Otevřel dveře, prošel skrz kamennou cestu přes zahradu a otevřel branku.
,,Emo!"stáhl jí do náručí a pevně jí přitiskl na svou vypracovanou, pevnou hruď.
,,Lucasi!"mumlala mu do modré košile.
,,Jak se máš?Jak žiješ!?
Tak moc mi chybíš!"usmíval se na ni.
,,Musíme si pořádně popovídat"zavelel z vesela, převzal si od ní kufr a zavedl jí dovnitř.
,,Buď tu jako doma"řekl a usadili se na veliké, krémové pohovce.
Ema si k němu sedla, přitáhl si jí do objetí a dlouho do noci si povídali.
Tolik let byli odkázáni na dopisy, měli si toho tolik co říct.
•••••
Draco chodil jako bez duše.
Střídal se u něho žárlivý vztek se smutkem a steskem.
Jacob a Anabeth se ho marně pokoušeli dostat do lepší nálady.
,,Podívej se na to!!"máchal vztekle fotkou před Anabethiným obličejem.
,,Já ho vidím Draco!"snažila se vyznít klidně.
,,No a co na to říkáš?
S tímhle tam je MOJE Ema!!
S tímhle fešákem! Svalnatým, pěkným, vtipným, bez Znamení Zla na ruce.."rozhořčil se na plné obrátky.
,,Draco nepřeháněj!"
,,Anabeth!
Podívej na mě..a teď na něj!!"
,,No a?"
,,No a?!To nemyslíš vážně!
Ona tam s ním je!Celý den!
Dovolenou si nevezme, aby byla se mnou!!!Ale jen tak si odjede na Kanáry!
Vždyť tak s tímhle Kenem spí pod jednou střechou!!!"
,,Kenem?"
,,Mudlovská hračka, takový fešák..neřeš to!
Ale chápeš?Na mě si volno nevezme, a pak tohle!!"
,,No..Draco, buď v klidu..uklidni se"
,,Jak se mám uklidnit!?"
Seděli v salonku, nadále mlčky.
Nikdo z nich už nepromluvil.
Draco se omluvně podíval do jejích očí a přitáhl si svou kamarádku, a švagrovou v jednom, nachvíli k sobě.
•••••
Christine procházela ztmavlým okrajem lesa.
Zaslechla šum.
Pohotově před sebe namířila hůlku.
,,Klid malá"šeptl jí někdo těsně u ucha.
Zprudka se otočila, nikdo už tam nebyl.
,,Stojíš jako prkno, bystrozorka, nemýlím se?"
Zaslechla u druhého ucha, znovu však nikoho nespatřila.
Okolní tmu proťal záblesk světla.
,,Sssss, klid"napomenul jí ten hlas.
,,Tak se ukaž!"štěkla ostře.
S rukama v obraném gestu vyšel konečně na světlo.
Christine si ho změřila svým pohledem.
Byl to muž s tmavými vlasy a hnědýma očima.
Páchl kouřem a jeho pohled.. jakoby jí viděl až do krku.
,,Kdo jste?"
,,Co je ti po tom, malá"
Zlostně přimhouřila oči.
,,Martin Wooder"
,,Christine Malfoyová"
Přitiskl jí ke kmenu stromů a zamířil jí hůlkou mezi oči.
,,Malfoyová?!
Lucius Malfoy?"
Sklopila oči.
,,Děd"
,,Vztah k němu?"
,,Nijak zvlášť dobrý.."odpověděla, zkroutila mu ruku za zády a povalila ho na zem.
,,Dobrý, na tak malou"protáhl.
,,V pořádku Christine?"zeptal se Harry Potter, který zrovna přiběhl.
,,Ano strejdo Harry"kývla a pustila Martina.
,,Kdo jste?"obrátil se na něho Harry.
,,Martin Wooder"protáhl drze.
,,Co tady chcete?"
,,Jsem v lese na houbách.."
,,Nechte si to"
,,To už nemůže člověk chodit ani po lese?!"
,,Pane Woodere"napomenul ho Harry přísně.
,,To je v pořádku Harry, zvládnu to"usmála se Christine a přidržela hůlku u Martinova těla.
Harry nakonec odešel, ne tak daleko aby však nestihl případně včas zasáhnout.
Nakonec skončila Christine sedět na udusané zemi vedle Martina a povídali si.
Martin jí přejel svou hrubou rukou po její světlé, hladké tváři, a ztratil se.
Nebyzbylo po něm nic, než kouř z cigarety.
•••••
,,A, to tu vážně žiješ takhle sám?"
,,Sám"
,,Nikoho sis nikdy nenašel?"
,,Ne, já..mám své důvody"podíval se jí zpříma do očí.
,,A co ty?"
,,No, já jsem teď spokojená, mám dvě nádherné dcery.."usmála se.
,,A co manžel?"řekl, a Emě se zdálo že jeho tvář na vteřinu ztuhla.
,,No, ano..jsem vdaná"pokývala hlavou a znovu nasadila úsměv.
Ještě donesl čaj a povídali si znovu a znovu.
,,A víš že jsi se vůbec nezměnila?"
,,Opravdu?"
,,Hm..jsi pořád ta moje malá Aswonová, a pak Blacková"zasmál se.
,,Vlastně Malfoyová"
Lžička z jeho čaje, se zacinkáním dopadla na podlahu.
,,Ehm..takže..ten Draco?"
,,Ano"
,,To je...ehm..zaskočila jsi mě.
A co tvé dcery?Jaké jsou? Vyprávěj mi o nich."stočil rozhovor jinam.
Ema vpila své smaragdy do jeho modrých očí a povídala mu.
Spokojeně se stulila ke svému nejlepšímu příteli, do náruče a vypravovala.
•••••
Anabeth si ztěžka oddychla.
Dveře do její kanceláře se najednou otevřely.
Posunula si tužku ve svém drdolu, níž a vzhlédla ke dveřím.
Na tváři se jí roztáhl úsměv.
,,Copak tady děláš?"
,,Jenom tě jdu pozdravit"
,,Ooo, ty jsi miláček"políbila ho.
Jacob se usmál a přitáhl si jí k sobě.
,,Jsi unavená, pojď už domů..je pozdě, a navíc..zítra se vrátí Ema.."
,,Asi máš pravdu, už bych mohla jít domů"přitakala a chystala se k odchodu.
Vyšla ze dveří a stál proti ní muž se zrzavými vlasy.
,,Rone?"pozdravila ho s údivem a potěšením zároveň.
,,Ahoj Anabeth...víš..ehm..asi mě přerazíš"
,,C..co?Proč?"
,,Já..totiž..dvojčata si v našem krámku koupili ohňostroj..a..trošku..ho odpálili na chodbě..v Bradavicích..."poslední větu už jen tiše huhlal a nevěděl kam s očima.
,,Rone!
U Merlina!
No, na tebe se ani tak zlobit nemůžu..ale ty dva, jednou přerazím!"
,,Pššś"šeptl jí Jacob konejšivě do ucha.
Pak se spolu s Ronem přemístili k němu domů a dali si šálek čaje.
Pak se odebrali domů a ráno znovu do práce.
Den jim utekl jako voda.
•••••
,,Někdy zase přijeď!"
,,Mohl bys příště dorazit ty, k nám"usmála se.
,,Achjo Emo! Budeš mi chybět!"
,,Oh Lucasi!To ty mě taky!"pevně, si svého přítele, přitiskla k sobě.
Vdechoval její vůni a hladil jí po havraních vlasech.
Ještě dlouho se ani jeden z nich, nechtěl od druhého odtáhnout.
Pak se, se slzami v očích, Ema rozloučila a odešla.
Prošla brankou a pak přes celou ulici, až k malému altánku.
Obyčejný člověk by viděl rozpadlý starý altán, s cedulí nevstupovat, životu nebezpečné!
Kouzelník však vešel dovnitř malebného altánku se stolem a židlemi, kde tomu všemu vévodil obrovský krb.
Vešla dovnitř a stoupla si do velikého krbu.
Během okamžiku, jí spolkly plameny.
ČTEŠ
Did you love me? Maybe
Fantasy-reupload Prosím abyste k této povídce nahlíželi jako k mé prvotině se spoustou chyb, dějových nedostatků a abyste brali v potaz můj tehdy nízký věk. Časem se určitě chystám na její kompletní opravení ale zatím to není mezi mými prioritami. Děkuji...
