|[Transformers]| I Love You, sir...

Kapitola 32. - Změny nálad...

"Večer jsem ho potkala, jak někam jde s kyticí. Chvíli jsem z něho dostávala informace, než jsem z něj dostala, že jde za tebou a chce tě pozvat na večeři." Odpověděla Mina na jeden nádech.

Zmohla jsem se jen na slabé "Oh..." a dále mlčela.

"Pardon... Obvykle v sobě informace, které mi byly sděleny, dokáži zadržovat..." Pousmála se Manor. "Ale tohle prostě nešlo..." Kousla se nervózně do rtu.

"...Takže ty a velitel?" Pohlédla na mě překvapená Star.

"Na té poslední misi jsme se..." Vydechla jsem. "Dost sblížili, řekla bych..." Přiznala jsem nakonec.

"Povídej, přeháněj." Rozzářila se Star plná zvědavosti.

"No..." Zdráhala jsem se. "Políbili jsme se a asi jsme spolu začali i chodit. No a... tak mě včera pozval na večeři, no..." Dostala jsem ze sebe.

"Tak to ti přeju, Algi." Usmála se na mě Star.

"Díky." Oplatila jsem jí jemně úsměv a na moment nedobrovolně posmutněla, než jsem opět nadzvedla hlavu.

"...A?" Vyzvídala nadšeně Min.

"A... Bylo to dobrý, sám to uvařil..." Odpálkovala jsem ji.

"....A? Bylo něco?" Nenechala se odradit.

Zamyslela jsem se... Slíbila jsem Ultrovi, že o tom nikomu neřeknu...

'A tak taky učiním.'

"Co máš přesně na mysli, Min?..." Promnula jsem si digity nesměle servo.

"Nedělej ze sebe debila, moc dobře víš o čem mluvím..." Ušklíbla se Manor.

Na její odpověď jsem se jen mlčenlivě zamračila a odvrátila pohled s tím, že jí na tuto otázku nehodlám odpovídat.

"Ale notak... Alginko..." Uchechtla se.

"Ee, holky?..." Snažila se do toho vložit Saskia.

"Do toho ti nic není." Odsekla jsem tak chladně, až jsem se nad tím sama podivila.

"Holky?..." Snažila se Saj dál upoutat naši pozornost.

"Fajn, fajn..." Vydechla rezignovaně Mina, než upoutala pozornost na naléhající Saskiu. "Hm?"

Já si jen zkřížila ruce na hrudi a napodobila ji.

"Holky, nechte Algi. Nechce o tom mluvit. A k tomu bychom se už měly vydat na ten trénink, než dorazíme pozdě..."

"Díky, Saj." Usmála jsem se a jemně přikývla na svou kamarádku.

Mina si podrážděně odfrkla, Saj s nervózním úsměvem odvrátila pohled a Star s našpulenými rty nesouhlasně rezignovala.

"Ugh....." Mina zatnula zuby, rozešla se směrem ke cvičišti a my ostatní ji následovaly...

. . .

"Co jste dneska nějaký tichý? Něco se všem stalo?" Pokusila se náhle StarWrath navázat konverzaci, když cestou nikdo nemluvil.

Jedinou reakcí se jí dostalo Minino vzteklé zavrčení. Pouze jsem na ni mlčenlivě upřela optiky a nadzvedla obočí.

'Co se to s ní dneska děje...?'

Dál už nikdo nepromluvil. Pozornost do nynějška upřenou k zemi jsem obrátila před sebe až teprve tehdy, kdy se naše malá skupinka nečekaně střetla s velitelem Ultra Magnusem. Všechny kadetky, až na mě rázem zasalutovaly. Já se mu jen podívala upřeně do optik, ale než jsem stihla něco říct, Ultra ode mě odvrátil pohled.

"Pohov, vojáci..." Promluvil chladně a přejel nás všechny pohledem. "Neměly byste být v tuto dobu již na cvičišti?"

"Ano pane, máme malé spoždění." Odpověděla mu neostýchavě Mina.

Ultra Magnus jí jen opětoval chladný pohled a prohlásil:
"Tak koukejte zrychlit..." Odmlčel se, pohlédl na mě a trochu měkčím hlasem dodal. "Heartlove za vaše zpoždění jistě moc nadšená nebude..."

Vedle mě se ozvalo slabé uchechtnutí. Velitel prudce obrátil optiky na Coru, až se mu v nich zablýsklo.

"Něco k smíchu, vojáku?!"

"Nic, pane." Odpověděla mu s úsměvem.

Ultra Magnus se opovržlivě zamračil a více se tím již nezabýval.

"Nashledanou, pane." Utla konverzaci Mina a klusem se vydala směrem ke cvičisti. Ostatní ji následovaly... tedy až na mě.

Zůstala jsem stát přímo naproti němu a probodávala ho vyčítavým neústupným pohledem.

Chvíli jsme tam jen tak stáli, než jsem se odhodlala konečně promluvit a ujasnit si, jak to mezi náma vlastně je.

"Je tohle konec?..." Když se mi dostalo jen nechápavého pohledu, pokračovala jsem. "To mezi námi..."

Ultra pouze mlčky zabodl pohled do země a neodpovídal.

Když pak můj pohár trpělivosti přetekl, otočila jsem se a vydala k odchodu.

"Počkej." Ozvalo se za mnou a já se otočila. "Vím, že to, co děláme není správné. Přesto však... Nechci, aby to skončilo..."

"To myslíš vážně?..." Docupitala jsem až k němu a vlkobotíma optikama na něj pohlédla.

"Naprosto..." Odvětil odhodlaně.

"Dokaž mi to." Uculila jsem se.

Ultra se na chvíli zamyslel, pak se sklonil k mému obličeji a zlehkla mě dlouze políbil.

Kolemjdoucí vojáci se zastavovali a zvědavě přihlíželi. Ale jemu to bylo jedno. Nám to bylo jedno...

. . .

O nějakou chvíli později jsem konečně dorazila do tábora.

HeartLove jsem nikde nespatřila, ale všechny kadetky měly docela na pilno se střelbou na cíl. Jen Mina Manor se StarWrath stály opodál a vše pozorovaly. Vydala jsem se tedy k nim.

"Kde jsi byla tak dlouho?" Šeptla Star, jen co jsem k nim dokráčela.

"Potřebovala jsem si jen s velitelem o něčem promluvit..." Odpověděla jsem prostě a možná se při tom i malinko pousmála.

"Aha." Pokývla souhlasně Star a dál už to neřešila.

"Máš minimálně patnáct minut zpoždění." Zavčela na mě Mina.

"Ráda bych ti připomněla, že jsem jsem postavena mimo službu a nemám tak žádnou povinnost tu být..." Odpověděla jsem podrážděně a probodávala Manor vztekle pohledem.

"Ugh..." protočila svou jedinou funkční optikou a zvedla na omluvu serva. Poté se sebrala odebrala dál od nás.

"Co jí zase přelítlo přes obvody?!" Vyštěkla jsem vztekle, když už byla z doslechu.

'Její chování se mi nelíbí... Ani trochu!'