SOUROZENCI POTTEROVI

,,Nebreč."

Pohled Leny:
Ležím na ošetřovně už asi týden. Jsem pořád vysílená. Najednou se rozrazí dveře a na ošetřovnu někoho vedou. Vypadal jako by byl zkamenělý. ,,Tajemná komnata byla otevřena." uslyšela jsem šuškání mezi profesory. Bohužel jsem usnula, jelikož mi asi pět minut před tím dala Popy lektvar na spaní. Jakmile jsem se probudila uviděla jsem Draca. ,,Ahoj moje princezno." zašeptal mi s úsměvem a poté mě políbil. Polibek jsem mu oplácela. Jakmile mě propustili z ošetřovny pořád jsem měla v hlavě slova profesorů ,,Tajemná komnata byla otevřena." Co je ta tajemná komnata? Kdo ji otevřel? Co se tam skrývá? To byly moje otázky na které jsem si nedokázala odpovědět. Jen tak jsem šla hradem a na zemi jedné z chodeb ležel deník. Okamžitě jsem se rozhlédla po chodbě, ale nikdo nikde nebyl. Ze zvědavosti jsem deník otevřela. Pak se mi zatmělo před očima a nic víc si nepamatuji. Probudila jsem se až na mé posteli. Přišlo mi to zvláštní. Nějak jsem ti neřešila a šla do velké síně na snídani.

Pohled Draca:
Seděl jsem ve velké síni a jedl svá míchaná vajíčka. Najednou né kdo vešel do místnosti. Všichni v síni zvedli oči od svých jídel a zaměřili se na osobu u dveří. Stála tam Lena. Tentokrát neměla svojí přírodní barvu vlasů,ale vyjímala se na ní stříbrná (stříbrná-znatení,únava,překvapení). Její oči, které byly normálně průzračně modré teď byly šedivo-stříbrné. Vypadala jako úplně jiný člověk. Všichni ve velké síni si začali něco šuškat. Nejčastěji jsem slyšel kdo to je, je to opravdu Lena, co se s ní stalo, ona je metamorformág, a další podobné věci. Okamžitě jsem k ní přišel a zeptal se: ,,Je vše v pohodě?" ,,Jo proč bych nebyla?" zeptala se s úsměvem. ,,No víš těžko se to vysvětluje, ale máš stříbrný vlasy a šedivo-stříbrné oči." řekl jsem jí a ona na nereagovala moc dobře. ,,Cože?!" vykřikla. ,,Proč nemůže být ani jeden den v mém zpropadeném životě normální!" zakletá nahlas tak, že se na ní koukali úplně všichni. Od žáků přes duchy až po profesory. Začala brečet a její oči byly zase její normální barvy, ale vlasy byly modré. S brekem odběhla někam na chodby. Neváhal jsem a vyběhl za ní. Netrvalo dlouho a našel jsem jí, jak brečí v tmavém koutě chodby. Její vlasy byly momentálně oceánově modré a já je nemohl přehlédnout. Došel jsem k ní a obejmul jí. Začal jsem ji utěšovat, ale i přesto pořád brečela. Obejmul jsem jí ještě pevněji a políbil ji do vlasů. To už tu byli její bratři a skoro všichni profesoři. ,,Jsem ráda, že tě mám." řekla se vzlykem do mého trika. Bylo momentálně promáčené od jejích slz. Za chvíli byla v obětí mém i ostatních Potterů. Popravdě jsem měl z jejích bratrů rád je Johna ale to jsem nějak neřešil. Brzo nám usnula v náručích. Profesoři to vše sledovali. Já jim oznámil, že ji odnesu do jejího pokoje. Na to jen přikývli. A každý se vydal svým směrem. Vzal jsem jí do náruče. V půlce cesty mi došlo, že neznám heslo do Havraspárské věže, tak jsem ji odnesl do mého pokoje a pozoroval jí, jak spí. Byla tak roztomilá. Ještě štěstí, že je dnes sobota a není škola. Po asi hodině se vzbudila. Jakmile mě uviděla začala se mě vyptávat co se stalo. Vše jsem jí vysvětlil a ona jen přikývla. ,,Kde to vlastně jsem?" zeptala se. ,,U mě na pokoji." odpověděl jsem jí. ,,Aha." řekla jen. Poté se se mnou rozloučila a odešla na pokoj. Před jejím odchodem jsem jí políbil a ona se přidala. Poté odešla a já zůstal v mém pokoji sám.

Ahoj je tu další kapitola. Doufám že se vám líbila. Rozhodla jsem se že se pokusím přes prázdniny každý den vydat jednu kapitolu. Tak doufám že to zvládnu a wifi nebude protestovat. Lenka