|[Transformers]| I Love You, sir...

Kapitola 9. - Jen mě vyslechni...

"Jaký?" Zpozorněla Mina.

"Nom... Zítra se s námi chce Magnus ráno sejít, tak... Pokud tam přijdeme o něco dříve, nebude nás moct vyhodit." Vysvětlila jsem.

"To by snad mohlo fungovat... A ty tam půjdeš se mnou?" Vykulila na mě optika.

"Ráda bych, potřebovala bych si s ním taky o něčem promluvit..."

"Ale nebude naštvaný, že jsem ti o tom všem řekla?" Zapochybovala Mina.

"Neboj se, to si vezmu na starost já. Budu stát opodál, nic ti neudělá..." Ujišťovala jsem ji.

"Tak dobře." Usmála se Mina.

"Co tu děláte takhle večer samy, slečny?" Ozvalo se za námi.

Otočila jsem se a kdo tam nebyl... Mirage.

"Dino! Ahoj!" Objala jsem ho.

"Ahoj, Algi." Opětoval mi sevření.

Během okamžiku nás oba povalila na zem jakási těžká váha se slovy:
"Ahooj! Já jsem Mina!"

Zvedla jsem obličej z Dinovy hrudi a jen poraženě se smíchem v hlase doplnila:
"Dino, tohle je má kamarádka a spolukadetka Mina Manor. Mino, tohle je Mirage alias Dino, operuje v Ultra Magnusově týmu..."

Mina z nás slezla a pomohla nám oběma na nohy: "Těší mě."

Dino již trochu při smyslech se usmál a odpověděl:
"Také mě těší... Slyšel jsem, že kadetky dnes večer naštvaly Ultra Magnuse. Vy jste u toho byly taky?"

"To už o tom ví fakt celá elitní garda?" Ušklíbla se Mina.

"Ano." Zodpověděla jsem Dinovu otázku."Holky mi upořádaly malý uvítací večírek a trochu jsme to přehnaly..." Zklopila jsem hlavu.

"Mags to přehání, nebylo to nic extra!" Vyštěkla Mina.

"Když jsem ho viděl naposledy, dost pěnil a nadával něco ve smyslu: 'Něco takového jsem od ní vážně nečekal!' ...Myslím, že mluvil o tobě Algi..." Podíval se na mě Dino.

Na to jsem jen zklíčeně vydechla a podívala se do země. Pak mi ale Dino položil servo na rameno a řekl:
"V klidu, on už je holt takový. Sice nadává, ale nemyslí to tak..."

"Snad máš pravdu..." Hlesla jsem.

"Už je dost pozdě, měly byste si jít obě lehnout." Pobídl nás Dino.

"Musíme ještě douklidit stan, holky se tam lopotí samy..." Pokrčila jsem rameny.

"Tak dobře, já vám pomohu. Ale pak mi slíbíte, že si už půjdete lehnout a pro příště si dáte na podobné věci pozor.."

"Dobře, slibujeme." Zazubila se Mina.

"Děkujeme, jsi moc hodný." Dodala jsem s úsměvem ve tváři.

Společně s Dinem a Minou jsme se už s lepší náladou vraceli zpátky do stanu. Holky ještě stále uklízely, ale s takovou pomocí, jsme to měli hned hotoví a mohli jít spát, dle Miragovo rozkazu.

Druhý den ráno mě probudil jakýsi šeptavý hlas:
"Pssst, hej Algi! Spíš ještě?"

Posadila jsem se, promnula si optika a chvíli zírala na tu mluvící rudo-modrou skvrnu, než mi došlo, co se děje.