Did you love me? Maybe

Položila bych život

Mohli tedy jen spekulovat, kdy ten co za tím vším stojí, vyloží karty na stůl.
Všichni se obávali že znovu nastane bitva.
Měli strach.

•••••

Lucius Malfoy, který se zrovna ocitl za branami Azkabanu se toužil úlevně zasmát.
Mocně se nadechl a z plných plic zakřičel
,,Svoboda, pomsta bude sladká!"
A přemístil se.

•••••

Na školních pozemcích právě přecházel hlouček sedmáků, mířících z bylinkářství.

Rose něco štěbetala Sáře a Scorpiusovi,
Abe měl ležérně položenou ruku kolem Sářina pasu a Jessey šel kus před nimi, s Heidi.

Mezi Zmijozelskými to najednou podivně zašumělo.
,,Dobrý den"zdravili poslušně, muže v černé buřince a cestovním plášti.
Byl to Stuart McGrindham, vedoucí Odboru kouzelnických nehod a katastrof.
Těsně před hradem se Zmijozelští a Nebelvírští oddělili.
Zmijozelští mířili dolů do sklepení.

Rose, Sarah s Abem a Dominique zamířili nachvíli k jezeru.
Dom a Rose si povídali a Albus se Sárou hráli na babu.
Sára běžela kolem jezera a vesele se smála.
Málem vrazila do muže, pana McGrindhama, stojícího zamýšleně na opačném konci jezera.

Nadechla se že se mu omluví, jenže poslední co uviděla byl záblesk červeného světla.

Albus hlasitě vykřikl a pátral po muži, co se Sarah zmizel.
Stáli těsně na hranicích Bradavických pozemků, a toho právě únosce využil.

,,Sarah!"křičel bezmocně.
Brzy se u něho objevil profesor Longbottom.
Popadl ho za paži a přemístili se.

Dominique a Rose běžely vyděšeně k McGonagallové.

•••••

Ležela v cele.
Byla tu tma, vlhko a zima.
Do rukou a nohou jí řezali jedová pouta.

Byla to Satanova pouta.
Kdysi o nich četla v nějaké knize, skrze ostny se dostává jed rovnou do krve, je nemožné se z nich dostat.

Hlava jí treštila, a tak Sarah jen bezmocně ležela a čekala.

•••••

,,Věděl jsem že budete tady"zamumlal Neville a přelétl očima celou Dracovu kancelář.
,,Co se stalo?"vyjekl Harry, když spatřil svého syna.

,,Sarah"zachraplal jen.

,,Tohle je..musíme uvědomit ministerstvo a ostatní jdeme na Příčnou ulici."zavelela Anabeth.

,,Já a Harry půjdeme na Příčnou..vy se postaráte o ten zbytek"řekl Ron a stiskl přítelovu paži.

,,Jdu s vámi!"drapl se otce Abe.
,,Ne, ty se vrátíš do Bradavic!"
,,Ne tati, Sára je kdovíkde..jdu s vámi!"

Nemělo smysl se s ním dál přít, byl neoblomný po svém otci.
Draco byl stejného názoru jako Abe, přemístil se s nimi.

•••••

Na Příčné ulici bylo hotové dopuštění.
Všechny obchody a domy byli zavřené na petlice a jejich obyvatelé schovaní za jejich zdmi.

Nadace Denního věštce hořela.
Ginny vyběhla ven právě ve chvíli, kdy se proti Harrymu a ostatním postavilo několik málo desítek čarodějů v kápích.
Postavila se po manželův bok, a s nelibostí si všimla že je tu i její syn.

,,Opět se setkáváme..že Draco?"pronesl ledově muž, stojící v čele zakuklenců.
,,To mě vůbec netěší"
,,Zklamal jsi mě"
,,To jsem rád"
,,Vybral sis špatnou stranu, chlapče"
,,Ne Luciusi, to ty"a pak k němu Draco vyslal první kletbu.
Souboj začal.

Kdysi by se slov zklamal jsi mě, od svého otce děsil, dnes kdy z něho byl docela jiný člověk než tenkrát když ještě chodil do Bradavic, ho ta slova nesmírně potěšila.
Rozhodně nestál o to, aby na jeho činy byl hrdý někdo tak zlý a odporný, jako byl právě Dracův otec.

•••••

Ministerstvem kráčel houf lidí v čele s panem McGrindhamem.
,,Byla jste odvolána z funkce ministryně kouzel"předložil Emě lejstro s náležitou pýchou.
,,Přebírání Ministerstvo..prozatím"ušklíbl se a odpochodoval pryč.

Emiini lidé, ti kteří v ní skutečně věřili, byli vykázáni ven z budovy.
Ovládli Ministerstvo kouzel.

Ema, Hermiona s Anabeth, Jacobem a Nevillem neměli šanci.

•••••

U lesa stála armáda lidí v černých kápích.
V jejich čele stál vůdce.

Pohlíželi na obrovitý hrad a nemohli se dočkat jeho dobytí.

McGonagallová pobíhala po chodbách.
Evakuovala mladší žáky do bezpečí a snažila se, spolu s ostatními kolegi, zabezpečit hrad.
Postavila se na nádvoří.

Doufala že tohle zaklínadlo už nebude muset nikdy v životě použít.
Naposledy ho bylo třeba před více než třiceti lety, když bránila školu před lordem Voldemortem.

•••••

Z Příčné ulice se přemístilo asi deset zakuklenců na útěku.
Ostatní padli v boji.

Ke skupince, Harry s Abem a Ginny, Ronovi a Dracovi přiběhl i George Weasley.
George nyní silně krvácel z pravé nohy a Ron rychle přemístil bratra k Mungovi.

,,Co tady děláš, Albusi!?"
,,Nebudu nečínně přihlížet, když je Sarah v nebezpečí, mami!"
Ginny se slabě usmála, před očima se jí mihla vzpomínka, na svůj první ročník v Bradavicích, kdy byla ovládaná deníkem Toma Raddlea a její nynější manžel, také nedokázal nečínně sedět a vydal se pro ni do Tajemné komnaty.
Podle Harryho pohledu usoudila, že myslí na totéž.

•••••

,,Ne..to..to..ne..znovu ne"zoufala si tiše.
James jí nahlédl přes rameno.
Bylo zle.
Elany se podívala svým přátelům do očí.
,,Minulost se opakuje"přivřela zelené oči.
,,Zlo se snad nedá doopravdy nikdy porazit.."zamračil se smutně Remus.
,,..ať už se za něj položí kolik chce, životů.."dokončila Sissi.
Mili a Ivo už neměli, co by dodali.

Stoupli si všichni do hloučku a pevně se všichni objali, tak jak to dělávali už za svých školních let.

Modlili se za své, tam dole na zemi.

•••••

Vojsko se začalo pomalu přibližovat ke škole.

Lenka stiskla pevně svůj amulet.
Její muž, o několik kilometrů dál, mačkal jeho dvojče.
Jejich stejné amulety, nosili od konce války.
Po pádu lorda Voldemorta, ještě nikdy tak usilovně nepotřebovali, aby je amulety chránily.

Rosiiny třesoucí se ruce držel Scorpius.
Uklidňovalo se navzájem, i když věděli, že klidní být nemohou..ani trochu.

Dominique hleděla na školní pozemky, z očí se jí koulely slzy.
Stefan jí stiskl rameno a mírně líbl do vlasů.

Minerva spolu s ostatními profesory, čarovala ochrannou bariéru kolem hradu.

Pomalu se sem začali přemisťovat posily z  Ministerstva.
Manželé, Molly a Artur Weasleyovi, tu byli mezi prvními.

Válka se přiblížila ke krutému začátku.

Lenka si vyměnila s ředitelkou McGonagallovou rychlý pohled.
Zdálo se to neuvěřitelné, ale ty dvě se skvěle doplňovaly.

Minerva bolestně přivřela oči.Bylo to tu znovu, bylo to stejné jako tenkrát..nebo jiné?
Nedokázala si odpovědět, obojí bylo rozhodně více než strašné.

Zlostně přimhouřila oči na armádu v kápích.
Byla připravena za svou školu, děti a kolegy, položit život.

,,Lidé umírají denně..přátelé..rodina.
Ale nezemřeli zbytečně, jejich srdce bila pro nás."

Vzpomněla si na slova mladého Nevillea Longbottoma, když byl malým sedmnáctiletým, statečným chlapcem.

Stála tu, a byla rozhodnutá.
Pokud to bude nutné..
položí za Bradavice svůj život.