|[Transformers]| I Love You, sir...

Kapitola 27. - Já Vás miluji, pane...

"Zabij ji!"

"Tak jak jsme tě stvořili..."

"Monstrum!"

"Nebo se tam snad naší malé zrůdičce líbilo?"

"To ona, to ona nás zradila!"

"...Dino..."

. . .

"Uhm!" Trhla jsem sebou a zatřásla se. "Musela jsem na chvíli usnout..." Zašeptala jsem si pro sebe.

Posadila jsem se a pohlédla na Ultru. Přišel mi roztomilý, jako takový malý vlkobotík... Usmála jsem se nad tím přirovnaním a pohledem vyhledala ostatní.

Cora ležela osamoceně v rohu a tvrdě spala. Uprostřed jeskyně leželi naskládaní na sobě Blurr s Jazzem a Tao přesně tak, jak jsem je viděla naposledy. Byl to roztomilý pohled.

"Včerejšek pro ně musel být vyčerpávající..."

"Tak jako pro tebe." Odpověděl náhle povědomý hluboký hlas.

Otočila jsem se a spatřila mé oblíbené nebesky modré optiky. "Ultro..." Vydechla jsem. "Jsi vzhůru... Jak je ti?" Přiložila jsem starostlivě dlaň na jeho čelo.

"Už líp..." Odstrčil jemně mé servo. "Ale ty by
ses měla jít pořádně vyspat... Jak dlouho už tu takhle sedíš?"

"Ani nevím..." Odpověděla jsem popravdě. Venku panovala naprostá tma a čas se nedal odhadnout.

Ultra zklopil pohled a se zklamaným výdechem si prohlédl své zranění. Klekla jsem si a vzala do obou serv jeho velkou dlaň. "Budeš v pořádku..." Řekla jsem mu konejšivě.

Ultra vzhlédl a na chvíli se mi podíval do optik, pak ale sebou trhnul a málem vyjekl:
"Co má tohle znamenat?!" Ukázal na malou skupinku ve středu jeskyně. "Proč není patřičně zajištěná?"

"Myslela jsem, že..."

"...Ty nemáš dovoleno myslet!" Zasyčel na mně Ultra, ale při pohledu do mých vyděšených optik se zarazil. "..O-omlouvám se..." Hlesl. "Pokračuj..."

"No... chtěla jsem ji přesvědčit, že Autoboti nejsou ti zlí... Dokázat jí, že tohle není únos, ale záchrana."

Ultra o mých slovech na chvíli přemýšlel a pak skoro neslyšně hlesl. "Asi máš pravdu..."

Pochopila jsem jeho rozhořčení a položila mu servo na rameno. "Protokoly jsou dobrá věc, ale někdy se musíš řídit spíše rozumem... nebo citem..."

Ultra na mě po těchto slovech upřel svůj zvláštní pohled. Takový, jaký jsem u něj ještě nikdy předtím nespatřila.

Natáhla jsem se k němu blíže a zavřela optiky. Mé rty se náhle dotkly těch jeho a spojily se. Nebránil se, naopak...

Přitáhl mě k sobě a serva mi omotal kolem krku. Cítila jsem něco, co jsem nikdy nezažila, bylo to... přála jsem si, aby tento okamžik trval věcně.

Přesto jsem se odtáhla a zadívala se do jeho nebeských optik.

"Já Vás miluji, pane..."