Gerard se přemohl a přece jenom spolykal několik brambor, aby se neřeklo. Tedy aby Frank neřekl.
„Franku? Já už... už musím jít..." Zasekával se, těkal pohledem ze strany na stranu a po čele mu stékal studený pot. A důsledek strachu to tentokrát skutečně nebyl.
„Proč? Vždyť je tu hezky. Teda, ehm, samozřejmě můžem jít někam jinam, jestli budeš chtít..."
„Chci domů."
Jak daleko sem vlastně šli? Kilometr? Dva? Neměl tušení, ale byl připravený tu vzdálenost překonat v co možná nejkratším čase.
„Proč prosím tě? Vždyť jsme před chvílí došli," odpověděl trochu podrážděně Frank, kterému pořád ještě nedošlo, která bije. A Gerard by mu to nejradši prostě řekl, stejně už před ním neměl co skrývat. Ale pořád se mezi nimi tyčila ta neviditelná bariéra, která mu zkrátka nedovolila otevřeně mluvit o něčem takovém, zvlášť ne s člověkem, kterého znal zrovna pár dní, nehledě na to, že okolnosti jejich shledání nebyly zrovna šťastné.
„Prosím. Stejně už si toho pro mě udělal dost a děkuju ti, ale já vážně musím, kdyžtak můžeš dojít zase jindy, ale teď... teď už fakt... " Mluvil rychleji, než normálně. Už toho malého otrapu toužil mít z krku. Otrapou by ho za normálních okolností nejspíš nenazval, byť to nevyslovil nahlas, ale takhle byl jediný, kdo stál v cestě mezi Gerardem a jeho toxickou životní láskou.
„Ach tak," řekl na to Frank, který konečně pochopil, co se děje a po vzoru Gerarda se vydal ke dveřím. Nějakou chvíli šel prostě za ním, dokud se Gerard nezastavil.
„Běž domů, Franku."
„A co když nepůjdu?"
„Tak... Já nevím, proč bys nešel?" Gerard opět přidal do kroku, i když dobře věděl, že tomu skrčkovi nemá šanci utéct.
„Protože nechci."
Ale podívejme. Zase jsem měl pravdu, že? A jako vždycky jsi mě neposlechnul, idiote. Měl ses ho zbavit hned na začátku. Teď už to tak snadno nepůjde.
Gerard si jenom otráveně povzdechl a opět přidal tempo. Takhle mlčky došli až před činžák.
Co to znamená? Co tohle všechno pro krista znamená?
Vraždu! Zkázu! Sodoma Gomora! To bys chtěl vědět, co? Odsekl podrážděně Damien.
„Co po mě u všech svatých chceš? Tímhle ničeho nedosáhneš, Franku. Promiň, ale fakt ne."
„Jakoby jsi vůbec věděl, čeho chci dosáhnout," ušklíbnul se.
„Což mi, předpokládám, neřekneš?"
„Předpokládáš správně."
„Kristefix. Není tohle protiprávní?" Postěžoval si, ale pustil Franka dovnitř, za jeho nepříliš oblíbené dveře, které se za ním tehdy bez milosti zabouchly a staly se tak příčinou seznámení dvou ztracených existencí, které zatím nepřineslo nic moc dobrého.
A taky nepřinese. Tak už se ho zbav. Zapomeň na toho spratka, nebo ti udělám ze života peklo.
„Myslím, že už by byla ztráta času ti připomínat další protiprávní věci, na které si jistě vzpomínáš."
Když o tom tak přemýšlím, možná to stihne přede mnou.
Gerard už se nehádal. To jenom jeho Bůh zuřil, ale shodou okolností nad Gerardem momentálně neměl žádnou moc. A ten vpustil Franka do svého neuklizeného, tmavého a studeného světa.
