Coma White

10 | No squealing, remember

„Gerarde, prosím, odpověz mi."

Ať tě to ani nenapadne.

Vyděšeně těkal očima všude možně, od Franka až po brigádnici, která v tu ránu sklopila pohled a začala usilovně leštit naprosto čistou sklenici, kterou měla zrovna při ruce.

Začal couvat. Toužil se rozběhnout pryč, domů, zpátky ke svému jedinému funkčnímu vztahu, který ho při troše štěstí beztak brzy zabije, zpátky ke svým jistotám, které ho zbavovaly života, ale udržovaly při existenci. Jenomže Frank byl rychlejší. Popadl ho za rameno a znemožnil mu tak jeho plány.

„Nadechni se. Zhluboka."

Gerard ho poslechl, hlavně proto, že Damien proti tomu z nějakého důvodu nic nenamítal.

„A teď mi řekni, co se děje."

Gerard několikrát naprázdno otevřel pusu, jenom aby ji pak zase zavřel, protože mu to jeho Bůh poručil, ale na pátý pokus se mu nad jeho mocí přecejen podařilo zvítězit.

„Myslím, že jsou... otrávené... " vykoktal.

Brigádnice v okýnku překvapeně pozvedla obočí, ale vzápětí se musela věnovat dalším zákazníkům.

„Proč si to myslíš?"

Frank sice nevěděl, jak se v obdobných situacích chovat, ale byl dostatečně inteligentní na to, aby si zachoval nějakou tu základní, emoce postrádající profesionalitu.

„Protože mi to řekl," odpověděl Gerard, aniž by specifikoval, o kom mluvil, ale Frankovi to samozřejmě došlo. Což se nedalo říct o brigádnici a skupince přátel, nezaujatě ukusujících párky v rohlíku, které rozhovor těch dvou vtáhl zrovna tak, třebaže dělali všechno proto, aby to nedali znát.

„Co přesně ti řekl?"

„Že je na nich jed."

„A proč mu věříš?"

Gerard se zarazil, protože si s hrůzou uvědomil, že neví, jak odpovědět.

„Protože... komu jinému bych měl věřit?"

„Třeba mě. Já mám totiž narozdíl od něj důkazy."

Frank si vzal jeden hranolek od Gerarda, druhý ze svého pytlíku a oba si je vložil do úst.

„Vidíš? Nic se mi nestalo."

To nic neznamená. Může se to projevit až později.

„Co když se to neprojeví hned?"

Frank odolal nutkání obrátit oči v sloup.

„Proč bych se chtěl podle tebe otrávit?"

„Protože..."

Tak řekni něco!

Ale Damien mlčel.

„No vidíš, všechno je v pohodě. A teď jez, nebo to budeš mít studený. Studený jsou hnusný."

Gerard byl zvyklý poslouchat a plnit rozkazy. Normálně sice přicházeli z jiné strany, nicméně ta strana momentálně uraženě mlčela, a tak se projednou mohl svobodně rozhodnout poslechnout Franka.

-

„Jezdíval jsem na koni."

„Fakt?"

„No jo, když jsem byl ještě malej. Brával mě na ně táta, dokud ho jeden nekopnul, to se pak nasral. Ale moh' si za to sám, neměl ho provokovat."