Kapitola 44. - Ve stínu vzpomínek...

201 22 2
                                    

  Jako každý den, jsem trénoval plavecké dovednosti s Dorakonou. Nebyl jsem z toho nadšený, vodu jsem nikdy neměl rád a to obzvláště po nedávných... zkušenostech... Každopádně věděl jsem, že je to nutné.

  Jindy bezpečnější cesty se hemžily nepřáteli a Moře rzi bylo velmi nehostinné místo. Zní to jako paradox, ale pohybem ve vodě se dá nejlépe vyhnout korozi... Byl bych však nejraději, kdybych se o to vůbec nemusel zajímat.

  Jestli existuje něco, co mě dokáže skutečně naštvat, tak je to právě neúcta k autoritám, odpor k rozkazům, chybějící respekt... Dle vyprávění od Dorakony jsem usoudil, že si budu muset do doby odjezdu velice vybrousit sebeovládání... Nerad bych se stal válečným zločincem za několikanásobnou vraždu...

  Co mi ale nejvíce leží na jiskře je Algesia. V poslední době se toho stalo opravdu hodně a bojím se o ni. Chová se zvláštně... Takové výkyvy nálad jsem u ní nikdy dříve nezpozoroval. Na druhou stranu, po tom všem bych se asi neměl divit... Nicméně, než odjedu, rozhodl jsem se, že musím najít způsob, jak jí vše co nejvíce ulehčit. Dlužím to jí, sobě i Patroně...

. . .

  Dorakona se jedním dynamickým pohybem dostala ke břehu. Zachytila se kořenů, aby mohla vylézt, a vytáhla se nahoru. Voda jí stékala po protoformě, zatímco pozorovala mě mířit ke stejnému břehu. 

  Neobtěžoval jsem se nějakými překážkami, vyhoupl jsem se na sníženou pevninu a posadil se na jeden z větších kamenů. Dorakona přišla až ke mně a nabídla mi malou láhev energonu.

"Děláte pokroky. Ještě sladíte pohyby k sobě a můžeme přestoupit k vyšší úrovni. Skvěle zapojujete celou protoformu." Řekla vlídně.

"Děkuji." Přikývl jsem, láhev přijal a plným douškem se napil.

"Mohu mít otázku, pane?" Přisedla si a upřela svůj pohled na hladinu. Její lak za tu chvíli perfektně uschnul.

"Jistě. O co jde?" Pohlédl jsem na ni koutkem optiky.

"Vaše sparkmate, očividně mě nemá moc v lásce. Nic jsem jí neudělala. Přesto..." Vydechla posmutněle. "Zajímalo by mě proč. Vy jako její partner byste se v ní přece jenom mohl vyznat." Pohlédla mi do optik.

"No...." Zamyslel jsem se. "Algesia vždycky byla trochu složitá... Stejně jako kdysi její sestra..."

  Dorakona jen mlčky naklonila kormidlo na stranu a pohledem mě vybídla k pokračování.  

"Ještě před válkou..." Dal jsem se do vyprávění. "Jsem sloužil jakožto zpravodajský důstojník pro organizaci CŠO, kterou vedl můj otec. Na Patronu, Alginu starší sestru, jsem tehdy narazil jen náhodou v Iaconském archivu a vypadala, že potřebuje pomoct. Živila se... nepříliš příhodným zaměstnáním, ale zachránila mi krk, tak jsem se rozhodl jí místo v CŠO zařídit. Což se mi také povedlo... Později jsme společně hodně spolupracovali a začalo se mezi námi tvořit jisté pouto... Něco víc..." 

"Aha." Pronesla chápavě. "A to něco víc pokračovalo..." Odvodila.

Přikývl jsem. "Byli jsme spolu po několik vornů a i přesto mi nikdy neřekla, že má sestru... Utajila to přede mnou."

"Ahmmm, a důvod už se nedozvíte. Je pravdou že sourozenci si bývají podobní. Možná, že když si spojíte Algesiin život a Patronin, najdete odpověď." Usmála se.

"Problém je ten, že toho o životě ani jedné z nich spoustu nevím. Vlastně ani nevím, zda to málo, co vím, nejsou pouhé lži..."

"Nezbývá vám než se zeptat." Navrhla po chvíli. "Jsem si jistá, že pokud je vaše pouto opravdu tak silné, bude vám věřit."

"Snad máš pravdu..." Vydechl jsem a zamyslel se. 

'Jak by mi mohla věřit, po tom, co jsem i já jí lhal?...'

"Za pokus nic nedáte. Vztahy znamenají důvěru i omluvy. Jako počasí na vrchu hor. Není nikdy pořád slunečno, ale vždy se dá najít schůdná cesta." Položila mi servo na rameno.

Za námi se ozvalo naštvané odkašlání. "Doufám, že vás neruším..." Zavrčel známý hlas. Otočil jsem se a spatřil Algesiu s Minou a Aless za zády.

"Algesio... Co ty tady děláš?" Pohlédl jsem na ni překvapeně.

"Možná bych se měla zeptat na totéž..." Zamračila se.

"Právě jsme skončili s tréninkem." Postavila se Dorakona pomalu na pedály.

"Skutečně..." Zavrčela Algesia nedůvěřivě. "Ultro, musím s tebou o něčem mluvit."

"Tak mluv." Pobídl jsem ji.

"Tohle jsem našla poblíž velícího stanu..." Přišla ke mně s dronem napojeným na svůj datapad a přehrála celý záznam.

Chvíli jsem na to soustředěně zíral než jsem obrátil svou pozornost na ni. "Tak takhle to zjistili..."

"Hm..." Pokývala kormidlem. "A podívej se na tohle..." Přetočila záznam na pasáž s Iset v pozadí. "Vidíš? Neměla s tím vůbec nic společného!"

"Algesio..."

"Iset je nevinná!" Vykřikla a rozhodila servy. "A tohle je důkaz."

"Tohle dokazuje tak leda to, že měla komplice..."

"Ale vždyť..." Namítala.

"Algesio. Nesmíš být pořád tak naivní..." Upozornil jsem ji.

"Naivní?!!" Rozvztekala se.

"Prosímtě, poslouchej mě..." Pokusil jsem se ji chytit za serva, ale ona se mi vytrhla.

"Tak já se ti zdám naivní?!"

"Uklidni se! Co to s tebou v poslední době je?!" Zamračil jsem se.

"Co to se mnou.... No, co asi myslíš?! Zemřelo několik mých kamarádek, ty máš taky odejít a trávíš teď tolik času s touhle..." Ukázala znechuceně na Dorakonu.

"Algesio, co to plácáš?! Co si sakra myslíš?!"

Dorakona naklonila kormidlo na stranu. "Pouze se snažím naučit velitele, co potřebuje k přesunu, ale pokud ti vadí, že je se mnou sám, můžeš se přidat. Plavání je ve větším počtu vždycky lepší."

"Ty mi dej pokoj!" Rozštěkala se Algesia. Vypadala jako smyslů zbavená.

"ALGESIO!" Vykřikl jsem na ni a postavil se. Tady už přechází všechny meze...

  Na moment zpozorněla, pak se mi podívala do optik a její se zalily slzami.

"Uklidněte se, oba. Pokud jde o mě, pouze jsem se velitele na něco orientačně zeptala." Zpražila nás pohledem Dora.

"Jo a na co?!" Zaprskala na ni Algesia.

Dorakona pouze zavrtěla kormidlem. "Zajímalo mě, co proti mně pořád máš." Pronesla prostě.

"Algi, klid... Prosím." Promluvila náhle Mina, ale Algesia ji naprosto ignorovala.

"Co proti tobě mám?!...." Pokračovala ve svém výstupu.

"Tak dost, Algesio! Co by si o tvém chování teď asi pomyslela tvá sestra?!" Vypustil jsem z pusy dřív, než jsem si to vůbec stačil uvědomit.

"Netahej sem mojí sestru! Co ty o ní vůbec víš? Měl jsi s ní snad něco?!..."

Nadechl jsem se k dalšímu argumentu, ale došla mi slova. Provinile jsem se podíval do země. 'Měl jsem jí o tom asi říct už dřív...'

"C-co?!..." Zarazila se Algesia. "No, to snad... To snad nemyslíš vážně!"

"A co je na tom?! Miloval jsem ji dávno před tím, než jsem poznal tebe!"

"...V-víc než mě?! Kdyby tedy ještě žila, byl bys raději s ní?!..."

"Já..... Asi ano." Když spatřil můj zhrozený pohled, ještě dodal. "Ona... Čekala mou sparkling..."

"Cože?! ...A-ale... Já teď čekám tvoje sparklings...."

  Před optikama se mi náhle zatemnilo.

'Co-cože?!'

|[Transformers]| I Love You, sir...Kde žijí příběhy. Začni objevovat