|[Transformers]| I Love You, sir...

Kapitola 46. - Nečekaná společnost...

  Setmělo se a okolí věznice utichlo. Jen pár znavených strážných pochodovalo po hradbách, zatímco jsme s Aless a Minou osnovaly svůj plán na záchranu Iset.

"Dobrá tedy... Stráže pochodují stále stejnou trasou. Jakmile se míjí, otáčí se k sobě zády a to je naše šance proklouznout mezi nimi..." Vysvětlila jsem svému týmu.

"Nu, to by šlo..." Přitakala Aless.

"Musíme to provést hlavně rychle a potichu... Půjdu napřed. Čekejte na můj signál." Rozkázala jsem a zmizela ve stínech.

  Jiskra mi bušila jako snad nikdy předtím. Přikrčeně jsem se podél hradeb dostala až k sutinám vzniklých sesuvem půdy. Opatrně jsem se po nich vyškrábala jak jen nejvýše to šlo a zachytila se na úzkých výklencích ve stěně cihlovité hradby.

  Digity mě pálily od sedřených plechů, ale nakonec jsem dosáhla svého cíle. Vyšplhala jsem se až k římse a opatrně vykoukla. Nehnutě jsem visela za serva a pedály, dokud se mi nenaskytla správná příležitost. 

  Proběhla jsem mezi strážnými a slezla na druhý okraj hradby. Zachytila jsem se o římsu a rozhlédla se. Nedaleký mohutný a vysoký strom vypadal skoro jako by tu čekal přímo na nás. 

  Přeručkovala jsem až k němu a skryla se v jeho větvích. Jakmile jsem si byla jista, že jsem v bezpečí, přesměrovala jsem svou pozornost na strážné. Přesně ve chvíli, kdy se nacházeli zhruba ve třetině svého pochodovacího cyklu jsem třikrát zaťukala na svou vysílačku...

  Signál vyšel. Mina s Aless úspěšně následovaly v mých stopách a včas se dostaly až ke mně.

"Co teď..?" Skrčila se za mnou Aless.

"Tamhle, to je Isetina cela." Ukázala jsem digitem na okno ve třetím patře. "Někdo z nás bude muset vyšplhat nahoru s provazem a opatrně rozpustit mříže..." Vytáhla jsem zpoza opasku malou lahvičku s kyselinou, jež se kdysi povedlo Tatuiře ukořistit v Ratchetově stanu a já jí to zabavila.

"Tak to nech na mě." Vyhoupla se Mina na vyšší větev.

"Jsi si jistá? Nezapomínej, že jsi veliká a je tedy snazší si tě všimnout. Nesmíš udělat žádnou chybu..." Upozornila jsem ji.

"V klidu. Tohle nedělám poprvé..." Zasmála se Mina. "Ani naposled... Pokud nás za to tedy nezavřou." Usmála se a vzala si ode mne lahvičku.

Chvíli jsem na ni překvapeně zírala. 'Jak jako, že tohle nedělá poprvé?...' Nakonec jsem se však rozhodla to nechat být. Tedy alespoň prozatím...

"Hlavně postupuj pomalu a opatrně. Když si nebudeš jistá, zastav." Pokývla jsem na ni. "Hodně štěstí..."

  Mina hbitě sešplhala dolů a rozhlédla se. Když se po chvilce usnesla, že jí nikdo nesleduje, přeběhla do stínu u kamenité zdi.

  Opatrně se vyhoupla do prvního výklenku v poničené budově. Záchytné body, jakých využívala, byly velmi daleko od sebe. 'Udělaly jsme dobře, že jsme vyslaly ji. Já ani Aless bychom si s takovými velkými mezerami nemusely poradit.' Mina však ani jednou nezaváhala a brzy se přiblížila k cíli.

"Vede si dobře." Pronesla jsem tiše.

"To jo... možná až moc." Uchechtla se Aless.

  Mina při posledním kroku zaváhala a zastavila se. Chvíli se rozhlížel, než přímo pod Isetiným oknem našla poslední záchytný bod.

  Chvíli jsme čekaly, než kyselina zapůsobila a dolů začaly slézat obě, Mina i Iset.

  Mina lezla první. Jedno patro nad zemí se odrazila a dopadla tiše na zem. Iset následovala jejímu příkladu o jedno patro výše a doplnila svůj skok o dopadové salto.