Gerard nasucho polkl. Až moc dobře slyšel a vnímal každou jednotlivou slabiku, kterou Frank vypustil z úst, ale byl by radši, kdyby tomu tak nebylo. Už na zádech cítil studený pot a jeho oči netrpělivě hypnotizovaly onen šuplík, který si zvykl otvírat skoro denně. Chtěl, aby to bylo jako minule, když mu Frank pomohl udržet plamen na zapalovači a všechno bylo tak prazvláštně intimní a příjemné, ale zdálo se, že s ním ten kluk má jiné plány.
„Detox," zopakoval Frank a podal Gerardovi další sušenku s mikroskopickými kousky hořké čokolády, jež se příjemně rozplývaly na jazyku. Seděli na matraci pod otevřeným oknem, kterým dovnitř proudily sluneční paprsky a čerstvý vzduch, sem tam i nějaká ta zbloudilá beruška nebo dokonce pestrobarevný motýl.
Gerard se kousl do rtu a začal si hrát s prostěradlem, aby se něčím rozptýlil. „Nemyslím, že je to dobrý nápad," řekl nakonec, ale moc přesvědčivě to neznělo.
„No, přijde mi to jako lepší nápad, než zůstat závislý na drogách," odpověděl Frank opatrně. Ani v těch nejdivočejších představách se nepřipravil na možnost, že někdy bude vést rozhovor o něčem takovém a díky tomu se teď cítil nesvůj. I Gerard by nejradši utekl od tématu, ale to by znamenalo Franka poslat domů, což nechtěl.
„Kdys měl poslední dávku?"
Gerard si přitáhl bosé nohy k tělu a začal se pohupovat ze strany na stranu.
„Ráno. Hodně brzo ráno. Já - já vážně nevím jestli jsem na tohle - "
Frank ho gestem ruky umlčel.
„Přirozeně, na něco takového se člověk těžko připraví. Ale to nevadí. Nemůže to být tak těžké."
Gerard si pohoršeně odfrkl. Stále měl v živé paměti svůj poslední pokus zbavit se svého návyku, ke kterému se ani nedokopal proto, že by doufal, že si najde práci a založí rodinu a začne žít normální život nebo tak, jako spíš proto, že taková závislost byla dost finančně náročná a Gerard už se několikrát tak tak vyhnul kriminálu. Být někde zavřený s tolika lidmi? To by ho zničilo. A Damien už by na něj nikdy nepřestal křičet.
To máš úplnou pravdu, nepřestal. Ten liliput už tady otravuje zase? Mohli byste si jít povídat na balkón. Stačilo by trochu strčit a je po něm.
Přestaň. Dobře víš, že to neudělám. Nikdy.
„Myslím, že může. Ale fajn. Jak myslíš. Zkusím to."
Frank se celý rozzářil, k čemuž Damien pronesl několik jedovatých poznámek. „Vážně?"
„Pro mě za mě. Tak jaký je plán?"
To mu fakt dovolíš? Co když tě to zabije?
Že zrovna tobě to vadí. To se netěšíš, až mě budeš moct komandovat dvacet čtyři hodin denně?
Těžko na mě budeš mít čas, když se pořád budeš ochomýtat kolem toho spratka.
Taky pravda, uzavřel Gerard konverzaci s pocitem, že tentokrát vyhrál, alespoň na nějaký čas.
„Jdeme ven."
Gerard protáhl obličej. Vůbec mu nedělalo dobře pomyšlení, že by se měl vzdálit od svých zásob, i když mu bylo nad slunce jasné, že přesně toho chtěl Frank dosáhnout.
„Už zase?"
„Už zase."
-
Opět mě pokoušíš? Ty už jsi zapomněl, čeho jsem schopný?
