Did you love me? Maybe

Voldemortovo sídlo

Lucii najednou prudce bodlo v hlavě.
,,Christine... Voldemortovo bývalé sídlo"
Tyhle indicie jí někdo vryl promo do zadní části mozku.
,,Děkuju Jessico"
Poděkovala pomocí svého daru a okamžitě předala informací své dceři.

Eme se rozšířily zorničky pochopením.
,,Samozřejmě!"přemístila se.

Na Příčné ulici, teď stála se svou sestrou a Jacobem s Hermionou a Nevillem.
,,Mají Jesseyho!"vykřikla vyděšená Anabeth na Harryho a ostatní.
,,Voldemortovo sídlo"řekla Ema a podívala se na Harryho.
Beze slov přikývl.
,,Já, Ema a Anabeth s Jacobem půjdeme hledat děti..vy jdete do Bradavic, bude váš tam potřeba"řekl hořce.
,,Já jdu s Emou!"rozhodl Draco a postavil se po její bok.
Harry kývl.
Objal pevně Rona a Hermionu a dlouze políbil Ginny.
Abe se mu zahleděl vzdorovité do očí.
,,Předpokládám že ty mě neposlechneš, že ne?"
Zazubil se a připojil se k Emě a její skupině.
Všichni se přemístili.

•••••

Kráčeli dlouhýma stočitýma chodbama a položili se co nejtišší to šlo.
,,Musíme se rozdělit"zašeptala Ema.
Draco se k ní téměř ihned přilepil jako klíště.
,,Já půjdu s Abem a Jacobem"šeptla Anabeth.
Harry nervózně pohlédl na Abea, ale kývl.
Je už tak velký, vlastně..i když si to Harry odmítal připustit..je dospělí.

Ema a Draco s Harrym se dali nalevo, Anabeth a Jacob s Abem napravo.

Ema vystoupala ostražitě schody nahoru.
Vešli do místnosti která nejspíš kdysi, sloužila jako přijímací salonek.
Teď to byli jen holé zdi.
Uprostřed plápolal oheň v krbu a zády k nim stála postava v kápi.

Se smíchem se otočila.

Ema a Harry na ni vykulili oči.

Překvapilo je, koho spatřili.
Takže celé to plánovala zpoza zdí Azkabanu. Domyslel si Harry.
Její rudé oči se potměšile smály.

•••••

Anabeth, Abe a Jacob narazili na sklepení.
Bylo zřejmé, že cely budou právě tady.
Procházeli a volali Christine, Sáru a Jesseyho.

Za jejich zády se neupřímně usmíval Lucius Malfoy.
Po jeho boku stáli dva svalnatí čarodějové, každý z nich držel jednoho z manželů Blackových.
Drželi jim dýky u krku a chladně se jim dívali do tváří.

Anabeth vyjekla.
Pohlédla na své rodiče a pak na Luciuse.
,,Ty podlá kryso!"odplyvla si podrážděně.
Jacob jí varovně chytil za ruku.
Vytrhla se mu.
Abe zvedl včas hůlku, aby stihl odrazit kletbu, letící proti nim.
Souboj byl krutý.

Lucii odtáhl Lucius pryč a rychle unikl.
Sirius, celý zesláblý, pokračoval dál s Anabeth a ostatními.

•••••

,,Weronil"vydechla Ema.
,,Ano, taky vás ráda znovu vidím"

Draco vyjeveně přelétával pohledem od Harryho k Emě a pak k Weronil.

Mávla hůlkou a dveře se zabouchly.
Mávla znovu a Ema, Draco i Harry seděli na židlích, připoutaní řetězy.
Byli v pasti.

,,Trochu si pohrajeme, hm?"ušklíbla se a luskla prsty.
Dovnitř vešel muž, táhnoucí po zemi za vlasy, děvče.
Ema vypískla, Dracovi ztuhla krev v žilách.

Muž zavrátil dívce hlavu tak, aby jí viděli do tváře, poznali jí však i bez toho.

,,Christine"špitla Ema zhrozeně.
Z očí se jí draly slzy, celá se třásla.

Weronil se chladně zasmála.
Luskla znovu.

Dovnitř přivlekl další muž, tmavovlasé děvče.

,,Sáro"zachroptěla Christine roztřeseným hlasem.
Ema se zhroutila ve své židli.
Draco ani Harry nebyli schopni slova.

•••••

Při procházení chodeb, zaslechli tenký pláč.
Jakoby z veliké dálky.

Anabeth se vrhla k prvním dveřím co zahlédla.
,,Bombardo!"
Dveře se roztříštěly.

Za dveřmi byla do klubíčka schoulená malá tmavovláska.
,,Lotko!"popadla jí Anabeth do náručí, a hned po ní i jejího bratra, z vedlejší cely.
Rychle se rozeběhla chodbou a rozbíjela jedny dveře za druhými.

Asi po třiceti dveřích, našla ty správné.
Popadla svého prvorozeného syna do náruče.
Neodtáhl se od ní, jako obvykle když ho dlouze objímala.
Naopak, zůstal u ní schoulený a pevně jí svíral.

Vyrazili po schodech nahoru, hledat ostatní.

•••••

,,Už půjdeme, můj pane?"
,,Ne..paní zla, to chce začít sama!"mávl nespokojeně rukou na tázajícího.
,,Dobře..odpuštění"poklonil se hluboce.

Dál stáli a jako šelma na kořist, hleděli na hrad tyčící se před nimi.

•••••

Našli salonek, ze kterého se ozývali hlasy.

,,Co po mě chceš?!"
,,Já?
Chci abys trpěla Blacková..ty i všichni z tvé rodiny, kteří zničili štěstí vlastní krve... nebohý můj chudák otec"
,,Proč?"
Weronil se rozesmála.
V ten okamžik vešla dovnitř Anabeth a ostatní.

V momentu překvapení, vrhla kletbu na překvapenou Weronil.
Ostatní se postarali o pouta Emy, Harryho a Draca.

Souboj nebral konce.
Proti Jacobovi se náhle ohnala Weronil zeleným paprskem světla.

Svět jakoby se zastavil, a na malý okamžik všechno utichlo.
Proud světla mu olízl tvář.
Začal silně krvácet, ale zůstal naživu.

V jeden okamžik měla Weronil navrch, a v tom druhém ležela na zemi.

Rozchechtala se, a stejně jako kdysi Smrtijedi, se přeměnila v oblak černého kouře a zmizela.

Albus nedbal přítomnosti svého otce, ani Sářiny matky, a naléhavě Sáru políbil.
Sára zmáčela slzami celý jeho obličej a sama ho úlevně políbila.

Pak jí stiskl ruku a přenechal jí její matce a otci.
Ema pevně semkla Sáru a Christine do náručí.
Pak ještě všechny ostatní a přemístili se do Bradavic.

Kde bitva, teprve začínala.