|[Transformers]| I Love You, sir...

Kapitola 1. - Na dosah svobody...

  Jiskra jako by se mi zastavila. Optické kryty pevně svírám a napjatě vyčkávám na spojení s prajiskrou. To však nepřichází...

  Procesory mi během několika nanokliků znovu naskočily. Ucítila jsem na své paži stisk velkého serva, jež zastavilo můj pád. Pomalu jsem rozevřela optika a vzhlédla na svého zachránce.

  Mé servo pevně svíral urostlý mladý mech a propaloval mě svým nebesky modrým pohledem. Jeho zbroj zdobil blyštivý rudo-modrý lak a uprostřed hrudi zářivý znak Autobotí Elitní Gardy. Nikdy dřív jsem nic tak fascinujícího neviděla... Pod pravidelnými rýhami po celé protoformě se mu rozléval světélkující enegon. Jako by se žár z jeho jiskry rozpínal až do konečků digitů...

  Beze slov mne přitáhl k sobě na pevnou zem. Když jsem však došlápla na raněný pedál, zaúpěla jsem bolestí a podlomily se mi kolenní šrouby.

  Bot, který mě zachránil, mne vzápětí instinktivně podepřel a zadíval se mi zpříma do optik. Nedokázala jsem od něho odtrhnout pohled.

,,Jak se jmenuješ, vojáku?" Zeptal se pevným znělým hlasem.

,,Al... Algesia." Dostala jsem ze sebe. ,,Algesia, pane." Dodala jsem, jakmile se bot káravě zamračil.

"Mé jméno je Ultra Magnus. Jsem velícím důstojníkem tohoto elitního týmu." Představil se a servem mávl na své spolubojovníky.

  Rozhlédla jsem se. Všichni Deceptikoni, kteří mne ještě před malou chvílí sužovali střelbou, byli náhle pobiti a k nám kráčeli tři elitní autobotí vojáci.

,,Neměj strach, kotě, ten ramenáč ti neublíží. On jen tak vypadá že, pane?" Ušklíbl se na nás jeden z nich. Jeho černo-bílé postavě dodávala kontrast trocha modré barvy na hrudi a výrazné digi-brýle.

„Dávej si pozor na pusu, vojáku..." Zavrčel velitel soptivě.

,,Nechte toho, děsíte tady mladou dámu." Vložil se do konverzace jiný voják.

  Na první pohled působil až děsivě. Měl chladně stříbrný lak, jenž oplýval ostře rudo-zelenými detaily. Jeho hlas však zněl velmi sametově a klidně.