|[Transformers]| I Love You, sir...

Kapitola 30. - Večeře..?

"...Tatuiro." Oslovil Prime mladou femmebotku stojící přede mnou. "V tuto chvíli by bylo příliš nebezpečné opouštět tábor... Máš tedy plné právo zůstat zde a v den svých 15. narozenin si sama zvolit, jakou cestou se vydáš... Souhlasíš s tím?" Usmál se na závěr svého projevu.

"Ano!" Vyjekla nadšeně Tatuira, ale pak zřejmě zahlédla Ultrův káravý pohled. "Ano, pane..." Dodala již poněkud klidněji.

Optimus přikývl, něco neslyšně pronesl k Ultrovi a obrátil svou pozornost na naši trenérku.

Než jsem stihla vykročit k Magnusovi, jakási těžká váha mi zaterasila cestu. Tatuira mi nadšeně vběhla do náruče a šťastně mě objala. Stisk jsem jí opětovala a usmála se.

Než jsem se však stihla vymanit z jejího pevného objetí, Ratchet si už Ultru odváděl k vyšetření. Svou snahu jsem tedy vzdala a podvolila se.

Tao mě po chvíli konečně pustila a já tak na její tváři mohla spatřit upřímně zářivý úsměv.

"Tak už ji nech, vždyť ji umačkáš..." Zasmála se HeartLove.

Tao se na ni otočila až když si všimla, že upírám pozornost kamsi za ní.

HeartLove se usmála a položila jí servo na rameno. "Pojď, ukážu ti tábor. Algi si bude jistě potřebovat odpočinout." Mrkla na mě.

Tao se tázavě otočila na mě, já přikývla a sledovala, jak odchází...

"Skvělý, a co teď?" zeptala se Cora, čímž prolomila tíživé ticho.

"No coby... Já jsem urvaná, takže jestli už nikdo nic nepotřebujete, šla bych do stanu..." Odpověděla jsem a chystala se k odchodu.

Zpoza stanu se však náhle došourala Star.
,,Co se tu děje?" Řekla ospale a protáhla se, až to křuplo.

"To jsi až doteď spala, Star?" Zasmála se Mina.

"Vyspinkaná do růžova, Star?" Optala se pobaveně Black.

Star dlouze zívla. ,,Asi? Já nevím, včera mě to nějak zeslabilo." Znovu zívla a mlaskla.
,,Jo jo, Blackie, díky za optání." Usmála se lehce.

"Ahoj, Star..." Špitla jsem skoro neslyšně.

,,Ahoj Algi. Už jste se vrátili? Asi jsem spala dost tvrdě, když jsem to neslyšela." Zamyslela se.

"Jo, už jsme se vrátili..." Chytla jsem si biceps jedné ruky dlaní druhé a nervózně pedálem kopala do země.

,,A něco se tam stalo, že? A ty o tom nechceš mluvit, že?" Dedukovala z mého výrazu.

Přejela jsem optiky ostatní kadetky a obrátila pohled zpět na StarWrath. Nechtělo se mi to všechno znovu vysvětlovat.. A znovu prožívat...

"Vysvětlete to někdo za mě, prosím... Já už... o tom mluvit nemohu.." Zakryla jsem si dlaní část obličeje.StarWrath smutně sklopila hlavu. ,,Promiň, nechtěla jsem rejpat."
Mina mě poplácala po rameni. "Dino zemřel a zachránili jednu youling jménem Tatuira." Vysvětlila stručně.
,,Aha." Řekla Star jen. ,,To je mi líto."

"Pokud Vám to nebude vadit... Už bych vážně šla..." Naléhala jsem nervózně.
"Odpočiň si." Pousmála se na mě Min.

Pouze jsem ucukla koutky do úsměvu, kývla ostatním na rozloučení a odešla.

...

Celá urvaná jsem se dopotácela do svého stanu a bez váhání se svalila na postel.

"Copak?... Krušné noci?" Nahnula se nade mě známá tvář s šibalským úsměvem.

"Ahoj, Crosshairsi..." Vydechla jsem s úsměvem.

Cross na odpověď přikývl a poodešel o kousek dál. "Zaslechl jsem, co se stalo... Mrzí mě to." Pronesl sklesle zády ke mně.

"Jo... to mě taky..." Hlesla jsem a otočila hlavu na svého spolubydlícího. "Ty odcházíš?" Vyhrkla jsem při pohledu na sbalené věci.

"Našli pro mě jiné místo." Odpověděl mi stručně zelený bot. "Tentokrát už mechskou jízdu , jestli chápeš, jak to myslím..." Uchechtl se. "Ale neboj se, někdy tě přijdu zase navštívit... *mucq*"

"Dobře." Zahihňala jsem se.

Cross naskládal všechny své připravené věci k východu, přešel ke mně a položil mi servo na rameno.

"Tak se tady zatím měj... A dej si pozor na toho ramenáče, je vidět, že tě opravdu chce př..."

"...Ehm." Ozvalo se ode dveří. Stál v nich Ultra, s obvazem přes hrudník opíraje se o kovovou holi. Počkal, až na něj plně opřeme svou pozornost a promluvil. "Ratchet se ti chce podívat na to servo..."

"Jo... jasně..." Odmlčela jsem se, pokynula s úsměvem na Crosse a přiběhla k Ultrovi.

Zatímco jsme vycházeli ze stanu, Ultra po Crossovi hodil jeden nepřátelský pohled. Dělala jsem, že jsem si toho nevšimla, ale nedokázala jsem se ubránit pobavenému úsměvu.

...

"...Musíš to servo teď chvíli nechat v klidu. Za pár dní, až se rána zacelí, ti ty pláty sundám. Do té doby se hlavně moc nenamáhej..."

"Děkuji, Ratchete." Usmála jsem se, vstala a chystala se k odchodu, kde však nyní nestál nikdo jiný, než sám velitel Ultra Magnus s kyticí v servech. Zarazila jsem se a vyčkala, co z něj vypadne.

"Ehm... Algi, přemýšlel jsem, po tom, co se za těch pár dní přihodilo, by možná mohlo být fajn si chvíli odpočinout... U večeře?... Co myslíš?" Podal mi nemotorně kytici.

"Ovšem. Moc ráda." Usmála jsem se.

"Ale žádné pití." Ozval se Ratchet. "Máte v sobě oba dost analgetik..."

"Rozumím." Ujistil ho Ultra a nabídl mi rámě. S potěšením jsem přijala a následovala velitele do jeho stanu...

...

Nikdy dřív by mě nenapadlo, že by Ultra Magnus mohl být takovým romantikem... Výzdoba plná modrého digi-kvítí byla nádherná a krásně doplňovala příjemnou atmosféru navozenou poklidnou hudbou.

Hovor při úžasné večeři při svíčkách sice celkem vázl, ale mně stačilo se po celou dobu dívat do těch nádherných nebeských optik a ztrácet se v nich třeba až do posledních dní.

Když jsme dojedli, Ultra se nahnul za jednu z váz a na stůl položil na pohled velmi drahou láhev energína se slovy: "Vím, že nám Ratchet zakázal pít, ale..."

"...Jedna sklenička nás nezabije." Doplnila jsem za něho a usmála se. Ultra můj úsměv opětoval...

...

Nevím, jestli to bylo těmi léky, nebo silou energína, ale láhev byla během okamžiku zcela prázdná a já sotva při smyslech. Když jsem spatřila Ultru, sotva se držícího na židli, podepřela jsem ho, párkrát s ním společně obešla stan kolem dokola, jelikož jsme za Prima živýho nemohli objevit postel, až jsme ji konečně našli.

Položila jsem Ultru na postel a rozvalila se vedle něj. Vypadal v tu chvíli jako přerostlé rozkošné vlkoboťátko. Nedokázala jsem odolat a něžně ho objala.

Ultra se na mě otočil a s nesmyslným mumláním mě políbil na krk. Nikdy dřív jsem necítila takovou rozkoš...

Chytla jsem Ultru za ramena a podržela si ho před sebou. V těch optikách jsem spatřila takovou vášeň...