|[Transformers]| I Love You, sir...

Kapitola 37. Stihl nás trest ...

"Cože?! Ale... Ale to nejde!" Vyhrkla jsem.

'Přece ho nemůže poslat pryč?! To...'

Mezitím ze stanu vyšla i Dorakona a postavila se mlčky vedle Optima.

"...Pane, neexistuje nějaké jiné řešení? Prosím..." Žadonil Ultra.

"Obávám se, že ne. Neber to jako trest... Je to skutečně potřeba." Ujišťoval ho Prime.

"...Ale..." Chtěl znovu namítat Ultra, ale když se střetl s Optimovým neústupným pohledem, sklopil hlavu a podvolil se. "Já rozumím..."

"...Ne..." Hlesla jsem ještě z posledních sil a pevně objala Ultrovo servo.

"Je mi to líto..." Dodal upřímně Prime. "Za příštího úplňku se společně s Dorakonou vydáš přes Moře rzi, kde dostaneš další instrukce. Do té doby... Máš volno." Domluvil a vrátil se zpět do stanu.

Do optik se mi i přes veškerou snahu začaly hrnout slzy. Ultrovo servo jsem objala ještě pevněji
a opřela o něj svou hlavu.

'Přece ho nemůže poslat pryč...'

"Pane, až se na to budete cítit," Promluvila náhle Dorakona. "vím, že jste zraněný, přijďte prosím za mnou. Do moře rzi je nejrychlejší cesta přes řeku a jezera, nejraději bych tam doplavala. Pokud proti tomuto způsobu dopravy nic nemáte, ráda bych v nejbližší době viděla vaše plavecké schopnosti. Cesta bude proti proudu a dlouhá. "

"...Jistě, rozumím..." Odvětil odevzdaně Ultra. "Jen se musím ještě poradit s doktorem a dám Vám co nejdříve vědět..."

Zvedla jsem hlavu a střetla se s jejím pohledem. V optikách jsem měla zlost.

Ona se jen vlídně pousmála a pak dodala. "Určitě, pane, kdybyste měl nedostatky, domluvíme se na trénincích." Zpětně pohlédla na mě.

Vzteklým pohledem jsem vzhlédla na Ultru. Ten jen pomalu přikývl. Stále s velice naštvaným pohledem jsem sjela mlčky zpátky k Dorakoně.

"Omlouvám se, jak se jmenujete? Zdá se, že se s velitelem dobře znáte." Pokusila se o zdvořilost. Stále se vlídně usmívala, zatímco koutkem optiky pozorovala i Magnuse.

Pustila jsem Ultrovo servo a postavila se před něj. Nasadila jsem kamennou tvář a pevně napřáhla servo k Dorakoně. "Jmenuji se Algesia, jsem jeho sparkmate..." Ultra trochu ucukl překvapením nad tím slovem, ale nic neříkal...

Dorakona chápavě kývla, uchopila mé servo a potřásla si se mnou. Měla trochu silnější stisk než já. "Těší mě. A neboj se o něj. U Wreckerů je sice hodně práce, ale myslím, že za chvíli ti ho přivedu zpět."

Pouze jsem rezignovaně vydechla. "Snad máš pravdu..." Pousmála jsem se. "Děkuji ti za ta slova, ale... Nevadilo by ti nás tu nechat teď chvíli o samotě?.."

Dorakona se usmála. "Určitě ne, promluvte si. Já se vrhnu do tohohle bludiště stanů hledat ten svůj." Mrkla a ladným krokem zmizela za prvním rohem.

"Ty nikam nepůjdeš." Zasyčela jsem na Ultru, jakmile Dorakona zmizela z doslechu.

"Optimus mi dal přímý rozkaz. Já o tomhle nerozhoduju." Odpověděl chladně.

"Ale já tě nepustím!" Objala jsem jeho servo. "Nemůžeš mě opustit!" Vzhlédla jsem na něho vlkobotíma optikama plnýma slz.

"Algesio, prosím, nedělej mi to ještě těžší..."

Pustila jsem ho, popošla o kousek dál a zády k němu rezignovaně vydechla.

"..." Ultra ke mně přistoupil a položil mi servo něžně na rameno. "Neboj se, vrátím se... Sama jsi slyšela Dorakonu. Za chvíli..."