|[Transformers]| I Love You, sir...

Kapitola 29. - Životní rozhodnutí...

Optimova otázka přimrazila dokonce i Ultra Magnuse. Nikdo z nás nyní nebyl schopen odpovědět. Prime nás přejel pohledem a pochopil. Smutně vydechl a chvíli zůstal tiše stát. Nikdo z nás ani nepípl. Nejbližší část tábora zcela utichla a my tak skrze minutu ticha vzdali hold našemu padlému spolubojovníkovi a... příteli...

Když jsem zvedla zrak, spatřila několik mých spolukadetek shromážděných okolo HeartLove s lítostivými pohledy, se kterými když jsem se střetla, odvrátila jsem hlavu. Nechtěla jsem se jim podívat do optik... žádné z nich...

"Náš přítel padl za správnou věc..." Promluvil Optimus. "Nechť v Prajiskře nalezne zasloužený klid..."

Nikdo z nás se však ani nepohnul. Stále jsme své pohledy upírali do země. Nejdřívě jsem si myslela, že kráčí ke mně, ale Optimus se zastavil před Tao. Poklekl na jedno koleno, aby se co možná nejvíce přiblížil Tatuiřiné výšce.

"Jak se jmenuješ?" Promluvil příjemně vlídným hlasem a usmál se.

"Tatuira." Odpověděla s mírným úsměvem zachráněná youngling.

"Mé jméno je Optimus Prime. Vítej mezi autoboty, Tatuiro..."

"Děkuji." Špitla.

Optimus se opět lehce usmál, vstal, přešel k Ultrovi a položil mu servo na rameno. Jeho žák se zprvu zdráhal a pohledu uhíbal, nakonec se ale Primovi dokázal podívat do optik.

"Měl by sis odpočinout, příteli... Ratchet se o tebe jistě postará..."

"Pane, já..." Odporoval Magnus, Optimus se ho pokoušel zadržet, ale Ultra se nedal. "Něco byste měl vědět... To, že se to takhle pokazilo nebyla náhoda... Decepticoni na nás čekali... Někdo nás musel zradit."

Optimus se zamračil. Tato domněnka ho očividně více než znepokojovala. Přejel pohledem Magnuse od hlavy k patě a zapřemýšlel, jak dlouho ještě vydrží bez lékařské péče. Jeho rozhodnutí padlo skrze bezeslovné pobídnutí a zavedení Ultry k sobě do stanu. My ostatní jsme zůstali stát venku.

"...Co teď se mnou bude?" Upoutala na sebe mou pozornost Tao.

"To už záleží jen na Ultra Magnusovi a Optimovi... Ale neboj se." Položila jsem jí něžně servo na rameno. "Ať už rozhodnou jakkoliv, rozhodnou moudře. Nemáš se čeho bát..."

Z Tatuiřina výrazu jsem poznala, že mi v tomhle moc nevěří. Přišlo mi to zvláštní... Ještě před pár dny jsem jí držela u krku kudlu a nyní se ode mě nehne ani na dva kroky...

"Zdravím." Vytrhl mě z přemýšlení známý hlas. Otočila jsem se a spatřila nejstarší z kadetek, Minu Manor.

"Ahoj..." Odpověděla jsem tiše.

"Opravdu mě mrzí ztráta Mirage. Určitě jste byli dobrými přáteli a musí to být pro tebe těžké..."

"Jak... Jak umřel?" Promluvila po chvíli sklesle Black.

Otevrěla jsem pusu a zase rychle zavřela. Na tuto otázku jsem nedokázala najít odpověď. Stále se mi jevil před očima ten hrozný obraz...

"Kadeti si na něm vyzkoušeli střelbu..." Odpověděla za mě Tatuira.

"Cože?!" Vyhrkla Cora a přešla o kousek blíž.

Teprve teď jsem si všimla přítomnosti Saskiy. Neříkala nic, jen vystrašeně těkala optiky ze mě na Tatuiru a naopak.

Když mi došlo, co právě bylo řečeno, optika se mi rozšířila zděšením. Viděla jsem, co strašného Dinovi provedli... A ony to byly děti?...

"Jak se jmenuješ?" Začala si Tao se zájmem prohlížet Mina.

"Tatuira." Odpověděla prostě youngling.

"Doufám, že za to zaplatili svým energonem." Pokývala hlavou Black.

"Donutili nás k tomu..." Hlesla Tao a popošla kousek blíže ke mně. "Tedy, někteří si to možná i užívali... Decepticoni je zlomili."

"Zkusila sis i ty tu střelbu na našeho přítele?.." Vyvodila ihned Black.

Tatuira zmlkla. Pohlédla na kadetky a pak na mě. Bázlivě se mě chytla okolo serva a slabě přikývla. "Já nechtěla..." Špitla.

Black sebou cukla a naštvaně sevřela serva v pěst . "V pořádku, donutili tě." Vydechla rozhozeně.

"Black, zklidni se." Popošla blíže Mina s naprosto klidným a vyrovnaným výrazem ve tváři.

Já neříkala nic. Jen jsem stála, napjatě jako kamenná socha a zírala do země kus přede mnou. Cítila jsem Taoin stisk, ale nereagovala na něj. Spatřila jsem Saskyino nervózní podupávání a bezduše jej pozorovala.

"Já jsem v klidu, Mino. Jen překvapená." Přešla ke mně Black a položila mi servo na rameno. "Měla bys jít odpočívat, bylo toho na tebe moc."

Horlivě jsem zavrtěla hlavou. "Neodejdu, dokud nebudu vědět, co s ní vlastně bude." Poukázala jsem na Tao. Zmítal mě sice po novém zjištění jistý pocit nenávisti, ale převládalo ve mně cosi jiného.

"Chápu." Přikývla Black a odstoupila o pár kroků dozadu.

Dál už nikdo z nás neřekl ani slovo. Jednání trvalo bezmála dalších několik minut. Většina přihlížejících již odešla, jen já s týmem Ultra, několika Kadetkama s HeartLove a Tatuirou jsme vyčkali až do konce.

Ultra vyšel jako první a za ním následoval Optimus. Všichni jsme vzhlédli a napjatě vyčkávali na Primova slova...