|[Transformers]| I Love You, sir...

Kapitola 17. - Nečekané otázky...

Nejspíše jsem musela usnout, ale po chvíli mě probudila rachotící rána. Otevřela jsem optika a prudce se posadila.

Spatřila jsem Ultra Magnuse, jež se právě chystal odejít. Stále se však trochu motal a nevypadal dobře.

"Pane, kam jdete?" Houkla jsem na něj.

Zřejmě nečekal, že budu vzhůru, proto se nejdříve zarazil a až pak se pomalu otočil:
"Vy nespíte?"

"No, teď už ne. Jste jako roboslon v porcelánu." Zasmála jsem se a teprve v tu chvíli si uvědomila, že ležím ve své posteli. Vstala jsem a uchopila velitele jemně za paži. "Lehněte si."

"Ne, já už raději půjdu do svého stanu..." Zapíral Magnus.

"Veliteli, možná nejsem medic, ale moc dobře poznám, že Vám ještě není dobře." Zavrčela jsem.

Velitele z počátku můj tón značně podráždil, ale nakonec uznal, že mám pravdu. Vedla jsem ho ke své posteli, avšak on se zastavil:
"Kde ale budete spát vy?"

"O to se nestarejte, já se vyspím i na zemi." Usmála jsem se.

"Algesio..."

"Opravdu." Uklidňovala jsem ho a položila na postel.

Magnus se na mě prosebně podíval: "Co všechno jsem včera?..."

"Nic." Přerušila jsem ho. "Nestihl jste zpackat nic."

Velitel zklopil zrak. Chystala jsem se odejít, ale on mě chytl jemně za servo:
"Algesio?"

"Ano?" Otočila jsem se.

"Nebylo by lepší, kdybychom..." Odmlčel se. "Si začali tykat?"

Jeho nabídka mě mile překvapila. Jemně jsem se usmála a přikývla.

Magnus se postavil a zdvořile mi nabídl servo:
"Tak pro tebe tedy Ultra."

"Algi." Zazářila jsem. Snad nikdy jsem nikoho neslyšela oslovit velitele Ultra. Cítila jsem, že tohle něco znamená. "Tak a teď už se v klidu vyspěte... vyspi." Opravila jsem se.

Ultra si tedy lehl a po chvíli upadl do tvrdého úsporného režimu. Posadila jsem se vedle něj a pomalu usínala, když v tom mou pozornost upoutal jakýsi vyhozený hologram pod stolkem naproti mně. Vstala jsem a došourala se pomalu k němu.

Vložila jsem ho do svého datapadu a zapla zvuk, byl to nějaký vzkaz. Očividně ho psal Ultra, než se chystal odejít. Otočila jsem se na něj. Spal jako dřevo. Ušklíbla jsem se, zřejmě na ten vzkaz úplně zapomněl. Nasadila jsem si sluchátka a zaposlouchala se...

"Milá... Ehmhrm... kadetko Algesio. Já... Chtěl bych vám poděkovat za to co jste pro mě... Ne, ne, to je blbý... Zkrátka vážím si toho jak jste se mile a hlavně obětavě zachovala. A omlouvám se za své neuvážené chování. Patrona byla hlavně vaše sestra a já... jsem se choval... Ehh... jako robovůl. Já... a taky jsem Vám chtěl říct, že..." Tady se Ultra odmlčel a záznam se vypnul.

Hologram jsem odpojila a hodila ho zpátky, kde jsem ho našla. Co kdyby ten... kokta přišel na to, že jsem ten "nepodařený" vzkaz viděla... Usmála jsem se. Nikdy jsem si ho takhle milého nedokázala ani představit... A nebo ano?

S hlavou v oblacích jsem si sedla zpátky na své místečko. Mám toho ještě hodně nad čím přemýšlet... nebo snít...

...Druhý den ráno mě probudil femmebotí hlas.

"Algi... Algi probuď se. Za chvíli začíná trénink."

"Hmh..." Otevřela jsem optika a spatřila nad sebou se sklánící StarWrath. "Huh?"

"Algi, trénink. HeartLove už tě shání..." Star se na mě zamyšleně podívala. "Co děláš na zemi?"

Vytřeštila jsem optika a ohlédla se na postel. Byla ustlaná a prázdná. Magnus musel zmizet dřív, než si toho kdokoli všimnul...

"No... já, jo... Hned tam budu." Chytla jsem se za týlek.

Star se na mě jen podezíravě koukla, ale pak se vydala k odchodu. "Přijď, co nejdřív." Houkla a zmizela ze stanu.

Ještě jednou jsem se podívala na postel. Fakt tam nebyl! Počkat, probliklo mi hlavou. Sklonila jsem se a podívala pod stolek. Hologram už tam nebyl.

Rozhlédla jsem se po stanu. Všechno bylo uklizené a vzorně srovnané. Jaktože jsem nic nezaregistrovala? Na velkém stole stála hologramová kytka s fázou a jakási černá... věc.

Přistoupila jsem blíž, rostlinku vzala do dlaní a přiložila si ji ke rtům. On je tak neskutečně milý... Zavřela jsem optika a na moment se zasnila.

Pak jsem vložila květinu zpátky do vázy a všimla si vzkazu, jež k ní byl přivázán:

"Děkuji ti za tvou odvahu a soucit. Snad ti tento bojový opasek pomůže dosáhnout značných zkušeností, které potřebuješ ke svému tréninku."
-Ultra

Bojový opasek? Popadla jsem tu černou věc, jež před chvílí upoutala mou pozornost a připnula si ji okolo pasu. Měla jsem nyní k dispozici malý mečík, revolver a pár dalších zajímavých věciček.

"Děkuju." Špitla jsem do vzduchu, jakoby mě snad Ultra mohl slyšet.

Opláchla jsem si jemně obličej a podívala se do zrcadla. Cítila jsem se tak nabuzená, potřebovala jsem se nutně rychle vybudit.

Otočila jsem se k východu a plnou rychlostí se rozeběhla ven směrem k výcvikovému táboru. Vojáci se za mnou otáčeli, ale já si jich nevšímala. Cítila jsem jen rychlost a odstředivou sílu, jež proti mně neměla žádnou šanci. Byla jsem najednou tak... šťastná...

Doběhla jsem až do výcvikového tábora. Všichni se za mnou ohlédli.

"Algi..." Přistoupila ke mně trenérka.

"Omlouvám se, HeartLove, asi jsem trochu zaspala." Nasadila jsem nevinný výraz.

"To je v pořádku." Pobídla mě Heart servem, abych šla za ostatními. "Teď už běž. Za chvíli začneme se střelbou."

Přikývla jsem a vydala se mezi ostatní kadetky.

"Wau! Kdes vzala ten cool opasek?" Vyrazila ke mně Blackie.

"Máš snad nějakého tajného ctitele?" Obešla mě šibalsky Mina.

"Cože? Ne... to ne..." Znervózněla jsem.

"Tak odkud ho máš?" Zbystřila Alumia.

"No..." Přemýšlela jsem nad odpovědí.

"Tys ho ukradla?" Vyhrkla Alumia.

"COŽE?! Samozřejmě že ne! Jak tě něco takového mohlo vůbec napadnout?!" Vystartovala jsem. Alumia jen pokrčila rameny.

"Klid, holky, klid..." Vložila se do toho Star. "Viděla jsem ho u Algi na stole i s kytkou a nějakým vzkazem."

Vytřeštila jsem optika...

"Nečetla jsem ho." Pokračovala Star. "Ale zřejmě má Algi nějakého vlivného napádníka." Usmála se na mě. "Řekneš nám, kdo to je?"

"No... on... je to jen kamarád." Spojila jsem serva.

"Jo tak kamarád..." Žďuchla do mě Mina.

"Jo." Žďuchla jsem do ní nazpátek.

"A kdo to teda je?" Vyzvídala dál Blackie.

"Nebuď zvědavá, budeš brzo stará." Odbyla jsem ji.

"Ale noták..."

"Holky?" Vytrhla nás z konverzace Heart. Všechny jsme se na ni otočily a seřadily se.

"Ještě než začneme..." Pokračovala HeartLove. "Algi." Promluvila ke mně. "Vzhledem k nedávným událostem týkajících se tvé spolubydlící, se tě musím na něco zeptat. Chceš bydlet i nadále ve stejném stanu nebo by ses raději přestěhovala k někomu jinému?..."

Zarazila jsem se. Cože?...