|[Transformers]| I Love You, sir...

Kapitola 25. - Ostří dýky...

"Heheheheh..." Ozval se za mnou známý chechtavý hlas. "Past zklapla a Autoboti se chytili jako ryboconi do sítě..."

"Jen počkej, až se mi dostaneš do serv..." Zavrčel bezbranně Jazz.

"Hmhmh..." Zasmála se dotyčná. "To si asi ještě chvíli počkám..."

"Zatohlezaplatíte,podlídeceptikoni!" Vzpíral se Blurr.

"Taková ohavnost Vám nikdy nemůže projít..." Promluvil zdánlivě klidně Ultra.

"Heh. Už nám to prošlo..." Odmlčela se decepticonka. "A až s Váma skončíme... Budete si přát, abyste mohli zemřít tak bezbolestně jako tady váš přítel... Smrt se může zdát mnohdy velmi osvobozující... Nemám pravdu, Algi?"

Jak?.. Počkat!

"Byla to ona! To ona nás zradila!" Vyřvávala Cora jako smyslů zbavená a snažila se na mě dosáhnout.

Ten hlas...

Napnula jsem se, ale neotáčela k Ní čelem. Bez hnutí jsem periférním viděním sledovala malou femme zvědavě vyhlížející kousek ode mě.

"Copak, Alginko? Došly ti slova?... Doufám, že jsi na luxus, co jsem ti dala, dočista nezapomněla... Snad jsi u našich milých Autobotů nestrádala..."

"Algi?" Dožadoval se vysvětlení zmateně Blurr.

"Nebo se tam naší malé zrůdičce snad líbilo?.." Začala pomalu přecházet blíže k Ultrovi.

Koutkem optiky jsem sledovala její pohyb a vyčkávala, než došla až k němu. Dlaň položila na jeho hruď a usmála se. "Koukám, že sis už vybrala žrádýlko..."

"Tak, dost, Kendare!" Vystřelila jsem, popadla překvapenou youngling, přiložila jí čepel k hrdlu a natočila ke své dávné nepřítelkyni... a ještě dávnější přítelkyni. "Pusť je... Všechny!"

"Algesio! Co to děláš?!" Zasyčel nesouhlasně Ultra.

"Heheheh... Nebo co? Zabiješ ji? No, prosím, jen do toho... Ukaž nám, co ve skutečnosti jsi..."

Malá femme se v mém sevření zmítala a bezmocně fňukala. Svůj stisk jsem vzteky ještě zesílila, až jsem ji donutila bolestí vyjeknout.

"Tak dělej! Podřízni ji! Zabijej tak, jak jsme tě k tomu stvořili!" Vybízela mě černo-fialová femme.

"Algesio! Okamžitě toho nech!" Rozkazoval marně Ultra.

"Ty to nedokážeš, co? Jáké to zklamání... Není divu, žes svou sestru nedokázala ochránit..."

"Primové, stůjte za mnou..." Zašeptala jsem si pro sebe a připravila se k akci.

Čepel jsem napřáhla k hodu, ale Kendare byla rychlejší. Malý vrhací nůž letěl vzduchem směrem k malé Femme. Instinktivně jsem stiskla svůj meč a tělem dítě zakryla. Prudká bolest mi projela paží jen o nanosekundu později a meč mi vypadl ze serv.

"Heh, věděla jsem, že to uděláš..." Uchechtla se Kendare. "Začni se pomalu modlit, protože už neminu..."

"Žádné příště nebude!" Přesně jak jsem zamýšlela, můj meč spadl Coře k nohám. A ona už si poradila sama... Nyní kosila jednoho 'cona za druhým.

Mezi dětskými vojáky vypukl chaos. Skvěle vycvičení vojáci elitní gardy využili příležitosti, osvobodili se a vrhli do boje.

Cora ke mně přiskočila a hrot meče mi přiložila k hrdlu. Naše optiky plné odhodlání se střetly a já nechala klidně sklouznout svá serva podél těla. Celé nanokliky jsme stály uprostřed boje, než Cora otočila meč ke mně jílcem.