|[Transformers]| I Love You, sir...

Kapitola 48. - Střípky minulosti...

  Zmítala jsem se v okovech ze všech sil, ale byly příliš pevné. Ležela jsem připevněná na stole v Shockwavově laboratoři obklopená nejrůznější a nejděsivejší technikou i nástroji, jaké jsem si dovedla představit.

"Co ode mě chceš?!" Zasyčela jsem na deceptikonského vědce.

"Tvá protoforma je jediná ze všech mých dosavadních subjektů, která dokázala přijmout mnou upravenou CNA."

"Já nejsem žádný tvůj subjekt!" Vyštěkla jsem a zatřásla pouty, ale nebylo mi to nic platné.

"Ztráta paměti i záchvaty agrese jsou vedlejším účinkem přeměny..."

"...Přeměny?!" Zděsila jsem se.

Shockwave už mi ale neodpověděl. Přistoupil ke svému počítači a něco do něj zadal. Poté přistoupil k jednomu ze stolů a popadl jeden z velkých injekátorů, co na něm ležely. Upřenýma optikama jsem ho sledovala přecházet na druhou stranu místnosti k jakémusi stroji. Neviděla jsem, co přesně tam dělal, jelikož stál ke mně otočený zády.

Když byl hotov, svůj pohled obrátil na mě.
Zatímco se ke mně pomalu blíží, začínám panikařit. Tvrdě mi tiskne servo a přikládá velkou jehlu k mému loketnímu šroubu. Sleduji, jak mi žluto-zelená tekutina proudí pomalu do energonových trubek. Zatmívá se mi před optikama a já upadám do hlubokého kómatu...

. . . VZPOMÍNKA - O 4 vorny dříve . . .

  Temnota v mé mysli se rozplynula a najednou, jako bych se vrátila v čase, jsem zírala na strop slabě osvětlené dlouhé chodby. Záda už jsem měla celá sedřená z té dlouhé cesty, kdy mě vehiconi jen táhli za sebou po tvrdé zemi. V tu chvíli jsem se však cítila, jako by mi bylo vše jedno... Jako by na ničem už nezáleželo... Odevzdaná a zlomená...

"Čekala bych alespoň slova díků, když jsi díky mně naživu." Promluvila Kendare kráčíce vedle mě se spokojeným úšklebkem. "Přeci jen, né každý dostane takovouhle možnost. A tví bývalí kamarádi jsou toho důkazem." Uchechtla se a obrátila svůj pohled na mne. 

"Ty jsi snad na sebe pyšná?..." Odvětila jsem zdánlivě klidně a stále zírala bezduše nad sebe. "Na to, cos provedla?"

"Samozřejmě." Uchechtla se. "Proč bych neměla? Né všichni jsou jako vy, autoboti." Poukázala na své drápy, stále ještě pokryté energonem mých přátel. "Pro někoho je tohle zábava. Nemohu za to, že ty nemáš ráda zabíjení. I když... Uvidíme, co s tebou Shockwave zamýšlí."

  Nad poznámkou, že snad se mnou mají ještě nějaké zvláštní plány mě zamrazilo v zádech.

"Zachránili jsme ti život a vzali tě mezi sebe. Ale ty..." Vedla jsem si stále to své. "Jediné, k čemu jsi měla dostatek odvahy, bylo zradit nás!" Zavrčela jsem mezi denty a pohlédla na ni.

  Kendare se jen tiše zasmála. "A napadlo tě, že jsem vás třeba vůbec nezradila? Že to všechno," Roztáhla serva jako by chtěla poukázat na všechny ty chvíle, které s námi strávila. "Byla jen hra? Jen maska sloužící k pravým účelům?"

"...Ty zatracená kraksno!" Vyštěkla jsem a zavzpínala se. Kendare se na mě jen naštvaně ohlédla. "My jsme ti věřili!" Dodala jsem se slzami v optikách.

"Tak to jste byli hloupější, než jsem si myslela." Usmála se. "A nebo jsem jen hrála svou roli až moc dobře. Ale neboj se, brzy bude po všem." Kormidlem pokývla k velkým kovovým dveřím. "Už jsme skoro tam."

  Pouze jsem bezmocně pohlédla na kovové dveře a s myšlenkami na svou sestřičku zavřela optika. 'Teď už mi nikdo nepomůže...'

  Těsně přede dveřmi Kendare přešla do předu a vešla dovnitř jako první. Nejdřív se rozhlédla kolem a když spatřila fialově zbarveného mohutného mecha stát u nějakého přístroje, pozvedla servo a tím celý průvod zastavila.