Did you love me? Maybe

Ema není

Třásl s jejími rameny a bolestně volal Emu.
Pak s sebou Ema-Jessica praštila o zem.
Když otevřela oči, znovu se na Draca usmívaly ty překrásné zelené oči, zaslechl i její známý hlas
,,Co se stalo?"ptala se zmateně.
,,Emičko!Jsi v pořádku?Prosím už mě neopouštěj!Nikdy!"vřískal Draco, poměrně hystericky.
,,Nikdy bych tě neopustila..to přece víš..pojdeme za ostatními"pohlédla na něho jako na blázna.
,,Jo"
Vrátili se tedy k ostatním, Draco byl vyveden z míry.
Ema už byla zase zpátky, on však pořád nevěděl co se to před chvílí stalo.
Pak začli hrát znovu pomalou skladbu.
Draco si přivinul Emu k tělu a pevně jí svíral.Obličej měl zabořený v jejích vlasech a houpal jí v bocích.

•••••

Jessica vynořila hlavu z kouzelné tůňky.
Musela prohlédnout, jestli je bezpečné, pustit některé vyvolené na zemi.
Převtělila se do těla Emy Blackové a ověřila si to.
,,Tuhle tůňku jsi nepoužila hodně dlouho"zaslechla za sebou Joyesefa.
,,Ano..vždy jen jednou za dvacet let..na výročí mrtvých."
,,Je to zvláštní.."
,,Co tím myslíš?"
Neodpověděl, řekl jen
,,Chudák chlapec.."pohlédl do odrazu tůňky, kde byl nyní obraz Draca Malfoye.
,,On to zvládne..vydrž.."foukla hrstku světélkujících třpytků do tůňky, třpytky se vsypali do Emiiny hlavy.
,,Tak a je to..teď už ví co se stalo.."usmála se spokojeně Jessica.
,,Jsi nejlepší"políbil Joyesef její spánek.

•••••

Ema skutečně přesně v ten okamžik co Jessica foukla hrstku třpytků na její hlavu, pochopila co se stalo.
Že vůdkyně těch druhých musela něco zkontrolovat tady, na zemi.
Vysvětlila to šeptem Dracovi a ten si úlevně oddechl.
,,Bylo to strašné!"
,,Vážně?"
,,Jo..řekla že.."
,,Co řekla?"ptala se ho.
,,Myslel jsem že zemřu..umřel bych kdyby byla pravda co řekla.."
,,A co to bylo?"
,,Ema není
Chápeš?Myslel jsem..že jsem o tebe přišel.
Ema ho něžně políbila a prohrávala jeho světlé vlasy.
,,Miluju tě"mumlal pořád dokola a brzy jí rukou znovu zajel pod pletený pléd.
,,Draco..tady..opravdu..ne"vzdychala.
,,Vždyť já vím"řekl a sám sebe nutil aby rozepínání nechal být.
Večírek se pomalu chýhlil ke konci.
Studenti se začali pomalu trousit do svých ložnic.
Nakonec zbyla už jen malá skupinka lidí.
Stále se kymácející Anabeth s Nevillem, rozesmátá Hermiona s Ronem, spokojený Harry s Ginny a v neposlední řadě Ema s Dracem.
,,Tak, šťastný a veselý!"rozpřáhla Ginny ruce.
,,Bylo to úžasný!"ohodnotila Hermiona.
,,Mám vás ráda!"přidala se Ema.
,,Já vás miluju!I tebe Nevillku!Nežárli Draco..ani ty nemusíš brečet Harry!Všichni jste moje lásky!"motala se a plácala páté přes deváté, Anabeth.
Všichni se s hlasitým smíchem začali vracet na koleje.
Harry, Ron a Ginny mávli několikrát hůlkou, a všechno zmizelo.
Slunce, písek, lehátka, stánky a prostě tohle všechno bylo náhle pryč.
Zavřeli za sebou dveře.
Draco se dlouze u schodů loučil.
Především od Emy, se nedokázal odtrhnout.
Nakonec mu jí museli doslova vyrvat z jeho sevření.
Smutně za nimi mával a pak usoudil že si opravdu už půjde lehnout.
Všichni byli unavení a tak během několika málo minut všichni usnuli.

•••••

,,Vítejte na dnešním losování!Jak již je naší tradici, vylosujeme tři z vás kteří se budou moci na 24 hodin vydat do světa živých."
Halou se rozlehlo vzrušené šeptání.
Jessica udělala dramatickou pauzu, pak roztočila obrovské kolo.Chystala se přečíst první vylosované jméno.
Všichni nedočkavě čekali.

•••••

Druhého dne ráno otevřel oči, přelétl očima hromadu dárků od rodičů, které s nezájmem odsunul stranou.
Jeho pozornost upoutaly balíčky od přátel.
Malý dárek, zabalený ve stříbrném balícím papíru, byl od Harryho.
Ano opravdu, stále se divil..ale bylo tomu tak.
Malinký zelený dárek darován od Hermiony s Ronem bylo pár čokoládových žabek, i tak ho to potěšilo.
Vedle ležel dárek v černém saténu, bylo zřejmé že je od Anabeth.
Pak jeho pohled sklouzl na střední dárek v lesklém červeném papíru.
Otevřel ho a vytáhl z něho velikou čokoládovou bonboniéru ve tvaru srdce.
Šťastně se usmíval a těšil se až otevře Ema dárek od něho.
Draco byl po dlouhé době spokojený, nezajímaly ho drahé dárky od rodičů dané bez špetky citu, měl radost z drobností od přátel dané s láskou.

•••••

Ema našla v rohu své postele několik barevných balíčků.
Modře zabalený dárek od Harryho, byl to nějaký z žertovných předmětů, podobný darek dostala od Rona, zabalený ve žluté.
Červený dárek, plný sladkostí z medového Ráje, od Hermiony a pak krásné tílko od Ginny ve fialovém papíru.
Černý satén skrýval dárek od Anabeth.
Na posled sklouzla pohledem k zelenému dárku, když něžně odhrnula papír našla papírovou krabici, nadzvedla víko a vykoukla na ni malinká, chlupatá hlavička.
Vzala koťátko do náruče a šťastně se usmívala.
Kotě bylo šedé a jeho srst se leskla, napadlo jí jméno Maya.
Při jeho vyslovení na ni tvoreček upřel maličká očka.
Bylo rozhodnuto, dárek od Draca se opravdu povedl, Maya se uvelebila na jejím klíně a spokojeně předla.

•••••

Sešli se dole ve společenské místnosti Nebelvíru.
Harry s Ronem a Ginny s Hermionou měli stejně jako Ema, na sobě pletené svetry od paní Weasleyové.
,,Krásné Vánoce"popřála Ema, která se k nim připojila jako poslední.
Prolezla ven otvorem v podobizně a pustila dovnitř Draca.
,,Šťastný a veselý"políbil jí.
,,Děkuju..tobě taky..a děkuju za ní"smála se šťastně a kývla hlavou ke své ruce, ve které se choulila malá chlupatá kulička.
,,Jo tohle"zasmál se Draco
,,Doufám že ji teď nebudeš mít radši než mě"hrál pochyby
,,Už se stalo"pověsila se mu znovu na rty.
Pak společně prolezli zpátky podobiznou.
,,Veselý Vánoce"popřál Draco všem přítomným.
,,Tobě taky"snažila se Ginny, když ostatní mlčeli.
Za Dracem se zčista jasna zjevila Anabeth.
,,Ahooj"zahalekala
,,Jak ses..?"nechápala Ema
,,Zjistila jsem že moje schopnost je krapet vymakanější než jsem myslela"sykla k ní tiše a zazubila se.
,,Pak zkusím tu svoji"mrkla na ni Ema.
Tiše se rozesmáli.
Pak se všichni posadili ke krbu a povídali si.
Hermiona měla na klíně Křivonožku na kterého nenávistně pohlížel Ron, sedíce vedle.
Harrymu se v klíně uvelebila Ginny, moc jim to spolu slušelo.
Anabeth seděla v křesle naproti krbu, hřála si ruce o teplé plameny.
Draco se váhavě posadil do křesla poblíž Anabeth, do klína mu vesele hupsla Ema v náručí s Mayou.
Všechno se zdálo být na chvíli perfektní.
Nikdo se neodvážil kazit tu krásnou chvíli.
Nikdo ani nepomyslel na blížící se a narůstající zlo, tam venku.