Did you love me? Maybe

Nové ráno, nová naděje

Druhého dne ráno se Anabeth probudila jako první.Přecházela sem tam, po místnosti a zastavila se u nočního stolku.
Nejdražším sestrám Blackovým
Přijměte mou upřímnou soustrast...
A.B.
Anabeth se prostě musela pousmát.I když včerejší den byl naprosto nejhorší, jaký kdy zažila, zdálo se, že s novým raném přicházela i nová naděje.
Otevřela zásuvku nočního stolku.Našla knihu Bajky Barda Beedleho.
Nalistovala příběh tří bratří.
Četla si jejich příběh pořád dokola a dokola.Uzavřeli obchod se smrtí, to znamená že to není nemožné! Anabeth svitla naděje, i když malá a nepatrná, byla tu.
Anabeth zaklapla knížku a schovala si jí do tašky, začala znovu přecházet po místnosti.Očima často spočinula na Dracovi spícím vsedě, v jehož náručí spokojeně oddychovala její sestra.
Už podruhé za jediné ráno byla prostě nucena se usmát.Její sestra a její nejlepší kamarád se najednou zdáli tak šťastný.
Posadila se zpět na postel a otevřela si jednu z Čokoládových žabek.

•••••

Remus Lupin poznal dívku, která se trpápila kvůli němu.
Poznal dívku která ho milovala.S obrovským zděšením zjistil, že i jemu není ta dívka lhostejná.
Nejspíš se po takové době, začínal cítit alespoň spoloviny šťastný.
Snad že mu svou povahou a bláznivostí tolik připomínala jeho milovanou Elany.
Nympfadora Tonksová byla opravdu dívka stejně temperamentní jako Ela, podobné povahy jako Ela a snad právě proto Remus Lupin cítil něco jako lásku.
Každý den s Nympfadorou byl pro něho radostí, každý večer a noc však probděl a proplakal, sedával na posteli s oblázky v ruce a myslel na Elany.
,,Odpusť mi"šeptal a polykal slzy.
,,Ale...ona je ti tak podobná,Elany!
..odpusť mi, jestli můžeš..."vzlykal

•••••

,,Elo?"
Elany zvedla pohled od hladiny jezera na dotyčného, co jí oslovil.
,,Lily..copak?"
,,V pořádku Elo?"
Ela hořce přikývla, po tváři se jí koulela jedna slzy za druhou, uvnitř však cítila něco jako štěstí.
,,Co se děje?"nakoukla Lily zvědavě na hladinu.
,,Remus..zamiloval se..ale vyčítá si to..ale to já nechci..nebo vlastně..já nevím..pomoz mi Lily!"rozplakala se usedavě.
,,Já ti rozumím Elo..já ti rozumím"objala konejšivě svou nejlepší kamarádku.
Elany sevřela Lilyinu paži a dál sledovala Remuse.
Byla ráda že je zase šťastný..ale kousek jejího sobeckého já, byl žárlivý a bolel.
Moc to bolelo.
Elany v sobě sváděla vnitřní souboj.

•••••

Draco se pomaličku probouzel.Celé tělo měl rozbolavěné ze spánku vsedě, vůbec mu to ale nevadilo.
Spokojeně se usmál na spící dívku ve svém náručí a pohladil jí ve vlasech.I když jeho tělo volalo zoufale po změně polohy jeho duše by tu takhle s Emou v náručí, zůstala až do smrti.
Vdechoval její vůni a prohlížel si jí svýma šedomodrýma očima.
Ze zadu mu někdo z lehka zaklepal na rameno.
,,Dobré ráno"
,,Dobré ráno Anabeth..dobrý?"
Anabeth přikývla a objala ho kolem ztuhlého krku.
Otevřely se dveře a dovnitř vešla Lenka.
,,Dobré ráno..v pořádku Anabeth?"
,,Děkuju Lenko"přikývla Anabeth.
,,Přinesla jsem ti tohle...odhání to škrkny.."
Draco se ušklíbl, sklopil však hlavu, jakože se protahuje, aby to zamaskoval.
,,To jsi moc hodná Lenko..děkuji"převzala si Anabeth prapodivný předmět se spoustou voňavých bylinek a blýskavých sklíček.
Lenka se usmála a odešla.
Dveře si téměř podala s Hermionou,Nevillem a Ginny.
,,Dobré ráno"šeptl Neville, když si všiml že Ema ještě spí.
,,V pohodě?"zeptal se pak opatrně
,,Jo, děkuju vám.."kývla Anabeth
,,Přinesli jsme vám snídani"podávala jí Ginny pár toustů.
,,Jé..to je od vás mile..díky"obejmuly je všechny Anabeth.
,,Kde je Harry s Ronem?"
,,Ještě jsou ve Velké síni..Harry má pak trénink.."vysvětlila Hermiona
,,A jo..já zapomněla.."plácla se Anabeth do čela.
,,Co tady dělá?"sykla Hermiona a pohodila hlavou směrem k Malfoyovi.
,,Je tu kvůli nám..a zjevně hlavně kvůli Emě"rozesmála se Anabeth při pohledu na Draca, úplně omámeného.
Hermiona se jen ušklíbla.
,,Tak my už asi půjdem..tak..zatím.."mávl Neville rukou.
,,Kdyby jste cokoliv potřebovaly.."dodávala Ginny
,,Děkuju"šeptla a znovu je obejmula.
Sama se divila co s ní dokážou silné city udělat.Toho rána byla jako vyměněná.
,,Tak zatím pa"usmála se Hermiona zářivě.

•••••

Před několika měsíci-vláda růžové ropuchy

,,Já tu růžovou ropuchu fakt nenávidím!"stěžoval si zrovna Ron.
,,Ty myslíš že kdokoliv na tomhle hradě, jo?"povytáhla Ema pobaveně obočí.
,,To nevím..ale je to děsná...."krčil Harry nos.
,,Ehm..ehm.."odkašlala si sladce Dolores Umbridgeová, která se stala novou učitelkou Obrany proti černé magii.
Začala si omotávat kolem prstu, pomalu celou školu.
,,Nerada ruším..ale potřebovala bych s vámi mluvit pane Pottere."
,,Ale paní profesorko..já.."
,,Dost těch hloupých výmluv!!!"rozkřikla se, až několik prváků vyděšeně nadskočilo.
,,Pojďte prosím"pokynula nekompromisně.
Harry jí se sklopenou hlavou následoval.
,,Kéž by tady byl Brumbál"šeptl si pro sebe.
,,To by to tu vypadalo..a nebudete drzý Pottere!"odsekla Umbridgeová.
Harry se pokoušel polykat všechny neslušné pojmenování, která mu přicházela na jazyk.
Zatím se mu to, díky Merlinovi, dařilo.

Draco který se zrovna přidal k ostatním, vzal Eminu ruku do své.
Polekaně jí zvedl, když na té své ucítil kapky krve.
,,Emo!"vyjekl
Prsty něžně setřel kapky krve na jejím předloktí.
Nemám stát při lhářích.
Ta slova měla vyrytá do kůže.
Cestou narazili na Anabeth, stáhla pravou ruku urychleně za záda.
,,Co to je?"povytáhl Draco obočí a drapl její paží.
Odhrnul dlouhý černý rukáv, prosáklý krví, a zahleděl se na Anabethinu ránu.
Nemám odporovat své profesorce.
,,Takže vy obě?!"zeptal se nevěřícně.
,,Harry říká pravdu! Voldemort se vrátil!A já tomu věřím a stojím si za tím!"rozkřikla se Ema z plna hrdla.
A Anabeth se k ní přidala.

•••••

Současnost

Harry Potter věděl že je Voldemort zpátky..budou to zlé časy a on i Brumbál to moc dobře věděli.
,,Brumbál se vrátí...pravda se ukáže.."uklidňoval se dřív..teď když bylo všechno zase v pořádku, věděl že ani Brumbálův návrat nezvrátí skutečnost že Voldemort je zpátky.
Harry se cítil v Bradavicích zase jako doma, avšak po nocích ho stále probouzely zlé sny.
Zrovna teď se necítil dobře ani ve dne, ani v noci.
Jeho poslední rodina kterou měl zemřela, jeho kmotr Sirius Black byl nenávratně pryč.
Srdce se mu svíralo bolestí, ale musel být silný.Už jen kvůli Emě...a Anabeth...
Psal občas o svých pocitech, o škole a vlastně o všem, svému bývalému učiteli a příteli Remusovi Lupinovi.
Dostal od něho fotografii.
Měl jí schovanou pod polštářem, díval se na ni kdykoliv měl smutek v srdci.
Uprostřed na něho mávali jeho rodiče.Vedle jeho otce Jamese se usmíval mladý Sirius Black ruku v ruce s krásnou a štíhlou dívkou, velice mu připomínala Emu a Anabeth, a za ním vykukoval Remus Lupin.
V rohu fotografie se krčil tlustý chlapec, Petr Pettigrew, za ruku ho držela maličká blondýnka s kudrlinkami.
V pravé části fotky, vedle Harryho maminky, stála prekrásná tmavovláska.Za ní stála poslední dvojice, vysoký světlovlasý muž s prsty propletenými s brunetkou vedle něho.
Remus mu jednou o všech těch lidech vyprávěl.
Dodneška si všechna ta jména pamatoval.
Ivo a Mili Dicarlo, Sirius a Lucie Blackovy, Petr Pettigrew a Sissi, Remus a Elany Lupinovy a jeho rodiče...Lily a James Potterovi.
Harry něžně přejel prstem po tváři své maminky a usmál se na svého tatínka, pak se s úsměvem díval i na ostatní.V oku se mu zaleskla slza.