O čtyři roky později
Během posledních několika let se toho hodně stalo.
Harry,Hermiona,Ron, Anabeth a Ema jsou nyní v 5 ročníku.Čekají je zkoušky NKÚ.
Toho rána se za okny třpytila rosa, Ema otevřela oči.Zase se jí zdál ten divný sen.
Zatřepala hlavou a šla do koupelny, horká sprcha jí příjemně naladila, oblékla se a sešla dolů do společenky.
U vyhasínajícího krbu seděl Harry.
,,Ahoj"objala zezadu svého kamaráda
,,Ahoj Emo"styskl její paži.
,,Stalo se něco?"zeptala se, když viděla jeho ustaraný výraz.
,,Ne.. alespoň zatím.."kývl Harry.
,,Jak to myslíš?"
Než jí Harry odpověděl, trhla s sebou a hleděla několik vteřin do prázdna.
,,Co je?Co vidíš?"ptal se.
Ema a Anabeth objevili před pár měsíci své schopnosti, zatím o tom řekly jen Harrymu, kterému bezmezně důvěřovaly.
,,Nic..jen černou temnotu, uprostřed je svíčka..někdo jí zhasl..je tam..on..ty-víš-kdo"odpovídala Ema, popisováním své vidiny.
,,Půjdeme na snídani"snažila se to honem zamluvit.
,,Počkej..co myslíš že to znamená?"
,,To nevím Harry.Pojďme, Anabeth čeká..cítím to"
Vyšli tedy na chodbu, stála tam zády k nim.
,,Ale Harry, no tak, kontroluj si prosím ty myšlenky..ale díky"
,,Ehm..promiň..ale vážně, moc ti to dneska sluší."
Anabeth se jen ušklíbla a zavěsila se do svého dvojčete.
Za těch pět let, co se poznaly, se obě změnily.
Nosily teď stejné účesy a když se chtěli pobavit, i stejné oblečení.Občas bylo legrační pozorovat, jak si je všichni pletou.
Vešli do Velké síně a posadili se ke stolu.
Anabeth mávla rukou na rozloučenou a odběhla ke Zmijozelským.
Ema se dala do jídla, lívance s javorovým sirupem se skřítkům dnes obzvlášť povedly.
Ucítila že jí někdo pozoruje, nepatrně zvedla zrak.
Její oči se setkaly s šedomodrými.
Mírně zamávala na pozdrav a pak se vrátila ke sledování, Ronovi hádky s Hermionou.
Draco Malfoy z ní však nesklouzl pohledem ani na okamžik.Smutně si povzdechl když do něj Anabeth dloubla vidličkou.
Oči měl červené a opuchlé, celou noc se jeho myšlenky toulaly kolem Emy a Pottera.Mírně při té myšlence zaskřípal zubama.
Anabeth, se jako jediné, se svým trápením svěřil.
Anabeth slíbila že Emě nikdy nic neřekne.
•••••
Elany už zase celý den prosedela u jezera.Dívala se na Remuse, a on se zase díval na ni.
On jí tedy neviděl..ale vzhlížel k nebi, a tak nějak prostě cítil, že ho Elany s láskou v očích pozoruje.
A ona opravdu pozorovala.
•••••
Anabeth seděla u okna ve Zmijozelské společenské místnosti a Draco naproti ní.
Povídali si.
,,Co budeš dělat?"
,,Co bych měl dělat?"
,,Takhle se utrapíš"
Draco jen mlčel.Věděl že má jeho nejlepší kamarádka pravdu.Zase.
,,Takže..?"
,,Takže co?"
,,Nechceš jí to konečně říct?"
,,Ani náhodou!Nemám žádnou šanci."
,,Ha.Tak to si nemyslím.."
,,Ty něco víš?"
Anabeth se jen šibalsky usmála.
,,Myslíš že bych to měl zkusit?"
Ann je přikývla.
,,Díky"pověsil se jí kolem krku.Vystřelil ze sklepení jako blesk a utíkal nahoru do knihovny.Byl čtvrtek odpoledne a tak přesně věděl že tam Emu najde.
Věděl i že každé ráno si kávu dvakrát zamíchá, pak ochutná první lžičku a až po tom kávu vypije.
Vybíhal schody, jenž bral po třech.
•••••
Ema seděla u jednoho ze stolků v knihovně a četla si Famfrpál v průběhu věků, který jí donutil přečíst Harry.
Otáčela na druhou stranu když v tom cvakla klika u dveří.
,,Ehm..můžu si přisednout?"
,,Hmm..jasně"usmála se mírně
Seděli teď u jednoho stolku, ani jeden se však nedokázal soustředit na četbu.
Emě se mírně chvěly prsty a Draca celého polilo horko.
Několikrát se jejich pohledy, nad otevřenými knihami, setkaly.
•••••
Sonia Johnsová byla sympatická černovláska s hnědýma očima.Dlouhé roky už se živila prací proti smrtijedům v Evropě.Jacob byl její dlouholetý spolupracovník ale hlavně dobrý přítel.
Sonia byla vědma.Dokázala upadnout do tranzu a přenést se do světa těch druhých.Tato schopnost byla jí a Jacobovi často k užitku, ti druzí jim často pomáhali s pátráním po zlu.
Zrovna v tuhle chvíli se nacházeli v Bulharsku.Místnií obyvatelé, kouzelníci, nahlásili několik podivných útoků na tamní univerzitě.
Sonia našla několik viditelných stop po mučení, na mrtvých tělech dvou studentů.Oba byli mudlorození.
Jacob a Sonia se rozhodli jednat.
,,Možná by pomohlo kdybychom se dostali blíž ke zdroji"řekla Jacob zamyšleně.
,,Myslíš jako.."nedokončila Sonia
,,Ano..dostat se až k němu."přikývl Jacob.
,,Jak?"
,,Staneme se smrtijedy."řekl pak.
Sonia nejdřív oněměle zírala ale pak přikývla.
Pevně objal kamarádku kolem ramen a přemístili se.
•••••
Voldemort se doslechl o prapodivné knize, kterou má Brumbál.
Byla to kniha kterou napsala jeho prateta Angnes, byla to kniha o těch druhých ale hlavně o jejich schopnostech které udělují nadaným kouzelníkům a čarodějkám.
Ty schopnosti kouzelníků, chtěl mít pro sebe.Chtěl vidět co se stane, chtěl vědět co si kdo myslí..chtěl umět mluvit s těmi druhými..ale hlavně
Především ho fascinovala moc být nesmrtelný.
V knize se dočetl že ji ti druzí prozatím nikomu neudělili.Prý se nesmrtelným stane jen ten který ovládne všechny dary, které můžou čarodějové dostat.
Z knihy si přepsal několik řádků které ho zaujaly, na kus pergamenu.
Dar dané čarodějky či kouzelníka, může získat jiný čaroděj jen pokud obdarovaného zabije, jeho krev vypije a oči rozdrtí.
Voldemort si usmyslel že tohle bude více než snadné.
Stačí jen objevit toho, co ty schopnosti má.
Jeho ledový smích se rozléhal hradem.
•••••
Celý kouzelnický svět stále děsila zpráva, stará už pár let.Jeste stále se jim nepodařilo polapit čaroděje, který utekl z Azkabanu.
Byl koneckonců jediný komu se to kdy povedlo.
Sirius Black to dokázal.
•••••
Ema seběhla ze schodů.Za deset minut jí začínalo bylinkářství, a rozhodně si nemohla dovolit přijít opět pozdě.
,,Ahoj"pozdravil jí někdo tiše, když míjela Velkou síň.Ani se neohlédla a letěla chodbou dál.
Něčí ruce jí něžně chytily kolem pasu.
Chtěla se na dotyčného obořit, že jí zdržuje když spěchá, ale pohled do jeho očí všechna slova zastavil.
,,Draco"vydechla.
Draco se jemně pousmál.
,,Promiň, že zdržuju..ale bylinkářství máme společné..tak jsem si říkal..že..že by jsme mohli jít třeba spolu..?"
,,To..dobře.."přikývla a v žaludku jí lehtali křídla motýlku.Nedokázala si vysvětlit proč, jen je prostě cítila.
Dracovi udělal žaludek několik kotrmelců, zachoval si však klidnou tvář.
Vyšli společně na školní pozemky.
Když je míjel Harry s Ronem, nerudně si něco zamručeli sami pro sebe, a se zamaračením pokračovali v cestě.
Ema ani Draco si ničeho nevšimli, hleděli si do očí a svět byl najednou tak krásný a dokonalý.
ČTEŠ
Did you love me? Maybe
Fantasi-reupload Prosím abyste k této povídce nahlíželi jako k mé prvotině se spoustou chyb, dějových nedostatků a abyste brali v potaz můj tehdy nízký věk. Časem se určitě chystám na její kompletní opravení ale zatím to není mezi mými prioritami. Děkuji...
