžeš..je to nebezpečné!
Jsi v pořádku?"dodala o něco přívětivěji
,,Co..co tady.."koktala Ema
,,Broučku..musíme tě odsud dostat!Jinak máš týden... života.."sklopila Eweril hlavu
,,Cože?Jakto?!?"nechápala vůbec nic
,,PSsst..bude to v pořádku..ano?Hlavně nedělej žádné hlouposti.."
,,Vždyť mě znáš"
,,No právě..buď opatrná Emo.
Jen mě, Severusovi a Jacobovi se Soniou tu můžeš věřit.My tě odsud dostaneme!"
,,Kdo je.."nedořekla otázku.
,,Jacob a Sonia jsou mí přátelé, Jacoba zná i Anabeth"vysvětlila a pak rychle odešla se slovy mám tě ráda.
Ema tu zůstala zase sama.

•••••

,,Ehm..ehm..můj Pane?"
,,No?Jak je na tom?"
,,Je slabá..přenos daru by se nezdařil..dejte jí týden, možná pár dní k tomu..a nabere potřebné síly."
,,Dobrá..dobrá.."mávl nespokojeně rukou.
,,Je to vše, Pane?"
,,Jistě..můžeš odejít"pokynul jí ke dveřím.
Mírně se pokolonila a pak za sebou zavřela dveře.
Eweril Aswonová kráčela prázdnými chodbami a potkala jedinou osobu.
Narcissa Malfoyová kráčela chodbou a vedla s sebou Draca, který se zrovna vrátil ze školy.
,,Eweril"přikývla jí stroze na pozdrav
,,Narcisso"oplatila stejně
,,Tohle je můj syn Draco"pohodila hlavou ke svému synovi
,,Těší mě Draco.Eweril Aswonová"napřáhla k němu ruku
Draco jí slabě stiskl a v očích se mu blýsklo.
Eweril Aswonová to jméno už někdy slyšel.
Ano!Ta žena co vychovala Emu..byl si jistý že patří k Brumbalovým lidem, rozhodl se že sis s ní pak musí rozhodně promluvit.
,,Pojďme Draco..vypadáš zničeně, musíš si odpočinout"rozhodla Narcissa a Draco měl sto chutí jí křičet do obličeje, že právě lidi jako je jejich otec mu vzali to jediné, na čem mu záleželo. A že ten příšerný člověk nutí ji i Draca samotného být taky takový.
Doopravdy ale mlčel, v noci se vyplížil z pokoje.Byl si téměř jistý že jeho matka už spí.
Vyhledal si mapu v hlavním salónku, na které byl zakreslen celý hrad a podobně jako na Pobertově plánku, na něm byly vyznačeny tečky se jmény, podle toho kdo se kde zrovna nacházel.
Ve třetím patře našel v jedné komnatě jméno Eweril Aswonové, neváhal už ani chvíli a vyrazil přímo tam.

•••••

Eweril přecházela po pokoji,prokřupávala si nervózně klouby v prstech, zrovna odepsala na dopis Brumbálovi.
Dobrý den pane profesore
Ema je tady, nějak jí odsud dostaneme.
Přesnější plán vám pošle Jacob.
Nemějte obavy
S pozdravem Eweril
Zapečetila obálku a předala ji černému havranovi, kterého používali místo sov.
Najednou někdo zaklepal na dveře.Ten dotyčný se neobtěžoval ani počkat až ho vyzve aby vstoupil, rozrazil dveře a rychle je za sebou zase zavřel, a pro jistotu zamkl.
,,No dovolte?"rozhorlila se mírně
,,Omlouvám se..ale..já vím že znáte Emu Blackovou!"
,,Nevím o čem to mluvíš, Draco"
,,Nelžete mi prosím..kde je Ema?"
,,Už jsem jednou řekla že nic nevím!Odejdi z mé ložnice, buď tak laskavý."
,,Ne!Prosím, řekněte mi kde je Ema!"
,,Draco, řekla jsem že nevím!"
,,Ale..prosím..slečno Aswonová"
,,Jednou už jsem řekla, ne!"
,,Ale já jí miluju!Mám o ní příšerný strach!
Několik dní jsem nespal, vždyť vidíte jak vypadám!"rozčílil se
Eweril ze sebe vydala něco jako zajíknutí, a pak se zakoktala
,,P..p..pojď se mnou.."a zamířila ke dveřím.
Vedla ho dlouhými chodbami, až dolů do sklepení, kde byly umístěny cely.
,,Proč je tady..on jí chce.."nedokázal větu dokončit, hrůzou se mu zježily všechny vlasy na hlavě, vykulené oči a roztřesené celé tělo ještě doplnil třesoucí se ret.
Eweril se náhle zastavila, máchla rukou k jedné z cel, mávla kolem nich hůlkou a uzavřela tedy Draca a celu, do jednoho ochranného kouzla.Odemkla celu.
,,Máš deset minut, než kouzlo vyprchá"řekla a pak rychle odešla.
,,Děkuju vám"řekl upřímně, Eweril už však spěšně vydupavala schody nahoru.

•••••

,,Emo?"
Ema se instinktivně stáhla do kouta, schoulená do klubíčka si přikryla rukama hlavu.
,,Neubližujte mi už, prosím!"vzlykala tiše.
Draco rozrazil dveře cely.
,,Kdo ti ublížil!?"ptal se a ruce zatínal v pěst.
Ema jen tiše plakala.
,,Emo.Kdo to byl?!"
,,Mučil mě..bylo..bylo to strašné!Prosím..už to nechci znovu..neubližujte mi"vzlykala a schovávala se v rohu.
,,Já bych ti přece nikdy neublížil!"řekl Draco a v oku ho začala pálit slza.
Ema pomalu a nedůvěřivě zvedla hlavu.Pak vstala celá a pomalu a bázlivě přišla až na světlo, z Dracovi hůlky.
,,Draco.."šeptala několikrát za sebou a oči měla na vrh hlavy.
,,Emo"přiblížil k ní opatrně ruku
Ema však ucukla.
,,Co se děje?"
,,Mám strach, a taky to strašně bolí"ukázala posunkem k rameni, rozervanému opravdu do hluboka.
,,Kdo ti to udělal!?"
Ema zarytě mlčela, pomalu a bázlivě se přiblížila k Dracovi.
Pověsila se mu kolem krku a on jí pevně stiskl v náručí.
Bolestně sykla.
Dracovi se začaly do očí drát slzy.
Posadil se na chladnou zem a položil si něžně Emu do náruče.
Chtěl ji pevně mačkat a být jí co nejblíže, chtěl ji vášnivě líbat, chtěl si jí přitahovat stále víc a víc pevněji k sobě, vážně moc chtěl jenže nemohl.Ema byla zraněná a nechtěl jí nechtěně ublížit nebo jí prostě způsobit bolest.
Seděl tu s plakající Emou v náručí a z očí mu tekly slzy.
Měl posledních pár minut.